4. dubna 2019 5:53 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Výlohy pro Hermés a merino recyklace. Zatím se nám daří, říká oceněná módní návrhářka

Tereza Rosalie Kladošová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tereza Rosalie Kladošová | foto:  Petr Topič, MAFRA

Splétá barevné kabáty z vyřazených kusů vlny, navrhuje výlohy pro Hermés nebo ručně tuftuje koberce pro restaurace Ambiente. Teď módní návrhářka Tereza Rosalie Kladošová získala hlavní cenu Czech Grand Design za rok 2018. Tu převzala ve Stavovském divadle uprostřed dekorací, které pro ceremoniál navrhla spolu s Annou Štěpánkovou.

LN Když vás ve Stavovském divadle vyhlásili Grand designérkou roku, vypadala jste překvapeně. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Původně jsem byla nominovaná v kategorii oděvní design a tam člověk ví, že má šanci na úspěch jedna ku třem. Na to se dá připravit. Ale Grand designér roku by mě v životě nenapadl. Měla jsem v tu chvíli úplně vymeteno, netušila jsem, jak se to mohlo stát. Samozřejmě jsem cítila velkou radost a zadostiučinění, že to, čemu se věnuju, se ubírá správným směrem.

Oděvní design je totiž náročný i finančně, protože musíte vyrobit celou...
Nominaci na Ceny Czech Grand Design získala třikrát, letos byla poprvé oceněna....

LN Cenu jste převzala coby módní návrhářka, zároveň se ale věnujete scénografii, instalacím a výrobě koberců. Ve kterém oboru jste nejvíce doma?
Záleží na období. Před mou současnou kolekcí Merino Recycle jsem se módě dva roky nevěnovala. Nejdřív jsem diplomovala na UMPRUM, pak se účastnila různých soutěží, poté přišly nabídky na dekorace pro restauraci Eska, scénografii pro loňské Ceny Czech Grand Design, design výloh pro Hermés a Ambiente. Na módu nezbýval čas ani kapacita. Oděvní design je totiž náročný i finančně, protože musíte vyrobit celou kolekci. Jakmile jsem ale dostala nabídku na vlastní módní přehlídku, uvědomila jsem si, že je to hezký způsob, jak se k módě vrátit. Posléze mi začalo chodit také více zakázek, takže se mohu módě opět více věnovat.

Tereza Rosalie Kladošová

Tereza Rosalie Kladošová, původem z Valašského Meziříčí, vystudovala Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně a pražskou UMPRUM. Zkušenosti sbírala také na stážích u Anne Sofie Madsen v Kodani a na Bezalel Academy of Art and Design v Jeruzalémě. Předloni byla nominovaná do evropské soutěže International Woolmark Prize. Nominaci na Ceny Czech Grand Design získala třikrát, letos byla poprvé oceněna. Porotu oslovila její módní kolekce Merino Recycle, ve které zpracovává zbytky vlny z průmyslové produkce. Ve dvojici s designérkou Annou Štěpánkovou, se kterou tvoří pod značkou Štěpánková & Kladošová, navrhla dekorace pro pražskou pobočku Hermés či restauraci Eska. 

LN Kolekce Merino Recycle je postavená na využití zbytků vlny z průmyslové produkce. Jak jste na tuto techniku přišla?
S merinem pracuju už delší dobu, zhruba od roku 2013, kdy jsem objevila různé formy přízí a česanců. Předloni jsem byla nominovaná na cenu International Woolmark Prize, což je soutěž pořádaná organizací Woolmark zaštiťující zpracovatele a prodejce merino vlny. V soutěžním zadání stálo, že vytvořený oděv musí být složený minimálně z 80 procent australské merino vlny. Do té doby jsem se věnovala hlavně pleteninám, ale teď jsem chtěla ušít kabáty a bundy, a ty už uplést nejdou. Zkoušela jsem různé postupy a techniky, až jsem došla k suchému plstění pomocí vpichového stroje. Tak vzniklo Merino Recycle.

LN Kde se dá kolekce pořídit?
Momentálně u mě v ateliéru – stačí se ozvat a na místě vymyslíme nejlepší variantu. Nebo občas dělám pop-up prodej. Nedávno se konal v pražském obchodě Charaktery. Některé kusy kolekce lze také koupit v brněnském Object Concept Storu.

LN Máte teď po cenách více zákazníků?
Ano, neuplynul ani týden, a už mi napsalo několik lidí. Ať už přes e-mail, nebo Instagram. Píší, že už mě sledují delší dobu, ale teď nastal ten správný čas se ozvat.

LN Už jste osvědčená kvalita.
Ano, dostala jsem to správné razítko.

LN Zmiňovala jste výlohy pro Hermés. Jak podobná spolupráce vzniká?
S Annou Štěpánkovou jsme původně navrhovaly výlohy pro klenotnictví Halada, které už dlouho sídlí v Pařížské ulici. Vždycky jsme pak chodily pěšky okolo Hermés, protože je to jedna z mála globálních značek, která pro své výlohy oslovuje lokální designéry. U ostatních značek to funguje tak, že mají jednu výlohu pro celý svět, kterou vymýšlí centrála. A právě lidé od Hermés oslovili před časem ateliér produktového designu na UMPRUM s nabídkou soutěže a možností realizovat jedny dekorace. Tehdy jsme se jí sice s Aničkou účastnily, ale pak z ní odstoupily. Měly jsme hodně práce a chyběla nám kapacita. O rok a půl později se nám přímo z Hermés ozvali, že o nás stále stojí a zda bychom to přece jenom nechtěly zkusit.

LN Dostaly jste nějaké konkrétní zadání?
Hermés má pro každý rok jedno vcelku abstraktní téma, které pak člověk může uchopit různými způsoby. Loni to byla hra. Při práci jsme se inspirovaly starou loutkou koně, kterou jsme našly jako referenci. Hermés je totiž spojovaný s jezdectvím. Od toho se všechno odvíjelo. Ve výlohách pak byly k vidění nazvětšované marionety nejrůznějších koníků.

Výloha pro Hermés

LN Práce pro pražskou Esku přišla před nebo po Hermés?
Předtím, té se věnujeme zhruba dva roky. Jde vždycky o sezonní dekorace, protože Eska staví na tom, že pracuje se sezonními potravinami. Vrací se k tradici a upřednostňuje farmářské a lokální produkty. Jejich kuchaři také s jídly hodně experimentují, proto se v Esce nebojí výrazných dekorací. Máme úplnou svobodu, ani nemusíme dopředu konzultovat, co do restaurace přineseme. Je to legrace, zatím se jim od nás všechno líbilo. Ťuk ťuk na dřevo.

LN Vaše práce jsou obecně hodně hravé, ať už jde o zmíněné dekorace, recyklované oděvy, scény pro Ceny Czech Grand Design, nebo plyšové polštáře ve tvaru očí a velkých pilulí. Ovlivnilo vás v tomto směru nějak dětství ve Valašském Meziříčí?
Nemyslím si, že by mě Valašské Meziříčí zrovna takhle poznamenalo. Jsem asi hravý člověk od přírody.

LN Řada vašich věcí vzniká ve dvojici s Annou Štěpánkovou. Jak vaše spolupráce funguje?
Většinou to bývá tak, že jedna přijde s výchozí inspirací, kterou pak obě samostatně rozpracujeme. Na závěr vybereme to nejlepší od každé z nás a spojíme to dohromady. Módě se ale věnuju sama, ta jde mimo naši spolupráci.

LN Na předávání Cen Czech Grand Design mě zaujali tanečníci v maskách koček Maneki Neko. Kde se tam vzali?
Maneki Neko nebyl náš nápad, s nimi přišla režisérka Jana Burkiewiczová. Před časem jsme pro ni dělaly kostýmy a scénu pro taneční představení Největší přání, které je celé o štěstí. A kočičky Maneki Neko jsou s ním spojené. Masky jsme ale nevyráběly my, jen pultík moderátorů, aby i on připomínal velkou kočku s packou, která sloužila jako páčka pro nasvícení výherců.

LN A co to nafukovací město za nimi?
To zas byl nápad zrecyklovat naši starší instalaci Městozměn z brněnské výstavy Re:publika, protože ji moc lidí nevidělo. Je hezké, že se pak dostala do Stavovského divadla.

LN Mám pocit, že ráda pracujete s materiály, které se dají znovu použít k jinému účelu.
Ano, k tomu nás dovedla Eska, protože na podobné věci hodně dbají. Všechny naše dekorace jsou buď z běžně dostupných, nebo už jednou použitých materiálů. Instalace dopředu vymýšlíme tak, aby se daly jednou snadno zlikvidovat. Eska nás naučila přemýšlet o věcech více do hloubky. U velkých instalací vždy řešíme, co pak s nimi. Aby za námi nezůstalo moc odpadu. Když jsme třeba pro Esku vymyslely obrovské řepy a mrkve, ušily jsme je z pytlů na brambory. Jen nafukovačky ze Stavovského nejsou recyklovatelné. Dají se ale přešít na něco jiného.

Ve dvojici s designérkou Annou Štěpánkovou, se kterou tvoří pod značkou...

LN Nebo sfouknout a schovat na jindy.’
Právě, je super, že i třináctimetrové dekorace se dají schovat do pytle a uložit doma do skříně.

LN Jaké plány vás čekají do budoucnosti?
Momentálně je to tak, že se s Aničkou chceme každá věnovat více vlastním věcem. Já módě a Anna produktovému designu. Scény a instalace jsou výborné, ale také velmi náročné na čas a kreativitu. Jde stále o nové a nové úkoly, kdy člověku nezbývá čas a energie na vlastní práci. Takže míň instalací a více módy.

LN O co konkrétně půjde?
Chci pracovat na další kolekci, protože s merinem jsem stále na začátku. Ráda bych tuto technologii více rozvíjela. Baví mě, že chvílemi připomíná více malbu než oděv. A pak nás čekají také nové nástěnné koberce pro Kuchyň, což je další restaurace od Ambiente, tentokrát na Pražském hradě.

Pavel Vokatý