Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Těstovinové úterky

Česko

Mám svá těstovinová úterý. Dokonce jsem jimi už nakazila mnoho lidí kolem sebe. Těstoviny mi (totiž nám) pomáhají vyzrát na strašidlo, které se den co den s úderem šesté hodiny večerní vplíží do domácnosti, bez vyzvání vstoupí rovnou do kuchyně a začne potichu syčet: Co budeš dělat k večeři? A když na jeho popud stanu před otevřenou ledničkou a snažím se z ní vymámit odpověď na jeho otázku, zezadu mě ta potvora ještě zlomyslně pošťuchuje do zad.

Týden začíná úterým Vymyslela jsem si proto systém, který mi pomáhá vyzrát na večerní nerozhodnost a zlepšit zásobovací proces v domácnosti. Tak především: týden pro mě začíná až v úterý. V pondělí totiž ještě do vaření vpouštím zbytky masa po víkendu a obchodu s potravinami se vyhýbám. V úterý se ale už plnohodnotně vaří a na jídelníčku jsou pokaždé těstoviny. Pokud snad máte pocit, že taková podmínka by byla překážkou kreativity, věřte mi, že si těstovinových úterků nikdo ani nevšimne, pokud je nahlas neprozradíte. Jsou tak variabilní, že i kdybyste každý týden uvařili těstoviny na úplně jiný způsob, dostanete se mnohem dál než na začátek kalendáře na příští rok.

Těstoviny můžete připravit na tři způsoby: jako vychlazený salát, po italsku jako základ celého jídla nebo po česku jako přílohu k dušenému masu s omáčkou. Poslední způsob se pro kategorii rychlých večeří, kam čtyři hodiny dušený guláš rozhodně nespadá, příliš nehodí. Není divu, že přílohové těstoviny opouštějí talíře, aby se na ně obratem vrátily v nové síle, v dvojnásobném množství, a hlavně se závějí strouhaného parmezánu. Jejich příprava totiž nezabere víc než čtvrt hodiny a v pohodě do nich schováte i něco z čerstvé zeleninové úrody.

A protože si z italské pasty čím dál víc lidí dělá svou domácí kuchařskou maturitu, rozšířilo se i označení al dente. Tento libozvučný italský výraz označuje stupeň uvaření těstovin přesně na skus (doslova „na zub“). Když si totiž od českých kolínek a la školní jídelna bez varování odskočíte k italským, dostanete nutně pocit, že je někdo nedovařil. Jsou tuhé, takže je musíte kousat, ale ne zase tak tuhé, aby křupaly mezi zuby. Není to omyl, je to kuchařův úmysl, a skoro se můžete vsadit, že si na tom zakládá svou pověst. Ale přestože stupeň uvařenosti al dente dnes už zmiňuje každý česky psaný recept na těstoviny, opravdu jen málokdo se podle tohoto přikázání řídí. Důsledně měkké těstoviny už máme v genech a jen vyvolení v sobě najdou tolik síly a přesvědčení, aby bez zaváhání konvertovali k italskému stylu.

Každý tvar těstovin se navíc hodí na něco jiného. Těžko se vám s takovou informací můžu hned dostat pod kůži, ale zapomeňte na chvíli na Italy a zkuste si ke slepici na smetaně představit něco jiného než kolínka! Dlouhé, široké těstoviny se zase v jižnějších zeměpisných šířkách kombinují s hutnými omáčkami, masem, houbami a salámy, zatímco drobnějším těstovinám svědčí delikátnější doprovod. Plněným těstovinám pak stačí už jen některá ze základních omáček - pochutnáte si na nich, i kdybyste je podávali jen s rozpuštěným máslem a šalvějí. Přes to všechno těstoviny nemiluje úplně celý svět. Moje domácí večerní strašidlo je z duše nenávidí a v úterý k nám od té doby raději nechodí.

Autor: