Dopadení polští útočníci z Úžhorodu byli totiž členové radikální „fašistické“ organizace Falanga, která je napojena na polskou krajně pravicovou politickou stranu Zmiena, jež se netají svou proruskou rétorikou. Její vůdce Mateusz Piskorski přitom v současnosti čelí obvinění z ruské špionáže.
Nové ruské zbraně nezmění poměr sil ve světě, zjistila agentura AP |
Odborníci se shodují, že žhářský útok z Úžhorodu je ale jen malou součástí mnohem větší masové ruské informační kampaně. Jejím účelem má být posílení napětí mezi etnickými skupinami na Ukrajině a poštvat tak celou zemi proti jejím sousedním spojencům - Maďarsku a Polsku. S informací přišel ve svém článku zpravodajský server Daily Beast.
„Jedná se o organizovanou ruskou kampaň, útoky provádějí placení provokatéři. Zaměřuje se na obyvatele Ukrajiny a Polska a je přiživována zpravodajstvím z ruských státních médií,“ říká ředitel varšavského Centra pro propagandistickou a dezinformační analýzu Adam Lelonek. Podle něho Ruskem vedená kampaň také přilévá oheň do probíhajícího polsko-ukrajinského diplomatického konfliktu.
Celý projekt se má přitom skládat z řady povětšinou malých útoků provedených pravicovými extremisty a které postupně stupňují napětí mezi ukrajinským obyvatelstvem a etniky. Jedná se třeba o vandalismus, žhářství nebo falešné demonstrace.
Útočící jsou napojeni na Rusko
Útočníci ze řad extremistů na Ukrajině například vandalizují hřbitovy a pomníky patřící zdejší polské menšině. To samé se podle Adama Lelonka děje i na ukrajinských hřbitovech v Polsku, maďarských v Zakarpatí a bulharských v Oděse. Užhorodský útok zápalnými lahvemi přitom nebyl zdaleka posledním z nich. Maďarské kulturní centrum bylo extremisty později zapáleno znovu.
Podle DailyBeast mají většinu takových incidentů na Ukrajině na svědomí radikálové z krajně pravicového hnutí Nazhdak – s vazbami na Rusko. Někteří z útočníků byli po útocích dopadeni policií, obviněni a pak odsouzeni, zatímco jejich vůdce Mikula Dulský před policií údajně uprchl do Moskvy.
Dulský je podle ukrajinských úřadů ve skutečnosti jen malou rybou a prostředníkem. Celá ruská kampaň za poštvání Ukrajiny proti jejím sousedům je prý mnohem pravděpodobněji organizována Ukrajinským záchranným výborem se sídlem v Moskvě. Tu příhodně vede bývalý ukrajinský premiér Mykola Azarov, který v roce 2014 uprchl do Ruska poté, co byla tehdejší ukrajinská vláda sesazena.
„Není žádným tajemstvím, že členy zdejších nacionalistických organizací jsou zejména Rusové. Šance, že by Azarov a jeho organizace nebyli napojeni na ruské tajné služby, jsou téměř nulové,“ tvrdí polský expříslušník tajných služeb a analytik Robert Cheda.
Poškozování diplomatických vztahů - krok za krokem
Odborníci se shodují i v tom, že ačkoliv mohou incidenty a provokace vypadat na první pohled amatérsky nebo titěrně, časem by mohly výrazně ovlivnit diplomatické vztahy mezi Ukrajinou a jejími sousedy.
„Ty útoky rezonují také mimo Ukrajinu a i když úřady pachatele chytí, ne všichni lidé uvěří ukrajinské policii nebo ministerstvu vnitra. Zdejší média i veřejnost se zajímají o mnohem větší kauzy nebo témata a nevěnují se těmto událostem tolik,“ komentuje ukrajinský novinář Dmytro Borysov.
Nedůvěra vůči vládě a malý zájem ukrajinské veřejnosti je podle Chedy velký problém. „Je velmi snadné podkopávat tvrzení ukrajinské vlády, a to zejména kvůli její pochybné pověsti. Všechny útoky také mohou mít alternativní vysvětlení, třeba, že se staly v rámci války mezi místními oligarchy nebo nacionalisty, kteří jsou politicky na vzestupu. Ať už je ale pravda jakákoliv, Rusko z toho těží,“ uvádí Cheda.
Rusko mělo také vliv na prezidentské volby ve Spojených státech. Zatímco tam byla ruská kampaň ale zaměřena na posilování politické a rasové diverzity mezi voliči, na Ukrajině je to jinak. Ruští agenti a provokatéři zde chtějí vyeskalovat napětí mezi Ukrajinou a jejími sousedními státy.
Spory mezi státy nahrávají Rusku
Například s Polskem, se kterým má toho Ukrajina historicky mnoho společného. Od té doby, co získala svou nezávislost v roce 1991, se Ukrajina stala jedním z klíčových spojenců Polska. Podle Daily Beast ale pod povrchem dobrých diplomatických vztahů už dlouho bublá hluboce zakořeněný spor o tom, jak společnou historii interpretovat.
To se týká třeba Volyňského masakru, který se stal na území Ukrajiny během druhé světové války a při kterém byly ukrajinskými nacionalisty zabity desítky tisíc Poláků. Ačkoliv obě země spolu udržují dobré diplomatické vztahy, k druhoválečnému sporu stále zaujímají protichůdné postoje, což je poškozuje.
Takových případů je ale více. Nicméně, i když se vlády obou zemí už dlouhou dobu shodují a navzájem ujišťují, že se Rusko snaží pokazit jejich vzájemné vztahy, Varšavská i Kyjevská politika ruské kampani paradoxně napomáhá.
Zákon o holocaustu způsobil hádku
V poslední době například Varšava rozčarovala Ukrajinu tím, když polští zákonodárci přijali nový zákon o holocaustu. Ten mimo jiné stanovuje, že každý, kdo popírá zločiny spáchané ukrajinskými nacionalisty v letech 1925-1950, může být odsouzen na 3 roky vězení.
Ten samý zákon také vzbudil mezinárodní rozruch ohledně toho, když zakázal označování Osvětimi nebo jiných nacistických koncentračních táborů jako „polské“. Polská vláda tímto zákonem v podstatě popřela jakoukoliv druhoválečnou spoluvinu Poláků na holocaustu nebo nacistických zločinech.
Zákon po svém přijetí vzbudil pozdvižení také v Izraeli. Tamní vláda to označila za pokus o nečestné očištění některých Poláků od zadržování a zabíjení milionů polských Židů během druhé světové války.
Vláda Spojených států se k zákonu vyjádřila tak, že dříve varovala polské zákonodárce před jeho schválením, protože by to prý mohlo způsobit „důsledky“ na jejich „strategické zájmy a vztahy s ostatními zeměmi, včetně Spojených států“.
Zákon o holocaustu byl přitom navržen a přijat za naléhání poslanců z nacionalistické strany Kukiz15. Zákon byl také prokonzultován s historiky, kteří měli mít údajně proruské sympatie.
Celý incident okolo zákona o holocaustu přitom odlákal ukrajinské nacionalisty od nepřátelství proti Rusku a naopak je obrátil proti Polákům. Kvůli tomu i samotní ukrajinští nacionalisté začali způsobovat problémy, a to nezávisle na Rusku.
Loni v městečku Javoriv poblíž polské hranice třeba vytrhli ze zdi desku věnovanou polskému králi Janovi III. Sobieskimu. Na jejím místě pak zanechali banner oslavující Stepan Bandera. O den dříve ta samá skupina také přerušila ceremonii na počet Poláků zavražděných v Huta Pieniacka.
Útoky zápalnými lahvemi v Úžhorodě jen zhoršily krizi. Maďarský ministr zahraničí Peter Szijjartó se kvůli tomu sešel s ukrajinským velvyslancem, aby s ním prodiskutoval útoky i vzrůstající nenávist Ukrajinců vůči Maďarům. Szijjartó zároveň apeloval na Evropskou unii, aby obhajovala maďarskou menšinu na Zakarpatské Ukrajině.
„To, co vidíme, je střet populistických a asertivních vlád, které se považují za regionální mocnosti a v politice se řídí nacionalistickým cítěním. Pro Rusko je to perfektní prostředí,“ uzavírá bývalý zpravodajský důstojník Robert Cheda.