Tři roky beznaděje. Konec krvavého syrského konfliktu je v nedohlednu

Regulérní válkou se revoluce stala v únoru 2012, když začalo bombardování města Homs. Po atentátu, při němž pak v červenci přišli o život představitelé státu včetně švagra prezidenta Bašára Asada, nasadil prezident těžké zbraně, loni přišly na řadu zbraně chemické. Opozice získala velké části syrského severu, vláda drží strategická místa. Územní zisky opozice jsou větší, avšak vláda má v rukou obydlené části státu.

Ruské a čínské veto

Spojené státy v létě 2011 vyzývaly Asada, aby odstoupil. Když se ale snažily získat podporu v Radě bezpečnosti OSN, narazily na Asadovy spojence Rusko a Čínu. Ty v říjnu 2011 vetovaly navrhovanou rezoluci a pak to několikrát zopakovaly. Vlády v USA a Evropě nemají zájem zasáhnout intervencí. Írán coby velkou oporu Damašku už válka stála miliardy dolarů, další spojenec libanonský Hizballáh ztratil v bojích stovky mužů. Írán i Hizballáh si přitom poškodily pověst v arabském světě, jelikož se podílejí na zabíjení sunnitů.

Ze syrského boje se stala zástupná válka, kterou vedou proti sobě státy i skupiny na syrském území. V zákulisí stojí na jedné straně Írán a Hizballáh, na straně druhé Saúdská Arábie a Katar, tedy šíité proti sunnitům. Válka se stala podobně, jako tomu bylo v minulosti v Iráku, konfliktem náboženským, i když ve skutečnosti jde o moc.

Utrpení bez konce

Za těmito fakty je 140 000 mrtvých, půl milionu raněných, skoro polovina syrských občanů na útěku, rozvrácená infrastruktura, 40 procent zničených nemocnic. K taktice patří obléhání míst, což přivedlo čtvrt milionu Syřanů na pokraj smrti hladem.

Jednání v RB OSN zůstala bezvýsledná s jedinou výjimkou, a tou byla loňská dohoda o zničení syrských chemických zbraní. Asad se tím uchránil před odvetou za svůj chemický útok. Řešení prošlo hlavně proto, že navrhovatelem bylo Rusko. Snaha nechat samotné aktéry dohodnout se o své budoucnosti skončily letos po dvou kolech mírových jednání opozice s vládou v Ženevě fiaskem. Vláda neposkytla záruku, že Asad odstoupí.

Do konfliktu se postupně zapojili islámští radikálové, jichž je podle některých amerických zpravodajců až 120 000, mezi nimi mnoho cizinců. Tisíce lidí přišly ze západních zemí a jejich činnost po návratu ze Sýrie dělá rozvědkám těžkou hlavu.

Sbírají trávu, aby nezemřeli hlady. To je obraz dnešní Sýrie:

Rozbitá Sýrie

Asad už nebude schopný Sýrii obnovit v její celistvosti pod svou vládou, domnívá se Volker Perthes z berlínského institutu pro zahraniční politiku. Rozbitá Sýrie pro něj není možností, ale faktem. I kdyby válka skončila zítra, potrvá nejméně deset let, než se země vzpamatuje. Odborník na Sýrii Fabrice Balanche říká, že i kdyby se začala Sýrie obnovovat ze současné zkázy, může navázat jedině na problémy, které měla už před válkou. Nemá ropu, na níž svou obnovu postavil Irák, nemůže doufat ve štědrou finanční pomoc, jaké se dostalo Libanonu po jeho civilní válce.

Nepřímí hráči konfliktu hájí každý své zájmy. Rusku, které v letech 2007 až 2011 dodalo Sýrii 78 procent jejích zbraní, jde o mnoho. Má se Sýrií zbrojní kontrakty za pět miliard dolarů. Přišlo už o 13 miliard dolarů kvůli sankcím proti Íránu a o 4,5 miliard zrušených kontraktů s Libyí.

Nemá-li se Sýrie stát útočištěm al-Káidy a základnou íránských zájmů, konflikt budou muset nakonec ukončit vojáci NATO a USA, domnívá se Max Boot z americké Rady pro zahraniční vztahy. Konflikt pronikl do Libanonu a Iráku a má-li pravdu David Ignatius z listu The Washington Post, chystá se otevření nové fronty na jihu, což znamená velké nebezpečí pro Jordánsko.