'Znásilňovali děti před našima očima.' Exkluzivní svědectví o zločinech Asadova režimu

Mobilní telefon doktora Šahrúra je plný snímků zraněných, rozbitých a zdeformovaných těl. Některé z nich mají na krku viditelnou strangulační rýhu, jiným roztříštěnou lebeční kostí prosvítá mozková tkáň. Všichni mrtví na sobě mají cedulku s číslem – kdysi lidská bytost, nyní redukovaná na položku v pořadníku obětí brutality režimu.

Po útoku děti nepředstavitelně trpěly, byl jsem bezmocný, líčí lékař

Není to tak dávno, kdy doktor Šahrúr působil jako vedoucí patolog Univerzitní nemocnice v syrském Aleppu. Dnes je jedním ze čtyř svědků, kteří pro německý list Bild am Sonntag vypovídali o zločinech páchaných režimem prezidenta Asada – toho režimu, pro nějž na počátku krvavého dramatu jako členové vládní strany Baas sami pracovali.

#Syria MUST READ: THIS is the #Assad regime, THIS is what will remain if it is allowed to stay http://t.co/oJ0N46ydNl pic.twitter.com/4ayx4M44Oc

— Thomas van Linge (@arabthomness) 17. Srpen 2015

Galerie v Šahrúrově telefonu ukrývá rovněž fotografii chlapce se pokřivenou tváří a fialovými rty. Do 19. března 2013 to býval Chádí Zachrúr, školák z aleppského předměstí Chán al-Assal. Chemický útok z rána onoho dne ho o jméno připravil: na ruce malého těla, které tehdy v březnu položili na pitevní stůl doktora Šahrúra, bylo jen číslo 2160. „Hnědé oči, světlá pleť, mladší deseti let. Úmrtí způsobeno vdechnutím jedovatých látek,“ objevilo se později ve stručné stejnojmenné zprávě.

Čech pečující o uprchlíky: Syřané utíkají před Asadem, který zvrhle trestá civilisty

Šahrúr si Chádího tělo vyfotil na svou Nokii – tajně, stejně jako v desítkách dalších případů. „Abych později mohl říct světu, co se děje mému národu,“ vysvětluje ve svém tureckém exilu, kam uprchl poté, co začal být režimu nepohodlný. Asadovy bezpečnostní složky se pomstily na jeho bratrovi. Jeden ze snímků v lékařově mobilu zachycuje postaršího muže s vytrhanými vlasy a zuby a s podivně zkroucenýma rukama – následek několikaměsíční internace v kobkách tajné policie.

• „Ze Sýrie jsem odešel 14. listopadu 2013. Poté mě pozvali před Mezinárodní trestní tribunál v Haagu. Vypovídal jsem o všech masakrech, kterých jsem se stal svědkem. Viděl jsem přes 3000 obětí chladnokrevné vraždy. Všechny zemřely nesmyslnou smrtí. V Haagu jsem předal policejní zprávu režimu o plynovém útoku v Chán al-Asalu, kterou jsem ukradl a pod svou košilí propašoval ze Sýrie. V přísně tajné zprávě sám režim píše, že ráno před chemickým útokem spatřilo několik svědků na nebo nad Chán al-Asalem stíhačky. Stíhačky má jen režim. (...)
• Ale nikdo nechtěl vědět, kdo je za útok zodpovědný. OSN zajímalo jen to, jestli byly použity chemické zbraně. Samozřejmě že byly. Viděl jsem zmodralá těla, lidi s pěnou u úst, kteří se v agónii udusili. Otrávily se i naše sestry, které s těly manipulovaly. Jednu z nich jsme museli resuscitovat.
• Viděl jsem vzorky půdy z Chán al-Asalu. Sesbíral jsem cigarety a mrtvého ptáka, analyzoval jsem oděvy mrtvých. Všechny (výsledky) jsem předal prokuratuře v Aleppu. Kam se ty dokumenty poděly?
• Nedaleko místa útoku má režim vojenskou základnu. Nespočet civilistů bylo otráveno, ale nezemřel jediný Asadův voják. Použili plynové masky? Byla to jen náhoda? Viděl jsem mrtvé a zraněné. Nebyl mezi nimi jediný voják, jen muži, ženy a děti v pyžamech. (...) Víte, jaké to je, kdy před vámi znovu a znovu vykládají dodávku plnou těl a vy máte strach: ‚Tentokrát tam budou ležet moje děti, upálené, bez rukou a nohou, bez hlavy?‘ Dvěma našim sestrám se to stalo. Na jejich výkřiky nezapomenu do konce života.“

Numbers don't lie. #Assad remains number one killer of #Syria civilians & not #ISIS. Refugees fleeing his barbarity pic.twitter.com/taAfi5EOxm

— Bessma Momani (@b_momani) 12. Září 2015

‚Nepoznal jsem se v zrcadle‘

‚Zvrhlá ideologie Islámského státu? Džihádisté se učili od Asada‘

Ve stejné věznici, která spolkla Šahrúrova bratra, týrali také 44letého lékaře Mohamada F. (jméno zdroje i veškerá data byla s ohledem na bezpečnost svědka redakčně změněna). Patologa z Univerzitní nemocnice v Aleppu, jenž podobně jako Šahrúr zkoumal těla válečných obětí, zatkly Asadovy bezpečnostní jednotky v listopadu 2014. V létě předchozího roku, kdy měli do Sýrie přijet vyšetřovatelé OSN, obdržel doktor od tajné policie jasné instrukce: „Řekli mi, jak přesně mám Chán al-Asal popsat. Měl jsem inspektorům (OSN) říct, že jsem viděl vousatého muže odpalovat raketu a že syrská armáda se lidi snažila zachránit. Nic z toho nebyla pravda.“

Mohamad F. direktivu režimu neuposlechl a smyčka kolem něj se začala stahovat. Když se v obavách o svůj život pokusil o útěk ze země, skončil v rukách Asadových agentů. „Teroristickou hrozbu“ čekalo za zdmi věznice zúčtování, jež na jeho těle zanechalo nesmazatelné stopy: zjizvenou tkáň od nesčetných úderů, ohně a elektrických šoků. Fotografie, která vznikla v dubnu 2015, dva dny poté, kdy lékařova matka zastavila svůj snubní prsten, aby svého syna zpoza mříží vykoupila, zobrazuje muže s tváří znetvořenou opuchlinami a škrábanci.

• „Když mě propustili, nepoznal jsem se v zrcadle. Trpěl jsem, ale nebylo to nic proti bolesti, kterou zakusili jiní vězni. Viděl jsem policisty znásilňovat ženy a děti přímo před očima dalších vězněných. Do řitních otvorů jim vráželi klacky.“
• „Viděl jsem tak strašlivé věci, že už jsem nemohl pokračovat, i když to znamenalo riskovat vlastní život. Viděl jsem vojáky Svobodné syrské armády, které nám přinášeli se střelnými ranami v hlavě. Viděl jsem ty otvory od kulek. Nebyla to žádná válečná zranění, ale vraždy spáchané režimem: přiložili jim pistoli přímo k čelu. ‚Infarkt‘ nebo ‚selhání ledvin‘, psal můj nadřízený do úmrtních listů, zatímco mu v zádech stála tajná policie se zbraní v ruce. Dovolili nám otevřít pytle s těly jen natolik, abychom viděli obličeje obětí. Některým úplně chyběla tvář. Jak bychom mohli provést skutečnou pitvu nebo identifikaci? Pohřbívali je v masových hrobech, aby pozůstalí neviděli, že jejich nejbližší mučili.
• Přinášeli nám nová a nová těla, ale my si nemohli dovolit projevit žádné emoce. (Mrtvých) bylo příliš mnoho, aby se vešli do márnice. Vyšetřovali jsme je na náměstí před univerzitou. Pokaždé mi divoce bilo srdce. Každý, kdo plakal nebo protestoval, riskoval smrt. Jednoho dne se na našem pitevním stole objevili dva z mých kolegů. Odmítli dál psát zfalšované zprávy. Ve vězení zemřeli hlady. (...) V nemocnici jsem na vlastní oči viděl vězně, kterým během transfuze dali špatnou krevní skupinu. Zemřeli v agónii. Jiným vpichovali chemikálie.“

‚Nemohli mluvit. A já je měl vyslýchat?‘

Zvěrstva páchaná v režimem ovládaných nemocnicích potvrzuje také další ze zdrojů Bild am Sonntag, 46letý soudce Husajn Hasan, který v aleppské Univerzitní nemocnici vyslýchal zadržené a zraněné demonstranty. „Jejich těla byla posetá ranami a modročernými podlitinami. Někteří leželi na posteli, svázaní k sobě jako dobytek. Mnozí z nich stěží mluvili, a já je měl vyslýchat, stavět případ? Fraška.“ Instrukce shora přitom Hasan obdržel už na samém začátku revoluce v Sýrii.

• „Řekli mi, že všechna obvinění mají znít ‚terorismus‘. Tlačili na mě, vyhrožovali. A i když jsem (obviněné) zprostil viny, problém byl, že hned venku před soudem na ně čekala tajná policie. Neměli sebemenší šanci. Týden po týdnu byly instrukce přísnější a pak mi řekli, že mám do vězení posílat i nezletilé starší 14 let. Chtěli, abych podezřelé vyslýchal v sídle tajné policie. Odmítl jsem. Na začátku roku 2012 se zmocnili mého synovce. Když jsme ho o několik dní později za asi 400 euro vykoupili, mohl jen lézt po čtyřech. Rozbili mu nohy kovovými tyčemi. Obyčejnému studentovi.
• Můj úřad byl velmi malý, přesto jsem měsíčně soudil kolem 50 případů „terorismu“. Některé demonstranty ke mně přivedli se střelnými ranami, stěží se udrželi na nohách.
• Protože jsem brzy odmítl vynášet arbitrární rozsudky, zapálili mi kancelář a ukradli sejf. Tajná služba mi řekla, že je to práce revolucionářů, zvláštní ovšem bylo, že snímek Asada, který visí v každé kanceláři, první věc, kterou by vzbouřenci zničili, byl nepoškozený. S manželkou a dětmi jsem opustil Sýrii v lednu 2014. Sice tu nemůžu pracovat a nevíme, co nás čeká, ale ze Sýrie se stalo velmi temné místo, kde nevidím žádnou budoucnost.“

‚Režim nezničil ani polovinu chemických zbraní‘

Zpráva: Asad o chemických zbraních lhal. Vyrábí je dál a mohou je získat džihádisté

52letý Zacher Saket je někdejší generál syrské armády, který stál v čele Výzkumného centra pro chemické zbraně 5. armádní divize – dokud před dvěma lety neuprchl do Turecka poté, co demonstranty odmítl rozhánět toxickými chemikáliemi. Situaci v rodné zemi pečlivě monitoruje a dnes tvrdí, že od rezoluce OSN, jež v roce 2013 nařídila zničení syrského chemického arzenálu, zaznamenal přes 120 chemických útoků proti civilistům. Za naprostou většinu podle něj zodpovídá Asadův režim, jež smrtícími chemikáliemi navzdory svým proklamacím stále disponuje.

• „Asad nezničil ani polovinu svých chemických zbraní. Předtím bych si nikdy nepomyslel, že je použije proti svým vlastním lidem. Než jsem v březnu 2013 utekl, byl jsem pověřen provedením tří chemických útoků: na Šejk Maskín v říjnu 2012, na Al Harak v prosinci 2012 a v lednu 2013 na Busr al-Harír, kde se scházeli demonstranti proti Asadovi. Lidé musejí být ‚přeorientováni‘, řekli mi. Generál Alí Hasan Amar mi dal rozkaz, abych připravil fosgen, který ve vysoké koncentraci během několika vteřin od vdechnutí poškodí plíce a způsobí smrt udušením. Nechtěl jsem na svých rukách krev, takže jsem kontejnery místo smrtícími chemikáliemi naplnil vodou a bělidlem. Když se kýžený ničivý efekt nedostavil, začali mě podezřívat a musel jsem odejít.
• V Sýrii mám ale pořád dobré kontakty. Ještě před rokem jsem měl v řadách tajné služby informátora, ale pak náhle přestal odpovídat. Doufám, že ho nechali žít. Předtím mi potvrdil, že režim opakovaně použil sarin.
• Rozkaz použít nervový plyn může vydat pouze hlava armády, a tou je Asad. Jak může popírat, že kdy použil chemické zbraně? Vím, kolik materiálu jsme měli (ve skladech) na začátku revoluce. V Sýrii bylo minimálně 45 výzkumných center pro chemické zbraně, ačkoli vláda zpočátku tvrdila OPCW (Organizaci pro zákaz chemických zbraní), že jich je 23. Nikdo neviděl to nejdůležitější, a sice, že to nebyla žádná výzkumná střediska, ale výrobny zbraní pro vojenské účely. Asad schovává chemické zbraně v opevněných vojenských základnách v horách. Když se v roce 2013 podvolil rezoluci OSN, bylo zničeno 1300 tun (chemikálií), jenže já vím, že jsme jich měli nejméně 3000, některé z nich už umístěné na (bojových) hlavicích.
• Společně s lékaři a lokálními pomocníky dokumentuji útoky toxickými plyny na teritoriu kontrolovaném Svobodnou syrskou armádou, osobně na místa útoků jezdím a odebírám z nich vzorky, které následně posílám OPCW. Podle mých poznatků režim stále používá chlor a chloracetofenon, disponuje také yperitem.
• Odmítl jsem mlčet, a tak mého bratra Chalída uvěznili a týrali. Zlomili mu několik obratlů a mučili ho elektrickými šoky do hlavy, rukou a chodidel. Vyplatil se 60 000 dolary a utekl do Německa, kde podstupuje léčbu.“

Každý den desítky mrtvých. Už jsem nemohla dál, říká uprchlice z Aleppa

V civilních čtvrtích v Sýrii se mezitím dál tříští zakázané barelové bomby a vzduchem se šíří jedovaté chemikálie. Jedna z posledních cest Zachera Saketa vedla do Sarmínu u východosyrského Idlíbu. V půlce letošního března, krátce před půlnocí, tam chlor přeťal život celé šestičlenné rodiny, včetně jedenáctiměsíčního Mohamada. Nikoho z nich se lékařům nepodařilo zachránit.