„Kancléř Vratislav Mynář na první schůzce naznačil, jaké rozhodnutí by se panu prezidentovi ve věci služebního zákona líbilo,” měl potvrdit Respektu ústavní soudce Vojtěch Šimíček. Mynář měl se Šimíčkem probírat služební zákon, který schválila v roce 2014 vláda Petra Nečase a ke kterému se velmi nevybíravě vyjádřil i Miloš Zeman.
Mynář se pokoušel ovlivňovat justici. Ústavnímu soudci říkal, jaký výsledek by si přál Zeman |
Podle informací týdeníku měl Vratislav Mynář kontaktovat také předsedu nejvyššího soudu Josefa Baxu. Údajně u něj zjišťoval informace o průběhu kauzy Plzeňské teplárenské. Zabýval se jí přitom i prezident Zeman.
„Pokud hovořím s představiteli justice, tak proto, abych je informoval o stanoviscích, postojích a postupu prezidenta republiky. To je zcela legitimní součást mé práce na pozici vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Proti jakýmkoli spekulacím se proto co nejostřeji ohrazuji,“ napsal Respektu Mynář.
Podle bývalé ministryně Daniely Kovářové je ale normální, že se soudci baví i dalšími lidmi. „Je iluzí si myslet, že se významní či důležití lidé v naší malé zemičce neznají,“ řekla v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Daniela KovářováČeská právnička a spisovatelka. V advokacii se specializuje na rodinné právo. Působila jako ředitelka Justiční akademie. V letech 2009-2010 působila jako ministryně spravedlnosti ve vládě Jana Fishera. Od roku 2018 je prezidentkou Unie rodinných advokátů.  Daniela Kovářová. |
Lidovky.cz Neměla by mít komunikace soudců s veřejností nějaká pravidla?
Soudci jsou kupodivu také pouze lidmi. Žijí mezi lidmi, stýkají se s nimi, milují se s nimi, hádají, bydlí s lidmi pod jednou střechou. Každý soudce má mezi svými příbuznými nějakou černou ovci, každý má spolužáky ze základní či střední školy. Soudci také s jinými osobami slaví narozeniny, obědvají a vstupují do konfliktů a interakcí, protože nelze nekomunikovat, i odmítání či mlčení je přece komunikace.
Lidovky.cz: Neměli by si ovšem soudci přece jen dávat více pozor, s kým mluví? Jde o kredibilitu jejich i justice.
Nápady, že by snad měl být soudcům zakázán volný pohyb a styk s jinými lidmi se vrací do veřejného prostoru přibližně co dva roky s urputností významnější věci. Pamatuji zimní justiční hry, při nichž nás novináři honili sjezdovce jen proto, aby pak mohli soudce či státní zástupce kritizovat, že s advokáty sedí na lanovce či se večer baví v horské chatě. Jindy jednomu soudci vyčítali, že přišel popřát komusi k narozeninám.
Lidovky.cz: Případ Vratislava Mynáře je ale ozvláštněn jeho funkcí. Měli by se s ním soudci o probíhajících kauzách vůbec bavit?
Popisovaný případ je z pohledu justice nepodstatná marginálie, z níž činí cosi významného nebo nebezpečného jen ten, kdo vůbec neví, jak justice funguje a jak soudce dospívá ke svému rozhodnutí, jak soudy soudí a co má či nemá na soudní rozhodnutí vliv. A této marginálie pochopitelně s nadšením využije každý, komu se příslušné osoby nezamlouvají. Pak jde o záminku, aby se po nich mohly vozit. Je to podobné jako s mnoha jinými věcmi, jež u někoho neoblíbeného vadí, zatímco oblíbenci projdou.
Lidovky.cz: Takže kancléř Mynář neví, jak funguje justice?
Ano, ukazuje to, že jako každý běžný laik nemá ponětí, jak funguje justice. Lidé, kteří v justici nepracují nebo nejsou právníci, tyto snahy vyvíjejí. Mají tendence přemýšlet o tom, že by případ ovlivnili tím, že si s někým promluví. Setkáváme se s tím, že se klienti ptají, zda by nešlo někde něco uplatit. Z jednání pana kancléře mi vyplývá, že neví, jak justice funguje. Jeho jednání bylo naivní, snad i nevhodné, a určitě nepovede k výsledku, který zamýšlel.
Lidovky.cz Je tedy snaha ovlivňovat justici přítomná v celé společnosti?
S tím se lidé v justici setkávají každodenně, začíná to účastníky, kteří se snaží v soudní síni přesvědčit soudce a naklonit si je na svou stranu. Naši klienti se nás zase všemi možnými cestami snaží přesvědčit, aby když nejsou úspěšní, jsme podávali různé řádné i mimořádné opravné prostředky. Vyskytují se i klienti, kteří své úvahy začíná v legální rovině, poté se dostávají do neetické a končí u naprosto kriminálních úvah. S takovým myšlením se zkrátka setkáváme běžně. Příspívá k tomu také častá kritika justice, která podporuje naivní představy o fungování justiční soustavy.
Prezident Zeman přijal na Hradě šéfa NBÚ. Jen pár dní před Mynářovým soudem |
Lidovky.cz Ačkoliv je jasné, že se soudce nemůže uzavřít do bubliny a nekomunikovat s okolím, neměl by se tématicky vyhnout alespoň probíhajícím kauzám?
Přání, jak by měly soudy rozhodovat, jsou plné sociální sítě, plné noviny, plné televizní obrazovky, vždyť v mnoha veřejně probíraných případech už média či veřejnost předem zná pachatele a nad účastníky vynesla vlastní davově spravedlivý trest. Soudci podobným zvoláním neuniknou, i kdyby se sebevíce snažili, a přece se podle nich neřídí. Proč by to tedy měli činit právě v tomto případě?
Lidovky.cz Proč by ale měl mít výsadní přístup k soudcům zrovna kancléř prezidenta republiky?
Je iluzí si myslet, že se významní či důležití lidé v naší malé zemičce neznají, že na sebe nemají mobily, že se nepotkávají a že spolu nehovoří. Jistě, někteří jsou si více sympatičtí a jiní nikoliv, což však platí pro všechny ostatní profesní skupiny. A přiznejme si, že některé mají k sobě blíže než jiné. Například politici, veřejní činitelé a právníci. Podobně k sobě mají blízko zpěváci a tanečníci. Nebo zdravotničtí pracovníci. Nebo pedagogové.
