Magazín

Na samosběr se dělají i pořadníky. Kam na něj vyrazit, co sklízet a kolik zaplatíme?

Samosběr | foto: Shutterstock

Premium Doporučujeme

Samosběr je rok od roku populárnějším způsobem, jak se dostat k čerstvému a kvalitnímu ovoci a zelenině. Zájem je tak velký, že někteří zemědělci musejí dělat pořadníky. Proč je žádoucí zkracovat cestu potravin z polí a sadů do kuchyně?

ANITA BLAHUŠOVÁ, spolupracovnice LN

3. června 2021 5:00

Není to tak dávno, co jsme se mohli přesvědčit, že ceny obyčejné petržele, cibule nebo květáku vyletěly vysoko nad částky, které vydáváme za exotické ovoce. Navíc mívá ovoce a zelenina v obchodní síti svoji nejlepší kondici za sebou. O důvod víc vybrat si něco přímo na poli u nejbližšího farmáře. V posledních letech se totiž u nás rozmáhá jednoduchý způsob, jak významně zkrátit cestu plodin do vlastní kuchyně: veřejné samosběry. Vyráží na ně každoročně široká škála zájemců, od kulinárních nadšenců a skupin mladých lidí přes rodiny s dětmi až po starší generaci.

Autor: ANITA BLAHUŠOVÁ, spolupracovnice LN

Témata: jahoda, jídlo, užitkové rostliny, ovoce, zelenina, sad, Cibule, kytice, vědro, jablko

Sbírají se prvotřídní plody a za sebranou úrodu se zemědělci platí, i tak ale vyjde ovoce či zelenina podstatně levněji než v obchodní síti. Pro představu: ceny jahod se v loňském roce pro samosběrače pohybovaly mezi 45 až 90 korunami za kilogram, nejčastěji kolem 60 korun.

Zelenina loni většinou příliš nepřekročila desetikorunu za kilogram: cibule za 6 až 10 korun, červená řepa za 5 až 11 korun, dýně za 7 až 10 korun. Kdo nerad ohýbá záda, může si za příplatek ve většině farem zakoupit čerstvé plodiny už sklizené. Samosběr jako způsob prodeje úrody je výhodný i pro zemědělce, cena plodin je zhruba taková, jakou nabízejí při výkupu velkoobchody, odpadají ale přidružené náklady na sklizeň a dopravu.

Rezervace nejen na jahody

Ve farmě Lička v Sedlnici v Moravskoslezském kraji organizují samosběry skoro pětadvacet let. „Začínali jsme s jahodami, a to zhruba na jednom hektaru,“ vzpomíná majitelka Iva Ličková, „zákazníků ale přibývalo a dnes máme jahody už na dvou hektarech. Víc bychom nezvládli obhospodařovat. Sortiment pro samosběr jsme rozšířili i na ovoce a pátým rokem se soustředíme i na zeleninu.“

SAMOSBĚR KVĚTIN? I TO JE MOŽNÉ

Dostanete kbelík do ruky a můžete si v záhonech rozkvetlých květin nařezat cokoliv dle libosti. Tak vypadá samosběr na květinové farmě Polní květy v Mnetěši u Roudnice nad Labem. Majitelka Tereza Pazderová provozuje květinový samosběr již třetím rokem.

„První rok přišli ti odvážní, druhý rok jejich známí a minulý rok jsem měla nespočet samosběračů z různých koutů republiky,“ popisuje. „Minulý rok byl enormní zájem o svatební samosběry téměř více jak o vázané kytice. Je to logické, protože české květy vyhledávají zákazníci, kteří si často připravují svatbu sami v přírodním a ekologickém duchu a české květiny, které necestovaly přes půl světa, k tomu neodmyslitelně patří.“

Na samosběr květin se u ní musí zákazník přihlásit předem, stačí zavolat nebo napsat přes sociální sítě, pro letošní rok je cena za kbelík voňavých květin stanovena na tisíc korun. „Stačí nahlásit, kolik kbelíků přibližně budete potřebovat a případně požadavky na barvy nebo druhy květů. Ale když přijdete neohlášení pro jeden kbelík, tak s prázdnou neodejdete,“ říká květinová farmářka.

Samosběr květin na její farmě lze darovat i poukazem. Zájemcům o uvázání kytice poradí a nabídne floristické nářadí a tento rok plánuje i organizaci workshopů zaměřených na vazbu kytic. První by se měl konat už v červnu.

Pěstitelů květin, kteří nabízejí samosběry, je ale mnohem více. Pokud chcete sobě či někomu blízkému udělat radost vlastnoručně natrhanou a čerstvou kyticí, která vydrží ve váze mnoho dní, zapátrejte na internetu.

K nejžádanějším plodinám pro samosběr na této farmě patří kromě jahod třešně, švestky, hrušky a jablka, ze zeleniny tykve, rajčata a paprika, ale také třeba bylinky. „Jsme rádi, že k nám chodí rodiče i s dětmi, které vidí, že vše roste na poli či v sadě, zkusí si, jak se sklízí a jak všechno chutná,“ konstatuje majitelka farmy. Se samosběry počítají u Ličků i letos: „Zatím jsme vše dělali bez registrace, výjimkou byly loňské jahody a pak drobné ovoce. Určili jsme si sběrové dny a časy a tyto termíny už léta neměníme. Pouze přes náš web a sociální sítě oznamujeme, co a kde je právě ke sběru. Jen drobné ovoce, jako jsou maliny, borůvky, rybíz a angrešt, je na telefonickou rezervaci. A letos chystáme rezervační systém i pro jahody, aby vzhledem k pandemii bylo vše jednodušší.“

Průkopnice samosběru

Právě jahody, jejichž sezona zanedlouho začne, byly jednou z prvních plodin, kterou bylo možné si na českých polích samostatně nasbírat a odvézt domů. Samosběr jahod si za pár let získal ohromnou popularitu a dnes ho nabízí čím dál víc zemědělců: „V seznamu mám v současné chvíli sto aktivních tuzemských pěstitelů jahod,“ potvrzuje růst obliby samosběru Martin Čtvrtníček, provozovatel webové stránky Jahodalera.cz, která kromě jiných informací o pěstitelích nabízí i interaktivní mapu jahodových samosběren. Jahodalera funguje již pátou sezonu a kromě českých mapuje i slovenské jahodové farmáře.

„Slovenskou část se v průběhu května podařilo naplnit, v současné chvíli je tam 43 pěstitelů. Jednoho máme dokonce i v Maďarsku, jezdí se k němu z Bratislavy,“ upřesňuje Martin Čtvrtníček, který již pracuje na rozšíření stránek a doplnění samosběrů dalšího ovoce a zeleniny. Ty je možné nalézt na stránkách Plodyvenkova.cz. V pěstování jahod pozoruje i další trendy: „Začínají se víc objevovat pěstitelé, kteří nabízejí jahody v biokvalitě, a někteří získali i příslušné certifikáty. Dalším zajímavým trendem je pěstování jahod ve výšce na policích s kapénkovou závlahou, jahody pak nejsou špinavé.“

Růst zájmu o lokální samosběry odhaduje Martin Čtvrtníček nejméně na 10 % ročně a přisuzuje jej kromě výhod samosběru také nabídce pro spotřebitele zajímavých odrůd: „V obchodech jsou k mání obecně přepravně odolné odrůdy, ale místní pěstitelé mohou produkovat odrůdy jahod méně vhodné pro přepravu, ale zato s lepší chutí a vůní.“

K populárním samosběrovým plodinám se časem přidala cibule, brambory, česnek, lidé jezdí česat třešně či jablka do sadů. Hrubé odhady říkají, že se za sklizené plodiny platí třikrát méně než v obchodě. Navíc jsou nasbírané plodiny absolutně čerstvé a nejsou otlučené z nakládky a převozu. Mnozí si odnášejí třeba i zásoby na celou zimu a pochvalují si, že se takto dostanou na čerstvý vzduch a protáhnou tělo při fyzické práci.

Užitečné a ještě užitečnější

Naši předci chodívali po sklizni na pole paběrkovat, mnohým už tato činnost vůbec nic neříká. Výraz paběrkovat používáme nanejvýš v přeneseném významu, když chceme vyjádřit, že na nás už zbyly jen nepotřebné zbytky. Paběrkovat znamená se souhlasem zemědělce ručně sbírat na polích, v sadech nebo na vinicích plodiny, které zde zbyly po dokončené sklizni. Paběrkované plodiny jsou zdarma, bývají vesměs podměrečné, poškozené či jinak esteticky nevyhovující, jejich konzumaci ale nic nebrání.

V moderních časech by se mohlo zdát pošetilé sbírat na poli malé květáky nebo křivé mrkve, je to ale činnost smysluplná. Dobrovolníci z iniciativy Zachraň jídlo po vzoru britské organizace Feedback začali nevyužité plodiny dodávat do potravinových bank, které je následně přerozdělují potřebným. Od roku 2015, kdy se skupinka mladých lidí vydala poprvé na česká pole, se paběrkováním podařilo zachránit neuvěřitelných 63,5 tuny ovoce a zeleniny.

O samosběr jahod ve Lhotě pod Libčany byl loni obrovský zájem, hodinu po otevření se na plantáži nacházelo kolem pěti set lidí

Co se hlavně sbírá? „Hodně záleží na tom, jaká je daný rok úroda, či zda v příslušné sezoně má zemědělec co nabídnout. Byla léta, kdy jsme jezdívali do jablečných sadů, protože se urodilo extrémně hodně jablek, a kvůli nízké výkupní ceně se je zemědělcům ani nevyplatilo sklízet. Jindy se jezdí spíše pro kořenovou zeleninu, ale už jsme zažili i sběr rybízu či třešní,“ vypočítává za iniciativu Zachraň jídlo Petra Čížková. I je ovlivnila epidemie covidu-19.

Zejména vzrostl zájem o potraviny a informace o jejich skladování: „Od března 2020 jsme zaznamenali masivní nárůst zájmu o naše rady a tipy, jak uchovávat jídlo a jak ho zpracovat beze zbytku. Lidé tou dobou hodně nakupovali do zásoby, a potom se jim doma jídlo kazilo. Část z nich také ztratila práci, a tak se snažili najít způsob, jak ušetřit. Změnila se rovněž situace potravinových bank, pro které paběrkujeme. Od začátku pandemie se zvýšil zájem o potravinovou pomoc až o 60 % a banky se dostávaly do situací, kdy neměli ve svých skladech skoro žádné suroviny,“ konstatuje Petra Čížková.

Na teambuilding paběrkovat

Farmáři se spolupráci s dobrovolníky nebrání, mnozí myšlence neplýtvání fandí. „S některými z nich jsme třeba pořádali i exkurze pro školy,“ říká Petra Čížková. Paběrkovat s iniciativou Zachraň jídlo mohou vyjet i zaměstnanci nejrůznějších firem třeba v rámci teambuildingů. Zájem roste každým rokem: „Firemní výjezdy na pole jsou pro personální oddělení zajímavou možností, jak podpořit dobrou věc, a ještě zaměstnance vzdělávat. Hodně nás těší fakt, že se tématu plýtvání začínají firmy věnovat i v rámci svých dlouhodobějších strategií, například v rámci své společenské odpovědnosti.“

Domluva je nutná

Na otázku, zda je možné chodit paběrkovat i na vlastní pěst, jak to bývalo běžné ještě za dob našich babiček, Petra Čížková odpovídá: „Naším primárním cílem je touto dobročinnou aktivitou podpořit potravinové banky, zakládáme si rovněž na férové komunikaci se zemědělci. Rozhodně bychom nejeli na pole bez jeho vědomí. Bohužel málokterému zemědělci se dnes vyplatí pořádat veřejné sběry toho, co na poli nebo v sadu zůstane. Určitě je to někde možné, vždy bych se ale domluvila se zemědělcem.“

Zkrátit cestu výpěstků z pole do domácnosti lze mnoha způsoby, jídlo nebo květiny si můžete také zkusit sami vypěstovat, můžete si nechat až ke dveřím dovážet bedýnky, nebo si najít svého farmáře třeba v systému komunitou podporovaného zemědělství (KPZ). Všechny tyto cesty mají jedno společné: změnu přístupu k takto získaným plodinám. Statistiky Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) ukazují hrozivá čísla: zhruba třetina všeho vyprodukovaného jídla na světě se vyhodí nebo znehodnotí. Na průměrného Evropana ročně připadne zhruba 100 kilogramů znehodnoceného jídla, z toho víc než polovina se vyhodí v domácnostech. A právě větší zapojení do procesu pěstování a sklizně by mohlo povědomí o hodnotě jídla změnit. Sám si plodiny sklidit totiž znamená také získat reálné povědomí o práci, která za celou jejich produkcí stojí.

zpět na článek