Ad Nabucco, evropská strategie a program nukleární fúze
1. Pro českého čtenáře, který tu dobu nepamatuje, je vhodné dodat, že Nabucco bylo prosazeno díky velkému českému tlaku v době, kdy ČR předsedala Radě EU, a měla tak mnohonásobně větší vliv na agendu EU a její prosazování než normálně. (Bylo to v době před platností Lisabonské smlouvy, dnes už by to tak neplatilo.) O tom, že to byl nebo je nerealistický sen, se dá jistě polemizovat a podle mého názoru se tomu dá i úspěšně oponovat, NICMÉNĚ přeměna snu v realitu by jako podmínku nutnou vyžadovala konzistenci v politce a snaženích EU. Ta tu není a je to jeden z hlavních důvodů, proč mnoho iniciativ EU v lepším případě vyšumí do ztracena, v horším se změní v nákladnou frašku. Podotýkám, že nejsem nepřítel evropské integrace. Považuji ji za hlavní příčinu klidu v Evropě, který trvá už bezprecedentních skoro 7 desetiletí, a za jedinou(!) možnost, jak si Evropa může udržet ekonomicky i politicky významné místo na scenérii světa.Co s tím? Výše uvedené se samozřejmě běžně děje i v každé demokratické zemi, kde dochází ke střídání politických stran u moci. Natož když takových zemí, kterým se střídají vlády zleva a zprava, je 27! Politici by měli být schopni formulovat v zásadních obrysech dlouhodobé zájmy a vize země, na nich se shodnout napříč politickým spektrem, a pak je v boji o voliče považovat za posvátné a nedotknutlné. Vidíme ale sebemenší zvrat tím směrem? Právě naopak! Díky tomu je evropská koordinace čím dál obtížnější a neefektivnější i přesto, že bez ní to půjde s evropskou ekonomikou s kopce zrychlujícím sešupem. Všichni odborníci se např. shodovali na tom, že Lisabonská strategie je cesta k tomu, jak Evropa nemá upadnout do dluhové pasti a vedle toho i ztratit konkurenceschopnost, což jí těžce zkomplikuje, aby se z té dluhové pasti vyhrabala! Politici na to ale zvysoka káleli a hleděli na okamžitý volební zájem a zisk. Nutné následky se dostavily se vším všudy. Čí je to chyba? Odborníci nejsou bez viny, protože nedokázali Lisabonskou strategii formulovat tak, aby ji politici vzali za svou. Většina politiků ji ani nepochopila, zkuste se téměř kteréhokoliv zeptat, co v ní je - a to jde o dokument diskutovaný 10 let!!! (Jazyk Lisabonské strategie je příšerný - lekce, jak se psát nemá! Jenže... je to jazyk "vyjednaný" mezi tehdejšími 25 členskými státy. V takových vyjednáváních se tahá o jednotlivé věty, slovíčka i pořadí slovíček - no, a toto je výsledek!) Odborníci pak nebyli schopni přesvědčit politiky, že nastane velký průšvih, jestli se konkurenceschopnost Evropy nepodaří udržet. Většina nad tím rovnou mávla rukou, jen ti chytřejší se zeptali: ´Kdy? Za 10, 15 let? Cha, dejte pokoj, to mě nezajímá, mě zajímá jen to, co bude do příštích voleb!´Bez viny ale hlavně nejsou voliči, že populistický typ sebestředných politiků, nebo dokonce jen nastrčených loutek, volí a umožňuje jim budovat volební systém tak, aby právě pro ně byl výhodný. (Např. systém financování politických stran.) Neúspěch plynoucí z mizerné kvality národních politiků mnoha zemí je přece tak snadné svést na Evropskou unii.2. Společný program EU a Švýcarska v oblasti nukleární fúze spotřeboval ještě mnohem více peněz než Galileo, natož Nabucco, a zatím toho také příliš nepřinesl. Jistě, takové riziko je u výzkumných programů tohoto typu velké. Jinak pro ten program ale platí vše, co bylo řečeno o problémech evropské koordinace a problémech většiny evropských politiků vnímat jako důležité cokoliv, co přesahuje horizont jejich volebního cyklu, a cokoliv, co překračuje možnost "nakoupit" okamžité voličské hlasy. Když něco zcela uniká politické a veřejné pozornosti, a přitom se to nemusí financovat z trhu, efektivnost nelze čekat.