„Odchod Solejmáního je hořký, ale boj bude pokračovat až do konečného vítězství a zločinci budou mít život těžší,“ uvedl v pátečním prohlášení íránský vůdce ajatolláh Chameneí. Američanům slíbil odvetu, její podoba ale zatím není jasná. Spekuluje se o útocích na americké spojence na Blízkém východě (Saúdskou Arábii, Izrael), nebo o útoku na americké vojenské základny. Ostatně kapacit na limitovanou válku mají Íránci dost.
Podle amerického ministerstva obrany disponuje íránská armáda přibližně 450 tisíci vojáky, přičemž 125 tisíc tvoří tzv. Revoluční gardy. Dalších 20 tisíc členů mají i íránské námořní síly.
Přestože podle zprávy Centra pro strategické a mezinárodní studia z roku 2018 je většina íránské výzbroje „zastaralá či relativně nízké kvality“, mají Íránci velmi dobré balistické rakety a kvalitní protiletadlovou obranu.
Americký admirál Jim Stavridis pro deník The Washington Post uvedl, že Teherán je „výjimečně silný“ v rámci asymetrických konfliktů.
„Kybernetické vybavení, útoky malými loděmi, dieselové ponorky, speciální jednotky, rakety země-země, tím vším disponují,“ uvedl Stavridis. „Jsou také velice zkušení v jejich zapojování do nehostinného prostředí na Blízkém východě. Pro jednotky USA by byli velkou výzvou.“
Američané se již podle zdrojů The Washington Post v Pentagonu chystají k nasazení lodí doprovázejících letadlovou loď USS Abraham Lincoln. Pokud by museli, využijí plavidla USS Bainbridge a USS Leyte Gulf, jež obě mají na palubě střely Tomahawk. Ministerstvo obrany zatím o pozicích lodí mlčí.
„Spojené státy nevyhledávají konflikt s Íránem, ale jsou připraveny bránit americké jednotky a zájmy v regionu,“ uvedl mluvčí Pentagonu Earl Brown.
Loď USS Leyte Gulf
Loď USS Bainbridge.
Írán naopak v současnosti disponuje protiraketovým systémem S-300, ten je schopný zastavit střely ve výšce 24 kilometrů nad zemí.
USA by také musely v případě konfliktu počítat s vážným rizikem ztrát svých letadel, i proto by byl průběh letecké války rozhodně dramatičtější než koncem 90. let v Jugoslávii. Dá se navíc očekávat, že by Íránci zkomplikovali život invazním silám výrobky svého obranného průmyslu, mezi něž patří i balistické rakety schopné doletět až deset tisíc kilometrů daleko a vyspělé drony okopírované od Američanů.
Kásim Sulejmání: kdo byl nejmocnější íránský vojenský vůdce? |
Teherán má též k dispozici více než 300 letounů, ty však nedosahují kvality amerických leteckých sil. Povětšinou jde o ruské MiGy či o bombardéry Su-24. V rámci svého arzenálu mají Íránci podle Pentagonu i některé americké stíhačky F-4, které si pořídili ještě před revolucí v roce 1979.
Na moři pak íránské námořnictvo operuje s flotilou přibližně stovky plavidel. Jsou sice menší než ty americké a v boji by podle odborníků nejspíš konkurenci USA neobstály, ale Teherán s nimi může zablokovat dopravu v Hormuzském průlivu, případně klást podvodní miny.
