Mám však dojem, že s pomalu přicházející podzimní depresí si v tomto případě můžeme tak trochu připomenout i Máchův verš o lehkém smíchu na tváři a hlubokém žalu v srdci.
Celá situace totiž ukazuje i na pokleslost právní a politické kultury země. Už jen to, že někdo vůbec něco takového navrhl.
Chápu, že se komunistům a s nimi spřízněným sociálním a přímým demokratům mohlo zdát, že vyplácená částka byla stanovena příliš vysoko (jiným se jistě zase zdálo, že je příliš nízká, ale to ponechám stranou, protože jako prostý občan do toho nevidím natolik, abych si to dovedl spočítat). Jenže v tom případě bylo potřeba dosáhnout úpravy této výše před podepsáním příslušné dohody, nikoliv částku následně snižovat triky v daňové legislativě.
To ale není vše. Protože před rokem ODS a další strany „státotvorně“ dotlačily situaci do toho, že vznik vlády závisel na podpoře KSČM, souhlasili poslanci ANO také s návrhem tohoto zdanění, i když se někteří rovnou nechali slyšet, že to může u Ústavního soudu narazit. Takže – my víme, že to nakonec neprojde, ale teď to potřebujeme pro politický kšeftík, tak pro to zvedneme ruku a černého Petra necháme Ústavnímu soudu. Prakticky totéž předvedl svým podpisem příslušného zákona i prezident, který sice nepotřeboval podporu od žádné partaje, ale nechtěl zklamat své voliče. To člověk neví, jestli ocenit chladnokrevnost kalkulu nebo si poplakat nad mravy; možná obojí (proto jsem před „nebo“ nenapsal čárku).
Jádro problému tkví ale daleko hlouběji v české společnosti: v tom, že její velká, možná dokonce převažující část dává přednost své emocionální nechuti k církvím před vědomím spravedlnosti. Lze pochopit, že zejména římskokatolická církev si v české kotlině historicky, například křižáckými taženími za husitských dob či násilnou a netolerantní pobělohorskou protireformací, asi natrvalo pokazila reputaci u velké části národa. Jenže je potřeba si uvědomit, že i těm, kdo nemají naše sympatie, je spravedlivé vrátit, co jim bylo neprávem odňato. Jinými slovy, dokud si všichni – nebo skoro všichni – neuvědomíme, že spravedlnost (a právo) musí platit nejen pro ty, kdo jsou na „naší“ straně, ale jednoduše prostě pro všechny, bude česká demokracie stát na vratkých základech. A to je skutečné jádro problému, na které celý ten spor ukázal.
