Lidovky.cz: Co v Hongkongu děláte?
Pracuji zde poslední tři roky jako obchodní zástupce české firmy Lasvit.
Nábytek z Ikey a uvítací balíček s nudlemi. Novinářka si prošla karanténním táborem v Hongkongu |
Lidovky.cz: Jak se u vás projevil koronavir?
Je to komplikovanější. Nakazil jsem se od přítelkyně Sofie, která se zase nakazila od svého kolegy v práci. Je to asi tři týdny, co nám zavolal a řekl, že byl pozitivně testován. Sofie se o pár dní později probudila s teplotou, a tak jsme museli do nemocnice.
Lidovky.cz: Jak jste se tam dopravili?
Museli jsme si zavolat záchranku, abychom nikoho jiného neohrozili. Bylo to trochu jako scéna z filmu. Přijeli pro nás dva ošetřovatelé v ochranných pláštích po celém těle, na obličejích měli respirátory a ochranné štíty. Přišli do bytu, změřili nám teplotu a pak nás vyvedli do záchranky. Celá ulice se zastavila a sledovala nás. Pak nás odvezli do nemocnice, kde nám udělali testy a my celou noc čekali na výsledky.
Lidovky.cz: Čekali jste, že to bude trvat tak dlouho?
Vůbec ne, já jsem si ani nevzal nabíječku na telefon a ten se mi celkem logicky během chvíle vybil, takže noc byla o to delší.
Lidovky.cz: Jak výsledky dopadly?
Sofie měla výsledky pozitivní a já negativní. Takže si ji tam nechali a mě pustili domů do přísné karantény. Tam jsem byl asi týden a půl s tím, že mě pravidelně kontrolovali přes telefon. Celou dobu jsem byl na čekací listině na lůžko. Asi po týdnu jsem dostal mírnou teplotu a bolela mě hlava, ale nic hrozného to nebylo a po pár dnech to přešlo. Vlastně máme oba, já i Sofie, opravdu lehký průběh.
Lidovky.cz: Kdy jste dostal do izolace?
O pár dní později. Opět pro mě přijelo auto, měl jsem zabalený velký a malý kufr, tašku a odvezli mě do hotelu, který změnili na provizorní izolaci. Otestovali mě, měl jsem pozitivní výsledek a poslali mě do nemocnice.
Lidovky.cz: Co jste musel udělat poté?
Já jsem byl uz několik týdnů v domaci karanténě, takže jsem nepřišel do kontaktu s nikym jiným. Horší to bylo u Sofie. Museli jsme obvolat restaurace, obchody, fitness centrum, kam chodila. Většinu těchto míst kvůli tomu zavřeli. Musel jsem zkontaktovat i její přátele a ti se museli nechat otestovat. Strávili jsme tím celý týden.
Občas se přistihnu, že třeba 10 minut koukám z okna, říká Havrda.
Lidovky.cz: Jak byste zhodnotil přístup hongkongské vlády?Přistupují k tomu zodpovědně, hodně se toho naučili během epidemie SARS. Opatření nejsou přísná, ale lidé se chovají slušně. Nosit roušku je tu prakticky běžné a sice jich v prvních dnech byl nedostatek, ale to bylo spíše tím, že je lidé vykupovali ve velkém.
Lidovky.cz: Jak k tomu přistupovali obyvatelé města?
Jsou rozumní. Co se týče roušek, tak jejich cena vzrostla místy až pětinásobně. Já jsem byl mezitím i v Japonsku a tam roušky nebyly k dostání vůbec. Místní si začali rychle zvykat na práci z domova, a když už byl nějaký mítink, tak vám na recepci měřili teplotu.
Celkově je zde odlišný přístup od Evropy. Nošení roušek je tu běžná věc, tak jako kdekoliv v Asii. I za běžných okolností a ne jen za pandemie, když má v Hongkongu na sobě někdo roušku, tak to nikdo neřeší. Je normální potkat jednou za den člověka s rouškou. Neznamená to, že jsi nemocný, ale že chráníš ostatní. V Česku je za normálního stavu člověk s rouškou středem pozornosti všech lidí v okolí.
Lidovky.cz: Jste už tedy několik týdnů v izolaci. Co vám pomáhá a co je nejhorší?
Ve středu to bylo už na den měsíc. Hodně mi zvedá náladu, že cvičím každý den a především, že mi kamarádi nosí jídlo. Pomáhá to, že normálně pracuji a že mám pravidelný režim. Poslouchám teď mnohem více podcasty a audioknihy. A nejhorší? Nejhorší je to, že už jsem nebyl měsíc na čerstvém vzduchu.
Lidovky.cz: Je běžné, že vám někdo může něco donést?
Upřímně není. Přítelkyně má alergii na lepek v prvních dnech jsem jí nemohl donést nic k jídlu. Po několika mých stížnostech a telefonátech ale vedení nemocnice rozhodlo, že možná bude záhodné změnit pravidla a druhý den jí tak mohli kamarádi něco donést. Na druhou stranu je opravdu, že je to celé zdarma. Mám pokoj lepší než v hotelu, třikrát denně jídlo a vše je to bez poplatků. Už ale doufám, že to celé skončí
