Poslední slovo Karla Olivy: Konference |
Mimochodem, je dost pravděpodobné, že jméno našeho Kolína nad Labem je odvozeno právě od Kolína nad Rýnem – že je svému novému bydlišti dali jako připomínku svého původního domova první, němečtí osadníci tohoto místa, pozvaní do země přemyslovskými panovníky v rámci osidlování neobydlených území českého království, tzv. „kolonizace“ (v tomto konkrétním případě ovšem vlastně „kolínizace“).
V souvislosti s objevitelskými plavbami 16. století slovo „colonia“ proniklo i do živých evropských jazyků a byla od něj pak odvozena řada výrazů jako „kolonista“, „kolonizovat“ či „koloniální“ („politika“, ale i „zboží“ – to dovážené z kolonií). Dnešní významy jsou ještě širší – můžeme mít „kolonie mravenců“, a bývaly dokonce i „dělnické kolonie“ a podobně.
Ale vraťme se ke slovu „kolonie“ ve smyslu vzdáleného, typicky zámořského území osídleného příslušníky některého národa mimo jeho původní hranice.
Tyto kolonie vzaly v letech po druhé světové válce za své. Naivní Středoevropan by si myslel, že tato „dekolonizace“ už dávno skončila – poté, co se poslední z kolonií stala nezávislou, či si jinak změnila status (jsou totiž i bývalé kolonie jako třeba Madeira nebo Nizozemské Antily, které o samostatnost nestojí a své mateřské země a jejích finančních zdrojů se drží jako klíště…). Jenže – chyba lávky.
Naši progresivní současníci totiž usoudili, že potřeba dekolonizace je daleko rozsáhlejší. Například ctihodná vicekancléřka ještě ctihodnější Oxfordské univerzity Louise Richardsonová sdělila studentům své univerzity, že je vypsán grant na „dekolonizaci kurzů matematiky a přírodních věd na Oxfordu“ a že příslušné katedry by tedy měly do svých učebních sylabů „zahrnout rasovou a genderovou problematiku a otázky kolonialismu a rozšířit záběr svého vyučování tak, aby lépe obsáhlo záležitosti týkající se globálního Jihu“ (překlady jsou moje).
Co k tomu dodat. Snad to, že „vědeckou“ (a ty uvozovky míním vážně) odborností paní vicekancléřky je politologie. A určitě to, že to byla evropská věda, která celému světu přinesla kulturně-technický rozvoj a (oproti poměrům bez ní) alespoň malé zvýšení životní úrovně i do poslední africké vesnice (např. zdravotní osvětu či mobilní telefonii), a pokud by se vize paní vicekancléřky naplnily, mělo by to největší dopad právě na ty nejchudší země světa.
Vzdát se vědy – protože o to ve skutečnosti jde – je vize tak šílená, že si ji ani neumím představit, a tak pevně doufám, že k nám tahle hrozivá epidemie blbosti nedojde. Že jsme proti ní svými dějinami imunní.
