„Jak koupit byt v Mariupolu? Je výhodnější investovat do ruin, které můžete po rekonstrukci dále prodat? Jak se zde pronajímají komerční prostory pro podnikání a kolik to stojí? Jaké druhy bytů jsou na prodej? Na to vše vám odpovíme,“ slibuje divákům na úvod filmu Regina Orechovová, samozvaná válečná reportérka z ruské státní agentury RIA Novosti.
Půlhodinový snímek je součástí projektu Mirnije (Mírumilovné), jenž má zkoumat život prostých lidí v místech konfliktu. „Jsou to příběhy lidí, kteří se ocitli v křížové palbě – někteří odešli, jiní zůstali. Sdílíme s nimi jejich zážitky, jak žijí a o čem přemýšlejí,“ stojí v popisu na YouTube.
Orechovová, která má Mirnije na povel, působí soudě dle obsahu kanálu zejména v Mariupolu. Její předchozí, neskrytě agitační reportáže se věnovaly místnímu přístavu, porodnici nebo divadlu, které zlikvidoval ruský nálet, zatímco se v něm ukrývalo několik set místních obyvatel.
Mariupol se krátce po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu v únoru 2022 ocitl v obklíčení, které si vyžádalo životy desetitisíců civilistů. V květnu téhož roku Rusové dobyli poslední baštu ukrajinského odporu v ocelárnách Azovstal a po bojích zdevastovaný Mariupol tím zcela padl do jejich rukou.
Agentura AP v prosinci 2022 uvedla, že na troskách Mariupolu vyrůstá nové ruské město, z něhož Moskva odstraňuje veškeré ukrajinské pozůstatky – spolu s důkazy o válečných zločinech pohřbených ve zničených budovách. Dělníci bourali vybombardované domy, těla mrtvých odváželi spolu s troskami a tisíce Ukrajinců, kteří zemřeli, nebo odešli, nahradili ruští vojáci, zdravotníci a manuální pracovníci všeho druhu.
Moskva láká na dobře placenou práci do Mariupolu nejen Rusy ale také občany postsovětských zemí. Podle Rádia Svobodná Evropa zaměstnání nabízí nejen dělníkům, ale i lidem ochotným stavět opevnění.
„Stropem teče, ale ten výhled na moře“
Orechovová ve filmu hovoří se třemi realitními makléři, kteří jí ukazují nemovitosti na prodej v různých částech města. Většinou jde o polorozbořené byty, které jejich obyvatelé narychlo opustili kvůli ruskému bombardování. I o takové nemovitosti je ale údajně velký zájem.
K mání jsou i nemovitosti nedotčené válkou nebo zrekonstruované byty v opravených budovách. Jejich ceny se pohybují od čtyř do šesti milionů rublů (od jednoho do jeden a půl milionu korun) a jsou považované za „prémiové“.
Portál Meduza podotýká, že film mlčí o tom, kdo a proč všechny obytné budovy ve městě zničil. Realitní makléři hovoří o ruské agresi jako o „armádních akcích“ nebo „všech těch událostech“.
Zkáza Mariupolu |
„Člověk by se neměl soustředit na následky toho, co se s bytem stalo, ale na potenciál bytu,“ říká realiťačka Natalija, zatímco ukazuje obydlí s promoklým stropem, bez elektřiny a s rozházeným nábytkem po původních obyvatelích.
Pro ty je podle Natalije údajně „příliš bolestivé se vrátit a vidět takto svůj domov, proto ho chtějí prodat v tomto stavu“. „Je tu balkon s krásným výhledem,“ říká žena s úsměvem na kameru. Jestli je příběh o původních obyvatelích bytu pravda, nebo smyšlenka, nelze, stejně jako u dalších informací řečených ve filmu, nezávisle ověřit.
Realitní kanceláře tvrdí, že byty kupují hlavně nově příchozí „z velkého Ruska“ nebo lidé ze samozvaných republik v Doněcku a Luhansku. „Po našem přímořském vánku pokukují i lidé ze Sibiře,“ řekla Orechovové realitní makléřka Taťána, podle které se vše v Mariupolu „vrací do starých kolejí“.
„Mariupol nikdy nezažil tak rychlý růst. Město se rozvíjí před našima očima. Děje se to tak rychle, že se zítra možná slumy změní v luxusní čtvrti. Naše nebe je modré, dříve bývalo hnědé. Člověk nechce vzpomínat na vojenské operace, všechno v Mariupolu bude v pořádku,“ zazní závěrem filmu Taťánin monolog, za který by se nemuseli stydět ani přední ruští propagandisté.
