Kdosi na Facebooku poznamenal, že fajn, ale že každý věk má svoje a mladé ženy mají na politiku dost času, až vypiplají z nejhoršího děti, protože obráceně to nemusí fungovat. No, nesetkal se zrovna s pochvalou. „Takhle u nás uvažujeme o kravách“, poznamenal jeden z oponentů tohoto názoru, zřejmě zootechnik.
Mě zaujala jiná věc, totiž složení sociálních bublin.
Možná je to náhoda, ale z mých známých jsou nejradikálnějšími zastánkyněmi ženského odpoutání od zvyklostí matky synů. Člověk by čekal spíš opak. Že to budou matky dcer, kdo bude poukazovat na nespravedlnost ženského údělu odkazujícího dívky k plenkám a kašičkám, ale ne, některé mají dva kluky, některé dokonce tři. Jako by se zastánkyním ženské emancipace rodili spíš chlapečkové.
Poslední slovo Radky Kvačkové: Cizí příběhy |
Ti jsou zatím ještě většinou malí a musím říct, že svými matkami nejen milovaní, ale i opečovávaní a ochraňovaní, například před učitelkami, které jim nerozumí a protežují holčičky. Přemýšlím, jaké to bude, až vyrostou a vyberou si někoho pro život. Jestli budou jejich matky na straně partnerky, která dá přednost kariéře před domácností, nebo to skončí jako s těmi učitelkami.
Mladé ženy je dnes hodně slyšet. Měli bychom dodat konečně, protože celá staletí, ba tisíciletí je slyšet nebylo. Takže tleskám a nejsem sama. Zároveň si ale vzpomínám, co jsem říkala jako mladá žena já. Pěkné blbosti. Nebudu vyjmenovávat jejich seznam, jenom na ukázku: Tehdy jsem třeba mínila, že děti je správné grilovat na sluníčku, i když se brání, a pokud je to jenom trochu možné, měl by se jim dopřát ozon. To bylo předtím, než se vědecky zjistilo, že intenzivní opalování je nezdravé a ozon ničí nejen lesy, ale vše živé. Taky jsem si myslela, že cukr není jed a klidně jsem ho přidávala i do čaje!!!
Nepochybuju, že finská holčičí vláda uspěje. My holky uspějeme totiž skoro ve všem, do čeho se pustíme. Říkalo se, že nikdy nedokážeme psát knihy, operovat, bádat, vylézt na Mount Everest... Píšeme, řídíme, operujeme, bádáme, lezeme. Bývalý americký prezident Barack Obama nedávno na jakési konferenci řekl, že nejlepší by bylo, kdybychom taky vládly, a pozor, nejen ve Finsku. Všude. Neupřesnil ale, jestli myslí před roděním, kojením a pipláním dětí, nebo až po. Nezabýval se ani otázkou rekvalifikace otců na matky, která má zatím, to si otevřeně přiznejme, dost značné rezervy.
Proto bych skoro řekla, že rozumnější by bylo až po. Aby nám nikdo nemohl vyčítat, že jsme něco zásadního zanedbaly, a taky abychom si mohly některé věci ještě nechat projít hlavou. Konkrétně třeba ten cukr, jestli ho úplně zakázat.
