Jindy manželce v návalu citu oholil hlavu. A když se jeho něze vzpírala a pokusila se před ní ukrýt, silovik povolal ozbrojence a odvedl si ji zpět domů. V soukromí jí pak vysvětlil, že od manžela se neutíká. Krátce poté se po Marem Alijevové slehla zem.
Jelizaveta Alijevová se svou tehdy 37letou sestrou naposledy mluvila 19. září. Mám hrozný strach, svěřila se jí uplakaná Marem do telefonu. Manžel je úplně bez sebe a hrozí, že má pro mě „překvapení“, budu prý litovat, že jsem od něj utekla. Jelizaveta se okamžitě obrátila na policii a žádala pro svou sestru pomoc. Marně.
‚Mě se nezbavíte.‘ Strhující příběh uzbecké Rusky, jež bojuje s bachaři i korupcí |
To, že švagr sestru týrá, věděla Jelizaveta už dlouho. Patnáctileté martyrium vyvrcholilo loni v létě, kdy se zoufalá Marem uchýlila do azylového centra a doufala, že bude konečně v bezpečí.
‚Koupil jsem si všechny‘
Stal se pravý opak. Ke korupčním vazbám, jimiž je ruské prostředí prosycené, se na Kavkaze přidává spleť klanových vztahů, které se zákonu často staví do cesty – a bohatý Jevlojev se postaral o to, aby svou síť utkal co možná nejhustěji. „Vlastní obchody, benzínky, hotely. Všude má příbuzné a známé, včetně policie. Řekl mi: ‚Koupil jsem si všechno a všechny. Nikdo proti mně nepůjde,“ vzpomíná Jelizaveta v rozhovoru s RFE/RL.
After years of violent abuse from her husband, Marem Aliyeva disappeared. Her sister is continuing her battle: https://t.co/i2RSDwnyyi
— RFE/RL (@RFERL) 1. Únor 2016V červenci Jelizavetu na ulici obestoupili ozbrojení muži a donutili ji, aby nastoupila do auta, kde se ji snažili rozmluvit hrozbami a ranami. Nátlaku nepodlehla a sestřin úkryt neprozradila, Jevlojev však na manželku přesto dosáhl a z útulku ji násilím odvedl. Když Marem zmizela, Jelizaveta kontaktovala policii, ale ta jí sluchu nedopřála. Jako už tolikrát předtím.
„Na stížnosti Marem ani její sestry nikdy nereagovali. Měli přijít, vyptávat se, zjistit, co se v té rodině děje. Ale neudělali nic,“ líčí právnička rodiny Olga Gnezdilová. „Řekli mi: ‚Jste příbuzní. Vyřešte to, jak je u nás zvykem. Nespáchal žádný zločin,“ dodává Jelizaveta.
Každý rok 14 tisíc mrtvých
Bez těla nezvěstné jim zákon paradoxně dává za pravdu. Respektive jeho absence. Ruské ministerstvo vnitra uvádí, že: „rukou manžela či jiného příbuzného“ každoročně zemře 14 tisíc žen; týrání je denním chlebem v každé čtvrté ruské rodině; dvě třetiny vražd se pojí s domácím násilím. Realita přitom může být ještě horší, neboť vláda nemá „žádný systém sběru věrohodných dat“, varuje moskevská organizace ANNA na pomoc obětem týrání. A konečně: azylová centra největší země světa dnes nabízejí útočiště sotva pěti stům trýzněných žen.
Poslední adresa před vraždou svobody. Na ruských domech žijí oběti sovětské tyranie |
Ani výmluvná čísla však Státní dumu dosud nepřiměla k přijetí zákona, který by domácí násilí definoval jako specifický trestný čin – navzdory tomu, že jeho návrh se v parlamentu ocitl už dvacetkrát. A i kdyby si policie přesto věděla rady, většina trýzněných žen jí právem nevěří, konstatovala loni ruská novinářka Anna Žavnerovičová. I ona se stala obětí surových rozmarů svého partnera, a ačkoli týrání nahlásila, policisté se případem odmítli podrobněji zabývat.
V Ingušsku nakonec ustoupili. Jelizaveta vytrvala, obvinila švagra z vraždy a s organizací ANNA a týmem advokátů v zádech dosáhla toho, že policie Jevlojeva 21. ledna zadržela.
Otázkou ovšem zůstává, co přijde dál. Případ je držen v tajnosti, vůle vyšetřit ho je pramalá a bez Jelizavety padne, obávají se právníci. Jevlojev není ve vazbě, ale v domácím vězení, a zatímco vyčkává za zdmi svého domu, jeho švagrovou navštěvuje jeden známý za druhým. Měla bys to vzdát, radí jí přátelsky. Nikdy nevíš, co se může přihodit. Tobě - nebo tvým dvěma dětem.
