Jak bydlí designéři: ručně vyrobený nábytek, sbírka starých sklenic a dubová skříň

„Miluji spánek, takže nejlépe se doma cítím určitě v posteli, kde mám své peřiny, které jsem si přivezla z naší chalupy a cestují se mnou od začátku. Nejraději mám doma svůj nábytek a doplňky. Skoro všechno, co vlastním, má za sebou už nějakou historii. Buď jsou to věci po mém dědovi, které jsem zrepasovala či krásný dubový nábytek, ten jsem si odvezla ze starého vinohradského bytu, protože majitel o něj nejevil zájem,“ říká hned na úvod. 

Některé doplňky, ale i nábytek si vyráběla sama, takže v bytě lze najít všehochuť, která ale designérce vyhovuje. „Působí na mě harmonicky a proto tu také ráda trávím volný čas,“ usmívá se. 

Všechny doplňky, co má v bytě, podědila, vyrobila, nebo koupila na bleším trhu. „Blešáky miluju, nejraději sbírám staré československé sklo. Skleničky jsou moje úchylka. Už jich mám tolik, že je nemám kam dávat, takže jsem si musela zakázat kupovat nové. Mám radost z toho, když můžu vytvářet kompozice, na které se pak můžu dívat. Jako kdyby se člověk díval na svůj oblíbený obraz,“ doplňuje Ďuricová. 

A když se jí líbí něco u popelnice, neváhá ani chviličku. „Tímto způsobem jsem sehnala hrneček na kávu a také skleněnou vázu od Františka Víznera.“ 

Ovšem jaký je její nejoblíbenější kousek nábytku? „Když musím vybrat jen jeden, bude to asi dubová skříň. Tu mám nejdéle. Je to přesně ten kus nábytku, ze kterého dýchá historie a místnosti dodá další rozměr. Je prostě krásná,“ dodává na konec. 

Veruna Ďuricová alias Dick Wolf Slovenská šperkařka se po studiu na pražské UMPRUM (studovala zde K.O.V. ateliér pod vedením Evy Eisler) začala věnovat výrobě šperku, ačkoli jej nestudovala. Dostala se k němu až shodou náhod. Dnes ji živí výroba šperků na zakázku, její vlastní značka a kurzy, které probíhají v jejím pražském ateliéru na Vinohradech.