Lidovky.cz: Co vás dovedlo k založení značky Cockerel? A proč?
Kohouta jsem založila na konci roku 2011, jako potřebu začít se vyjadřovat ve svém oboru vlastním rukopisem a touhu definovat vizuální pohled na svět, tak jak ho vidím já. Tou dobou jsem už za sebou měla několikaletou zkušenost s průmyslovou výrobou a praxi s masovou produkcí pro tuzemské i zahraniční firmy. Takže jsem věděla, jak to dělat nechci, zbývalo přijít na to, jak ano.
Lidovky.cz: Co je ikonou značky Cockerel?
Řekla bych, že je to kombinování objektů s módou. Produkty mají v mých kolekcích výhradní místo, ráda oblékám kromě lidí také vázy, křesla, lampy... to všechno dohromady tvoří celek, který je pro mě kompletním vizuálním stylem, tedy kolekcí daleko podstatnější, než je řada modelů postavených vedle sebe, tvořící ucelenou lajnu.
Výlohy pro Hermés a merino recyklace. Zatím se nám daří, říká oceněná módní návrhářka |
Lidovky.cz: Jste více návrhář, nebo umělec?
Označit se za umělce si netroufám. Návrhářství a design jsem vystudovala, ale přesto se necítím jako čistokrevný módní návrhář. Tak snad když k těmto dvěma slovům přidáme ještě “řemeslník” a pořádně to zamícháme, tak by z toho mohla vzniknout profese, kterou dělám.
Lidovky.cz: Pocházíte z umělecké rodiny?
Nepocházím z umělecké rodiny, tedy alespoň co se týče blízkých příbuzných, dokonce bych řekla, že pocházím z neumělecké rodiny. Pravdou je, že mě rodina vždycky podporovala už od studií a podporuje mě dodnes a to i přesto, že ne vždy rozumí tomu, co dělám. Moc si toho vážím.
Lidovky.cz: Proč se zaměřujete právě na bavlnu, hedvábí a vlnu?
Od roku 2016 se specializuji na vlnu jak v tkané, tak pletené formě, přijde mi jako materiál naprosto unikátní a vyhovuje mi nejen pro své přednosti, jakými jsou tvarová stálost, antistatické vlastnosti, regulací teploty, ale i proto, že jde o přírodní živočišné biologicky rozložitelné a hlavně obnovitelné vlákno. Přírodní hedvábí většinu těchto vlastností splňuje také, ale není obnovitelné, využívám ho spíš pro zakázkovou výrobu společenských šatů. S bavlnou pracuji poslední dobou čím dál tím méně, využívám ji spíš sezónně pro lehké košilové šaty během letních měsíců. Hedvábí a merino vlna patří mezi nejdražší materiály, finální cena oblečení pak bývá vysoká.
  |
Lidovky.cz: Myslíte si, že jsou na to lidé v České republice připraveni?
Myslím, že cena přírodních materiálů je adekvátní jejich vlastnostem, přednostem a náročnosti zpracování, obzvlášť pokud jde o zpracování, které respektuje životní prostředí. Věřím, že si to český zákazník uvědomuje. To že jsou přírodní materiály dražší než ty syntetické, má své opodstatnění. Klient se sám může rozhodnout, jestli dá přednost oblečení, které svými vlastnostmi na těle připomíná mikrotenový sáček, nebo zvolí prodyšné, v zimě hřejivé, v létě chladivé, přírodní vlákno, které holduje jeho tělu. To že cena přírodních materiálů u nás ještě vzrostla díky tomu, že zanikla spousta místních továren, to je další věc. Dnes nezbývá než nakupovat přízi nebo metráž venku a snažit se u nás alespoň vyrábět. To všechno má vliv na cenu finálního výrobku.
Lidovky.cz: Do vlněných svetrů oblékáte i vázy a nábytek, jak tento nápad vznikl a je o ně zájem?
Pocházím z Jizerských hor, kdysi oblast s velkým sklářským a textilním potenciálem, dnes už jenom sklářským. Lidé tam na zimu navlékají na skleněné vázy na hřbitovech pletené návleky, aby během mrazů sklo neprasklo. Řekla jsem si, že je to roztomilý přístup hodný aktualizace a oslovila jsem sochaře a sklářského designéra Jakuba Berdycha Karpelise, aby pro mě vytvořil originální tvar, který bude vyhovovat fungování vyměnitelného pleteného návleku. Tak se stalo, a v tom samém roce v září 2018 jsme vázy prezentovali na veletrhu Maison&Objet Paris, kde sklidily celkem pozoruhodný ohlas jako tzv. nový produkt. V aktualizované verzi jsem je tento rok představila také na pražském Designbloku.
Lidovky.cz: Od studií se angažujete v zahraničí na veletrzích a dokonce lze vaši tvorbu koupit i v Bratislavě, Vídni a Lyonu. Jak se vám daří v Česku i v zahraničí, a kam chcete postupovat dál?
To že prodávám i mimo naši zemi je výsledkem právě zmíněného veletrhu Maison&Objet, kde je průtok obchodníků podstatně vyšší a je tedy šance dostat zboží do galerií a obchodů napříč Evropou, případně do zámoří. Vážím si českých klientů, obchodů i galerií, které mě podporují, ale trh v Čechách je malý, a pokud chcete vyrábět na plný úvazek, je třeba síť odběratelů postupně rozšiřovat. Jedna z posledních zakázek odletěla na Floridu a připravujeme svetry pro Rijád. Zdá se tedy, že vlna není atraktivní jenom v chladných oblastech.
Lidovky.cz: Jaké jsou vaše cíle a plány?
Byla bych šťastná, kdyby se v budoucnu povedlo vybudovat Cockerel manufakturu v severních Čechách, kde by se kromě vlněných svetrů vyráběly také bytové doplňky, deky, polštáře, přehozy, plédy a podařilo se tak, alespoň částečně, vrátit na sever textilní výrobu.
Lidovky.cz: Jedete podle módní linky a děláte kolekce jaro/léto a podzim/zima? Sledujete trendy?
Jedu podle své intuice a podle potřeb mých i potřeb klienta. Módní trendy jsou odraz doby, ve které žijeme, vnímáme je podvědomě, jsou tu, ať už se nám to líbí nebo ne. Vzhledem k materiálu, který používám, spíš než dvě sezóny ročně, rozpracuji jedno téma, které pak podle nadcházejících měsíců a potřeb zákazníka postupně pouštím ven během celého roku, tak aby odpovídalo nastupujícímu ročnímu období nebo reagovalo na nenadálé rozmary počasí.
Lidovky.cz: Jak se stavíte k udržitelnosti a slow fashion?
“Slow fashion” je v podstatě to co dělám a dostala jsem se k ní právě proto, že z předchozí zkušenosti dobře znám postupy tzv. „Fast fashion” se kterými nesouhlasím. Udržitelnost v jakémkoliv oboru je samozřejmě důležitá, je to i jeden z důvodů proč jsem se začala specializovat na vlnu. Ta jako materiál splňuje veškerá kritéria pro udržitelnou módu po stránce ekologické. Udržitelnost ale není jenom ekologie, dotýká se především ekonomiky, politiky, sociálních i kulturních problémů. Je to velmi široké téma, které je třeba brát zodpovědně a vážně. Pokud ho budeme řešit jen povrchně, vrátí se nám jako bumerang. Co můžeme z pozice výrobce určitě ovlivnit je podpora lokální výroby, životnost materiálů se kterými pracuje, pokud nepracujeme s obnovitelnými a organickými zdroji, potom jsou tu další možnosti jako recyklace, upcyklace, atp. Vliv máme také na zvýšení produkce nadčasových oděvů, můžeme ovlivnit a redukovat množství tvořícího se odpadu a zbytků, zamezit škodám na životním prostředí spojených s výrobou. Naším úkolem je také vzdělávat zákazníka, aby praktikoval ekologicky šetrnou spotřebu prostřednictvím tzv. “zeleného spotřebitele”.
Lidovky.cz: Jaký nejlepší kousek jste navrhla z vašeho pohledu a jaký z pohledu zákazníků? A naopak?
Ano, to je velmi zajímavý postřeh. Velmi často se totiž stává, že model, který chcete do poslední chvíle z kolekce vyřadit nebo se vám nějak nezdá, tak se z něho nakonec stane „bestseller” a naopak, když máte pocit, že se vám něco opravdu povedlo a jste s tím spokojená, tak to v prodeji třeba vůbec nefunguje. Je to alchymie. To je i případ kolekce „The Birds” vůbec jsem si nebyla jistá, jestli ji pustit ven, a prodává se dodnes.
Lidovky.cz: Co je váš největší úspěch?
Za největší úspěch považuji to, že mohu pracovat svobodně, na projektech, které považuji za smysluplné a kterým věřím, s lidmi, jichž si vážím a při tom všem splňovat postupy, kterým věřím a jsem s nimi ztotožněná.
Lidovky.cz: Co jste letos představila na Designbloku?
Na letošním Designbloku jsem představila kolekci bytových doplňků, jejichž základem byly zbytky pletenin. Při výrobě svetrů chtě nechtě vyprodukujete sice malý, ale odpad. Jedná se o zkoušky barev, testy tvarů nebo nezdařených dílů, které z nějakého důvodu nemohou být použity svým tradičním způsobem. Jednoduše řečeno, vznikla kolekce oblečených váz, obrazy potažené “patchwork” dekou, re-designované svetry, vyrobené z odpadu a použité z rubové strany. Daly vzniknout jemně laděné kolekci bytových doplňků v pastelových barvách.
