Roztomilí zajíčci? Ne, hororová pomlázka aneb Nejlepší strašidelné filmy s velikonoční tématikou
Hororové Velikonoce.
| foto: Reprofoto/Youtube: Scary Prank Show: Killer Bunny Prank on Girlfriend. SCARY PRANK
Premium
Velikonoce jsou pro křesťany mnohem důležitějším svátkem než Vánoce, přesto o nich vzniká mnohem méně filmů – včetně těch strašidelných: hororů, kde řádí úchylní Santové se sekyrami v rukou a pod stromečkem se povalují useknuté hlavy, je zkrátka daleko víc. Pár těch velikonočních se však taky najde.
Asi nejlepší velikonoční horor vznikl už před více než třemi desetiletími. Do jeho žánrové kolonky patří vedle hororu také označení sci-fi a černá komedie, protože nešetří ani humorem. Critters se jmenuje nejen tento film z roku 1986, ale rovněž hrůzostrašně vyhlížející potvůrky, které se na planetu Zemi dostaly odkudsi z vesmíru. Jejich největší starostí je sehnat dostatek potravy, a protože jsou pořádně masožravé, neštítí se pustit se ani do člověka.
Critters jsou takové malé ježaté koule s pořádně ostrými zuby, které se naprosto nenápadně ztratí i mezi velikonočními vajíčky, jež na své farmě pro koledníky poschovávala rodina Brownových. První, do koho se zakousnou, je strýček v kostýmu velikonočního králíčka. To byste se divili, jak rychle se takový kostým zbarví krví…
Autor:
David Lancz
Dva roky před tímto snímkem, který v online filmové databázi ČSFD diváci hodnotí úctyhodnými 67 procenty, zaznamenala velký úspěch vánoční fantasy s názvem Gremlins, rovněž pojednávající o milých stvořeních, která když nenamočíte, jsou neškodná, jinak je však popadne amok. Tvůrci Critters chtěli z úspěchu vánočních potvor taky něco vytěžit. Jejich stvoření jsou však prohnanější, vražednější a nebezpečnější – a na rozdíl od Gremlins využívají oblíbený jarní svátek. Film se dokonce setkal s větším úspěchem, než jeho autoři čekali, a tak velmi rychle vznikla pokračování. Ovšem jak to u filmů bývá: čím vyšší pořadové číslo dílu, tím horší kvalita.
Jak vám dupou zajíci
Že zajíci nebo králíci nejsou zdaleka tak nevinná stvoření, jak by se mohlo naivnímu divákovi zdát, víme z kinematografie už dávno. Jeden takový miláček dokázal například zmasakrovat družinu krále Artuše při hledání svatého grálu v režii Monty Pythonů. A stačí se kouknout na internet: retro fotek z Spojených států, kde se vystrašené děti krčí v náručí klaunů v opravdu strašidelných kostýmech zajíčků, jež by měly být pěkné, ale jsou jenom pěkně děsivé, je plno.
A tak se muselo stát, že se do ušatého převleku oblékl úchylný vrah i před kamerou. Nenechte se však odradit lacině znějícím názvem. Easter Bunny, Kill! Kill! (2006) je sice tak nízkorozpočtový, jak slibuje pojmenování, je to však pořádná jízda. Těžko vyprávět, o čem to je, základní premisa je velmi jednoduchá: nový nápadník jeho matky začne během Velikonoc vyhrožovat postiženému dospívajícímu afroamerickému chlapci. A celé se to postupně zvrtne do násilnických orgií, kde krev teče proudem a nechybějí zavražděné striptérky ani nečekaný zvrat v závěru, zkrátka jak se to na filmy tohoto ražení sluší.
Ve podobném duchu se nese osmdesátiminutový kanadský snímek Easter Bunny Bloodbath (2010). Stejně jako předešlý film už svým názvem naznačuje, oč v něm půjde, a divák rozhodně nebude zklamaný. Opět se jedná o slasher neboli hororový subžánr, v němž narušený vrah likviduje jednoho puberťáka za druhým. Tentokrát partička teenagerů vyrazila na velikonoční svátky na chatu, aniž by tušila, že v lese mezi stromy se skrývá psychopat s vražednými choutkami v růžovém kostýmu králíčka. A je jasné, že mnoho dospívajících se domů už nevrátí.
Kdyžtak zavolejte papeže
I tohle tabu jednou padlo. Samozřejmě na Velikonoce. Kdy taky jindy by se hrdinou hororu mohl stát… samotný Ježíš Kristus? Už je to tak. Samozřejmě se jedná o okrajové produkce a v příbězích je vedle strašidelných propriet i spousta humoru, ale když se mohl Abraham Lincoln stát lovcem upírů, proč by nemohl Ježíš lovit zombie?
Mohl. A taky je lovil. Třeba v krátkometrážním španělském snímku Pěst Ježíšova (2012) se Kristus společně s Jidášem utkají s farizejskými, římskými a nakonec i čímsi jako kovbojskými zombie. Neváhá k tomu využít své schopnosti popsané v Bibli a dokáže zombíka přepůlit i rybou. Samozřejmě je to do nebe volající nesmysl, ale stojí za zmínku, že v něm proteče mimořádné množství nemrtvé krve. Dokonce tolik, že si nelze nevzpomenout na Braindead Petera Jacksona (ano, toho Petera Jacksona, který vystavěl monumentální tři díly Pána prstenů – jenže než se vrhl na tuto vznešenou nudu, platil za talentovaného tvůrce zombie krváků).
Opravdový bonbonek však divákovi nabídne snímek Jesus Christ Vampire Hunter (2001). Má ho na svědomí kanadská společnost Troma, proslulá kultovními šílenostmi jako Toxický mstitel nebo Tromeo a Julie (ano, je to verze Shakespearova dramatu, a ne, nechtějte vědět víc). V „tromáckém“ Ježíšově příběhu se Syn Boží o Velikonocích znovu vrací na zemi, aby se střetl s upíry, odpadlými kněžími a militantními ateisty, kteří chtějí Kristovu návratu zabránit.
Je to bizarní přesně tak, jak to zní, místy splatterově strašidelné (splatter je další hororový subžánr; vyznačuje se vyvoláváním pocitu hnusu množstvím krve a vyhřezlých vnitřností), místy neuvěřitelně vtipné: tvůrci věděli, že točí něco, co běžný divák neskousne, a tak své dílko okořenili porcí legrace. Třeba i při parodii na tvrďácké hlášky z akčních filmů: „Jestli se do pěti minut nevrátím, víš, co máš dělat. Zavolej papeže.“
A stejně by se mělo přistupovat ke všem velikonočním hororům.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
