To zlo ovšem vypadá jinak než v pohádkách, což může být pro někoho, kdo nesleduje děj pravidelně, trochu matoucí. Představitelé temných sil nemají rohy ani bradavice na nose, ale naopak dokonalé sestřihy a luxusní obleky. Jde totiž o politiky.
Jakmile se v seriálovém příběhu objeví politik (nebo politička), je jasné, že se kladné postavy musí mít na pozoru, jelikož přijdou potíže. Třeba ten poslanec, co přišel na urgent zrovna, když jsem na zmíněný program přepnula, nejenže byl nesympatický od pohledu, nedbal pokynů personálu, drze lhal, ale ještě chtěl, aby vyhodili sympatickou vrchní sestru, která ho nahlásila jako infekčního, takže nemohl jet s jinými poslanci do Thajska.
Vsadím se, že by ho většina diváků nejradši viděla v teplákách, samozřejmě vězeňských. Že by politikům slušely, si ale často myslí nejen diváci hraných seriálů, nýbrž i dalších televizních pořadů. Abych byla přesná, myslí si to posledních třicet let, což mi, mimochodem, připadá zvláštní.
Pamatuju si docela jasně, že předtím, tedy v době, kdy nám vládla jediná státostrana, bývali seriáloví politikové (ano, už tenkrát jsme měli seriály) téměř bez výjimky sympaťáci. Pravda, občas udělali nějakou menší, víceméně bezvýznamnou chybu, ale kdo neudělá? Velice brzo si ji uvědomili a všechno napravili.
Někdy se ptám, čím to asi je, že se politikům tak zhoršila povaha, jestli v tom nehrají roli svobodné volby. Když jste byli nuceni hodit do urny jména kádrů, které vám předepsali, nemuseli jste si dělat iluze a následně jste mohli být vlastně jenom příjemně překvapeni. Jak si ale můžete svobodně vybírat, nastane zásadní potíž. Spočívá převážně v tom, že nevybíráte jen vy. Vybírá si každý, komu se zachce, a podle toho to potom v politice vypadá.
Přirozeně může vyhrát i váš kůň. Ovšem pokud jste snad měli pocit, že jste vsadili na nejlepšího, nebo aspoň nejméně špatného, v pořadu Reportéři vás z toho rychle vyvedou. Možná by se dalo usuzovat, že demokracie je tu proto, abychom se dozvěděli, jak špatně jsme si ve volbách vybrali. Jenže jak se s tím mají chudáci lidi popasovat? Nejspíš pomocí televizních seriálů. Těch kaleidoskopů, které utřídí rozsypaný obraz světa do přehledných tvarů, obtáhnou nejasné kontury a vybarví je sytými barvami, aby se divák dobře orientoval.
Jenom se trochu obávám, aby to autoři scénářů nepřehnali s tou černí, kterou používají na belzebuby politiky. Co když je znemožní tak, že nikdo nebude chtít vládnout? Já si dovedu představit jen jeden větší malér, než je špatná vláda. A tím je žádná vláda.
