Poslední slovo Radky Kvačkové: Užijme si Vánoce, dokud nejsou
Premium
Je zvykem mluvit o dnech před svátky s despektem jako o předvánočním šílenství. Já si ale stejně myslím, že nejvíc si užijete Vánoce ještě před nimi. Nepamatuju, že bych se někdy na Vánoce netěšila. Přitom těšení, to ví každý, dělá člověku radost samo o sobě. Taky trvá většinou o dost déle než sama událost, na níž se těšíte, a vlastně i déle než jakékoliv jiné potěšení, protože začátek si lze nastavit podle vlastního gusta.
Ne, že bych si nepamatovala svátky jako takové. Pamatuju si pod stromečkem panenku, i když nebyla mrkačka, a kolo, i když jsme ho dostali s bratrem napůl a ani jeden jsme nedosáhli na šlapky. Taky si ale pamatuju, že tatínek býval o svátcích lehce nervózní, protože přišla babička, maminka byla nervózní, že je nervózní tatínek, a dědeček, který přišel taky, byl nervózní, protože viděl, že je nervózní maminka. Jediný, kdo nervózní nebyl, byla babička. Asi to ve mně nechalo stopu, protože teď k stáru bývám nervózní z pomyšlení, že by mohl být v naší rodině někdo nervózní ze mne. (A nejspíš i je.) Naštěstí pomáhá alkohol. K nadlehčení.
Nadlehčení bývá o Vánocích důležité. Nahradit by je mohlo jedině naředění, myslím atmosféry. Té atmosféry, co se připravuje tak usilovně, až někdy moc zhoustne. Představuju si, že nejsnáz by ji naředil někdo zvenčí. Někdo, kdo šel kolem, zastavil se na kus řeči, a když jste nedali jinak, tak zůstal a pohltil přebytky dobré vůle, případně nevůle.
Jenže lidi zvenčí se zastavují taky spíš před Vánoci. Další důvod, proč tenhle čas chválit, i s nezbytným mytím oken a pečením pracných pracen. Nechápu, jak si může někdo cukroví objednávat, jako by bylo úplně jedno, kdo je dělá a podle jakého receptu. Já dělám pracny podle maminky a vanilkové rohlíčky podle tchyně, protože jsou ještě o chlup máslovější než maminčiny. Ani kroutit je nemůžu, aby se tou máslovostí nerozpadaly, jedině vykrajovat a opatrně klást na plech. Košíčky se snažím trefit babiččiny a letos, když se stejně nedá moc běhat po obchodech, asi přidám i ořechové řezy tety Luby, které nám přinesla kdysi na svatbu.
Co mi moc nejde, jsou vánoční dárky. Ne, že bych byla lakomá, klidně přidám dětem na byt, ale na Vánoce nikdy nevím, co koupit, aby to obdarovaný už stejně neměl, nebo aby se mu prezent opravdu hodil. To moje americká protitchyně je na dárky vysloveně nadaná. Myslím, že na nich pracuje už od léta. Jednou přivezla deset vlastnoručně upletených čepic, každou jinou a všechny jako z nejlepšího butiku. Taky umí dárky nádherně zabalit. Úplně vidím, jak si přitom užívá. Dělá dobře, protože jsem zažila, že po rozbalení jednoho evidentně luxusního svetru na ni její syn vrhl dosti káravý pohled a procedil: „Copak ty nevíš, že tuhle barvu nemám rád?“
Proto opakuji: Užijme si Vánoce, dokud nejsou. Máme na to ještě dva dny.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
