Zpravidla se strefím do rozhlasových rozhovorů B. T. Bývají s různými, zpravidla zajímavými lidmi a debatuje se o různých, občas zajímavých věcech. Ale ať je řeč o psychice, politice, nebo o gramatice, jedno téma padne skoro vždycky, ještě než dokrájím: Myslí si dotazovaný, že je u nás ohrožená demokracie? A souhlasí s tím, jak se jí lidé zastávají na Letné?
Nikomu nezávidím, že má odpovídat na takhle těžké otázky bez přemýšlení. I když někteří znějí, jako že přemýšlet nepotřebují: Přitakají hned, že demokracie ohrožená je, a demonstrace vítají. V takovém případě je záležitost rychle vyřízena a může se přejít k Babišovi. Na některých hostech je ale znát, že věci nevidí tak jednoznačně. Zmiňují ultimativní požadavky protestujících a někdy i ne právě povzbudivé historické paralely. S takovými bývá víc práce.
Tuhle mě napadlo, co bych asi říkala já. Pustila jsem se do sumírování a jak tak sumíruju, najednou jsem si vzpomněla, že otázku, co bych řekla, kdyby se mě zeptali na můj politický postoj, neřeším poprvé. Kdysi jsem si sumírovala, jak se popasuju s vpádem sovětských vojsk, až se mě zeptají.
Poslední slovo Radky Kvačkové: Outsourcing |
Naštěstí se neptali, takže jsem mohla chodit do práce, kterou jsem měla ráda, dál. Dneska o existenci nejde, což je zásluha právě té demokracie, ale že by nešlo vůbec o nic, taky nelze tvrdit. Člověk řekne svůj názor a půlka příbuzných a kamarádů s ním nemluví. Tedy v případě, že nějaký názor má.
Já ho na začátku měla. Demonstraci za demokracii přece nelze označit jinak než jako bohulibou. Jenže když se nemusíte vyjádřit hned (jako v rádiu), přijdou na vás pochybnosti. Přece jsem si na té Letné všimla transparentů, které vůbec demokraticky nevypadaly, ba přímo naopak. Ona tedy moderátorka bývá na takové výhrady připravená.
Jednomu hostovi, co viděl na Letné ultimáta, vysvětlila, že se špatně díval. Měl se dívat na internet. Tam by zjistil, že žádná ultimáta nejsou, jen nějaká doporučení, takže de facto ani o nic moc nejde. Ale tím hůř. Jestliže se sejde čtvrt milionu lidí, ačkoliv vlastně o nic moc nejde, kolik se jich bude muset sejít, až o něco fakt půjde? A kam se potom vejdou?
Musím přiznat, že o některých věcech je lepší nepřemýšlet, aspoň ne při vaření. U plotny vás totiž na otázku „jaký je váš postoj?“ napadá víc otázek než odpovědí, což by se do rádia nehodilo. Protože v rádiu mají na dotazování svoje lidi. Host má odpovídat. Nejlépe rychle, zřetelně a rozhodně. Aby naštval jen jednu polovinu posluchačů.
