Mezi "komunismem" a
Mezi "komunismem" a nacionálním socialismem se často klade určitá paralela, jakoby oba systémy povstaly z jakéhosi společného základu. Skutečnost je však taková, že vznik německého nacionálního socialismu byl do značné míry důsledkem strachu středních a vyšších vrstev společnosti (a oprávněného) z bolševizace země. Šok z prohrané války a krize koncem dvacátých a počátkem třicátých let tuto skutečnost jen umocňovaly. Předchozím válečným konfliktem oslabená Evropa byla k této infekci velmi náchylná, zvláště pak země, které se ocitly mezi poraženými nebo jejich nástupnické státy (Německo - bavorská republika rad, R-U - maďarská republika rad). Přitom je třeba si uvědomit, že tzv. "komunismus" nebyl diktaturou dělnické třídy, rolníků či nějakých proletářů, nýbrž diktaturou velmi úzké vrstvy, zpočátku hlavně židovských intelektuálů (Trockij, Zinověv, Radek, Kameněv a mnozí další), kteří odpadli od tradičního judaismu, náboženství svých předků, a vytvořili si náboženství své vlastní. Tak tomu bylo až do padesátých let, kdy Stalin v reakci na vznik státu Izrael a jeho proamerické orientaci většinu z nich zlikvidoval (u nás třeba proces se Slánským). Viděno touto optikou, jeví se dnes až patologický antisemitismus německých nacionálních socialistů v poněkud jiném světle. Malé srovnání: Před vypuknutím druhé světové války a tedy před vznikem velkých nacistických vyhlazovacích táborů (Osvětim, Sobibor atd.) bylo v Říši cca 200 tis. politických vězňů v koncentračních táborech jako např. Buchenwald, při celkovém počtu obyvatel cca 70 mil. Ve stejnou dobu, po stalinských čistkách, bylo v systému pracovních táborů (Gulag) v SSSR vězněno cca 2,5 mil lidí. Počet obyvatel cca 180 mil. Pokud tedy srovnáme oba systémy, tak průměrný občan měl mnohem větší šanci skončit v lágru v "komunistickém" Sovětském svazu než v "nacistickém" Německu. O celkové životní úrovni (myšleno před válkou) ani nemluvě. Rovněž první rozsáhlá genocida (řízený hladomor na Ukrajině), svým rozsahem překonávající dokonce samotný Holokaust, se odehrála pod taktovkou nových bolševických vládců Ruska a jejich poskoků (Lazar Kaganovič). Pro toho, kdo chtěl znát skutečnost (zejména levicová inteligence si velmi vehementně zacpávala oči i uši) byly tyto informace dostupné i tehdy. A každá akce jak známo vyvolává reakci. V tomto smyslu byl nacionální socialismus opravdu velmi reakční režim, to měli komunisté pravdu. Největšími chudáky však nakonec bylo slovanské obyvatelstvo bývalé carské říše, kterým oba "vyvolené" národy, v čele s neúspěšným rakouským malířem a vyhozeným gruzínským seminaristou, jeden po druhém udělaly ze života peklo.