Takové vyhrocení zakrývalo různé „detaily“. Od neobjasněné střelby do demonstrantů v Kyjevě až po fakt, že Janukovyčův režim byl svržen, ačkoliv s ním opozice – za zprostředkování Německa, Francie a Polska – uzavřela dohodu. Ale pořád šlo o ideové a mocenské přetahování Západu a Východu.
Pět let od majdanu. V Kyjevě se sešli Tusk a Porošenko, uctili památku obětí |
S odstupem pěti let je třeba přiznat, že Putin vyhrál. Ne tím, že jeho „zelení mužíci“ obsadil Krym. Ne tím, že podporuje ruské separatisty na východě Ukrajiny. Jeho vítězství spočívá ve změně uvažování na Západě. Kdo tam považuje Ukrajinu za součást své agendy? Jistě, dnes promluví v Kyjevě Donald Tusk, ale těžko se zbavit dojmu, že tak učiní spíš jako Polák sinstinktem opatrnosti vůči Rusku než jako lídr EU hájící její hodnoty. A když se z Ukrajiny vrátil šéf české diplomacie Petříček, schytal to za údajnou podporu banderovců.
Tyto věci ukazují na vítězství Putina. Před pěti lety zdůvodnil anexi Krymu tím, že po Majdanu ohrožují Rusy „neonacistické, nacionalistické a antisemitské síly“. Tyto síly na Ukrajině nepochybně jsou, ale otázka zní jinak: měly či mají takový vliv, aby vynutily ruskou invazi? Když Západ vedl invazi do Kosova, přesvědčoval svět fotografiemi tamního krveprolití. Proč Putin neukázal čerstvé snímky vraždících banderovců? Působil by věrohodněji. Ale zůstal u slov. Podobně teď Václav Klaus mladší na webu Novinky napadá ministra Petříčka za údajnou podporu banderovců.
Je to problém cíleného výběru argumentů. Znamená-li obhajoba suverénní Ukrajiny chválu banderovců, mělo by platit ito, že pochopení pro anexi Krymu znamená chválu nacistického „anšlusu“ Rakouska v březnu 1938 – v obou případech místní lidé novou moc vítali a výsledek potvrdilo referendum. Úhrnem. Převažuje-li strašení banderovci na Ukrajině nad strašením ruskou anexí Krymu či ruským porušením budapešťského memoranda, lze říkat, že Putin vyhrál.
