Míra unijní úspěšnosti v návratové politice je 27 procent. To znamená, že jen necelá třetina osob, u nichž už se rozhodlo, že podmínky pro mezinárodní ochranu nesplňují, opustila Evropu.
Evropa není a nebude pevnost, řekl Juncker. Chystá se nástroj k rychlejšímu vracení migrantů |
Aktivní cesty, jimiž migranti proudí, jsou tři. Přes Řecko, Itálii a Španělsko. Právě na první jmenovaný vstupní bod do Evropy se vztahuje dohoda, již uzavřela EU s Tureckem. Tvoří základ pro navracení těch, jejichž žádost o azyl skončila zamítnutím a kteří přišli z Turecka na řecké ostrovy po 20 .březnu 2016. Tehdy se dohoda aktivovala. Podle paktu má být schéma 1 :1. Tedy za jednoho uprchlíka, který přijde z Turecka do Evropy, jeden, který putuje opačným směrem, protože na mezinárodní ochranu nemá nárok.
„Realizace schématu zůstává problematická a neefektivní. K 31. srpnu bylo navráceno pouhých 1307 osob, avšak do EU bylo přesídleno již 8815 syrských uprchlíků. Společné prohlášení přitom předpokládá, že EU z Turecka přesídlí jednoho Syřana za jednoho vráceného, který přicestoval na Egejské ostrovy nelegálně,“ stojí ve zprávě, kterou mají k dispozici LN. Z toho plyne, že reálně schéma funguje zhruba v poměru sedm dovnitř, jeden ven.
Naplňování dohody s Tureckem hraje klíčovou roli. Podle Ireny Valentové z ministerstva zahraničí jde o časově náročný proces. „Unie a členské státy jsou si vědomy nutnosti zrychlení a zvýšení účinnosti návratových procedur, a to nejen pro řešení důsledků migrační krize, ale i v zájmu omezení zneužívání azylového systému. Je nutné, aby osoby, které vstupují nelegálně do EU s jiným než azylovým motivem, jasně viděly, že je čeká rychlý a efektivní návrat,“ sdělila Valentová.
Politici o problému vědí, ale jsou opatrní. Nechtějí, aby se s nelegálními migranty svezli na vlně negativity i uprchlíci, které žene z domova ohrožení života a Evropa je morálně i zákonně povinná poskytnout jim dočasné útočiště.
Cesty, kterými přicházejí migranti do Evropy.
Efekty to ale vyvolává neblahé. Část veřejnosti má pocit, že jí držitelé moci lžou o rizicích, a byznys pašeráků zažívá zlaté časy. Zájemce o nebezpečný výlet do Evropy neodradí vyhlídka na briskní cestu zpátky, protože v praxi je soukolí nesmírně pomalé a děravé.
S uznáním nutnosti nastavit návratovou politiku tak, aby k něčemu byla, vystoupila ve středu Evropská komise. Uvedla, že už v roce 2016 bylo v Unii okolo milionu cizinců a u poloviny z nich bylo jasné, že mají kontinent opustit. Domů se ale vrátilo jen 226 tisíc z nich, což Komise označila za „neuspokojivé“.
Pro kritiky Unie a jejího zvládání migrační krize jsou výsledky návratové politiky palivem do motoru. „Pan prezident dohodu EU s Tureckem kritizuje soustavně a dlouhodobě, v listopadu 2016 uvedl, že by se EU neměla nechat vydírat. Aktuální statistiky ukazují, že se EU vydírat nechala, a ještě za to zaplatila v miliardách. V důsledku EU působí jako mimořádně slabý geopolitický hráč,“ řekl LN hradní mluvčí Jiří Ovčáček.
Upadající vztahy s Tureckem
Zmínka o miliardách odkazuje na součást ujednání, podle něhož evropská kasa pustí do Turecka tři miliardy eur (asi 78 miliard korun) na podpůrné uprchlické projekty. Z toho 2,9 miliardy si Unie už vyčlenila a k vyplacení odsouhlasila 1,6 miliardy eur.
Zemák 2.0 (banner).
„Řecká strana má přetrvávající pochybnosti, nakolik se pakt může stát vymáhacím nástrojem pro tureckou stranu. Poslední incidenty, při nichž Ankara živě diskutuje s Bruselem o svých požadavcích, tomu nahrávají,“ uvádí Jan Bondy, český velvyslanec v Řecku. Naráží na to, že vztahy mezi Evropou a Tureckem se v posledním čase zhoršují, jak se zvýrazňují autoritářské sklony tamního prezidenta Recepa Erdogana.
Kdo necítí šanci, mizí z radaru
Bondy dodává, že to, čeho se zoufale nedostává, aby se věci urychlily, jsou lidé. Členské státy včetně Česka tam už poslaly řadu svých pracovníků a dobrovolníků, ale nestačí to, protože na vyřízení úředních náležitostí čeká příliš velký počet osob a procesní pravidla jsou zdlouhavá. Nestíhají se vyřizovat azylové žádosti, táhnou se i odvolání proti jejich zamítnutím. Na území Řecka pobývá více než 62 tisíc migrantů, záchytná místa na ostrovech jsou obsazená skoro dvojnásobně nad svoji kapacitu.
Dobrá zpráva je, že příliv nelegálních migrantů přes Řecko se podařilo rapidně snížit a tudy už hlavní cesta do Evropy nevede. Horší je, že Řekové převážejí ze své ostrovní části na pevninskou žadatele o azyl, o nichž ještě není rozhodnuto. Když zjistí, že se jim žádost nevyvíjí dobře, mohou se vydat, a také se vydávají, hlouběji do útrob kontinentu a zmizet z radaru.
Nejvytíženější je italská trasa
Na zbylých dvou trasách se situaci zatím stabilizovat nepodařilo. Tranzit přes Itálii si udržuje vysokou aktivitu a přechod přes Španělsko roste. Zatímco přes Řecko proudí většina těch, kdo pod azylový program spadají, u italské cesty je tomu obráceně. Je to zároveň ta nejvytíženější trasa, od začátku roku do konce srpna přibylo do italských záchytných míst více než 99 tisíc lidí.
„Drtivá většina migrantů, kteří tu podají žádost o mezinárodní ochranu, nesplňuje podmínky pro její udělení. Jedním z hlavních důvodů zneužívaní této trasy jsou patrně posílené námořní operace nevládních organizací u severoafrického pobřeží, které motivují převaděče vysílat na moře více migrantů se zárukou jejich záchrany a převozu do Itálie, ale i neschopnost EU a jejích členských států vracet do zemí původu nebo tranzitu nelegální migranty,“ uvádí vládní zpráva. Prosazení návratu do Senegalu činí 9 procent, u Mali je to méně než 5 procent. Zbytek svých obyvatel si země původu nepřebírají.
Poslední je trasa přes africké enklávy, kde vstupní bránu do Evropy představuje Španělsko, jehož oblíbenost v tomto ohledu ostře stoupá. Za první letošní půlrok se tam dostalo skoro 14 tisíc migrantů, což odpovídá více než stoprocentnímu nárůstu ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Na tom, že je potřeba zefektivnit vracení příchozích, kteří nemají na dočasný evropský azyl nárok, se shodnou členské státy s unijními špičkami. Ideální je, aby se takoví lidé na cestu vůbec nevydávali, protože na gumových člunech pašeráků riskují záhubu. Jedním z možných nástrojů je cílená rozvojová pomoc do afrických států, které se potýkají například s nedostatkem vody a další infrastruktury.
Přijdou odmítači o dotace?
To, na čem se unijní špičky a některé členské státy neshodnou, je solidární rozdělení oprávněných azylantů do všech zemí. Česká vláda už schválila, že žádné další uprchlíky v rámci povinné kvóty brát nebude – republika přijala 12 Syřanů z Řecka, Unie trvá na 2691 legálních migrantech, kteří pobývají v řeckých a italských hotspotech. Podobně jako Česko se zachovalo i Slovensko, Polsko, Maďarsko a Rakousko. Rakušané a Slováci nakonec přistoupili na to, že se do relokačního mechanismu zapojí, ale zbylé tři země trvají na odmítnutí a čekají, jak dopadne řízení, které proti nim Evropská komise vede. Jeden z možných důsledků je pozastavení nebo proškrtání přídělu unijních dotací.
V rámci nelegální migrace přes Českou republiku přecházelo od 17. června 2015, kdy se zavedla posílená kontrola, do konce srpna letošního roku 3895 osob.
