19. června 2018 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Velkorysá trpělivost mizí. Vládní tanečky začínají Čechy unavovat, tvrdí sociolog

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 122Diskuse
Lídr ANO Andrej Babiš (vlevo) s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem (vpravo) na schůzce o budoucí vládě, která se konala o víkendu v Průhonicích. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lídr ANO Andrej Babiš (vlevo) s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem (vpravo) na schůzce o budoucí vládě, která se konala o víkendu v Průhonicích. | foto: ČTK

PRAHA Více než půl roku nemá Česko legitimní vládu. Po souhlasu sociálních demokratů ve stranickém referendu bylo koncem minulého týdne k sestavení kabinetu, který by získal důvěru, blízko. Záhy se ale objevila další překážka: kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche, jehož odmítají komunisté i prezident Miloš Zeman. Podle sociologa Daniela Kunštáta jsou ze zdlouhavého a nečitelného vládního vyjednávání unaveni už i obvykle nejvíce trpěliví voliči.

Daniel Kunštát

Uznávaný sociolog a politolog PhDr. Daniel Kunštát, Ph.D. působil v letech 2006 až 2016 jako vědecký pracovník Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Posledních deset let tam zastával pozici zástupce vedoucího Centra pro výzkum veřejného mínění. Od roku 2006 pak přednáší na vysoké škole CEVRO Institut, kde vede katedru politologie a mezinárodních vztahů. Ve své práci se soustředí na sociologii veřejného mínění, volebního chování či politickou komunikaci.

Sociolog Daniel Kunštát.

Sociolog Daniel Kunštát.

Lidovky.cz: Zajímá se společnost o aktuální vládní situaci, nebo jí je to spíše jedno?
Řádově polovina dospělé populace se o politiku alespoň nějakým způsobem zajímá. Není to tedy pro ně něco, co by bylo zcela marginální. Ale že by potíže v rámci sestavování vlády nebo konflikty tohoto typu v současné době velké části společnosti takříkajíc trhaly žíly, si nemyslím.

Lidovky.cz: Jak se vládní tahanice odráží ve společnosti?
Už před současnou kauzou, zhruba před měsícem, bylo dle různých průzkumů viditelné, že společnost tuto skutečnost čím dál více reflektuje. Ještě na jaře průzkumy naznačovaly, že trvala velkorysá trpělivost s relativně dlouhou dobu, během níž je vláda sestavována. Lidé to nevnímali jako něco dramatického, ale jako standardní součást politického vyjednávání. Žádným politickým aktérům nepřičítali vinu. V posledních týdnech se ale situace začíná trošku měnit. Velká trpělivost se překlápí se do určité nejistoty.

Kdybych to řekl laicky, Češi začínají být z jednacích tanečků unaveni. I lidé, kteří nesledují každodenní politickou agendu, si začínají všímat, že je více než půl roku po volbách a stále pokračují neproduktivní, nekonečné diskuze o tom, jak bude vypadat budoucí vláda. Už několikrát to vypadalo, že to spěje k dohodě, a nakonec to nevyšlo.

Lidovky.cz: Co bylo bodem, po němž společnost začala ztrácet trpělivost?
Málokdy to jde říct. A nebavíme se jen o sestavování, ale obecně o změnách v podpoře politiků nebo politických stran. Původem změny je málokdy jedna jednoznačně odhalitelná příčina. Vždy jde o pestrou mozaiku pocitů, informací. V tomto případě si myslím, že si část české veřejnosti postupem času uvědomuje, že nemáme legitimní vládu. Tihle lidé, ačkoliv se třeba o politiku příliš nezajímají, vnímají, že je stále nějaký problém. Jde o jistou gradaci očekávání, že bude stanovena stabilní vláda. Tohoto - pro mnoho lidí uklidňujícího – kroku se ale pořád nemohou dočkat.

Lidovky.cz: Jaké u těchto lidí převládají pocity?
Pocit, který velká část veřejnosti vnímá, má velmi obecný rámec. Andrej Babiš, ale třeba i Piráti a jiné, nové politické formace, přišli do politiky s étosem jinakosti. Vymezovali se vůči politickým procedurám z minulosti, vůči stylu, který byl typický pro tradiční politické strany. A najednou se ukazuje, že jim to v praxi také příliš nejde, že efektivní řízení státu, kompromis, dělání politiky pro lidi v praxi nefunguje. Tohle je nejdůležitější pocit, takže zklamání, rozčarování. Tyto nové politické síly, zleva doprava, extremistické, neextremistické, dokazují, že se nedokážou chovat konstruktivně ve prospěch státu.

Předsedou ČSSD Jan Hamáček.
Andrej Babiš odpovídá po schůzce ohledně budoucí vlády novinářům.

Lidovky.cz: Jaké to může mít pro účastníky vládních vyjednávání důsledky?
Do budoucna to může být pro politické aktéry erozivní prvek, zejména může dojít k poklesu politických preferencí. Pohled českých občanů na politiku je ale obecně velmi skeptický, negativní. Nedůvěra vůči politickým stranám, vědomí rozevřených nůžek mezi politickou elitou a obyčejnými lidmi, jsou tak hluboké, že už to horší nemůže být. Lidé si o politice nedělají iluze. Není mnoho věcí, které by je šokovaly nebo zklamaly natolik, že by začali v masovějším měřítku volit extremistické strany. Patrně to bude pro lidi další důkaz, že politika je nesrozumitelná, často nemravná, zkorumpovaná disciplína, se kterou nic neudělají. Ale příště zkusí se svým hlasem experimentovat. Lidi si o politicích myslí své a to se nezmění.

Lidovky.cz: Kdo na tom naopak vydělá?
To není úplně jasné. Když se díváme na to, jak veřejnost vnímá sled politických událostí, nejde o fakta, jak je známe, ale o to, jaký obraz o událostech převáží. Bude záležet na tom, kdo s jakým příběhem přijde a jak bude silný, důvěryhodný.

Lidovky.cz: Co konkrétně Tomio Okamura? Do vlády by se svou stranou rád, jenže Andrej Babiš se ke spolupráci SPD příliš nemá. Nemůže to využít k tomu, aby hlásal, že on byl tím, kdo by nastavené poměry změnil, jen k tomu nebyl vpuštěn? Byl by to slyšitelný příběh?
Pro určitý typ voličů ano. Tomio Okamura je v tomto ohledu zdatný. Jenže u strany, která není úplně konsenzuálně vnímaná jako standardní politická strana – ať už příběh bude více či méně pravdivý -, záleží na tom, jak důvěryhodný a široce akceptovatelný daný mluvčí je. A to je problém Tomia Okamury. Kdyby přišel s jakýmkoliv příběhem, nemůžeme očekávat, že právě on by se z hlediska budoucích volebních výsledků jakkoliv mohl stát politickým vítězem, protože jeho potenciál je omezený na specifický okruh voličů.

Lidovky.cz: Jaké jsou nyní scénáře možného vývoje?
V zásadě jsou tři, z toho dva se pohybují v kontextu stávajícího půdorysu. První je, že dojde ke změně taktiky sociální demokracie, která pod záminkou stáhne kandidaturu Miroslava Pocheho jako člověka, který je nepřijatelný pro ostatní politické partnery včetně prezidenta. Druhá možnost je, že ČSSD na kandidatuře bude trvat a bude muset přesvědčit prezidenta Miloše Zemana. Andreji Babišovi je totiž Poche ukradený. Má ale jediný problém, že si proti sobě nechce poštvat Miloše Zemana.

Třetí varianta, která mi přijde nejpravděpodobnější, je úkrok od půdorysu ANO, ČSSD a KSČM. Zejména pak půdorys ANO, KSČM, SPD. Je to varianta preferovaná prezidentem, asi by nevadila ani Andreji Babišovi, maximálně z nějakých zahraničních, prestižních důvodů. Když se totiž podívám na první dvě varianty, nejsem si jist, že některý z aktérů by jednu nebo druhou variantu nevnímal jako fatální prohru.

Lidovky.cz: A co předčasné volby?
Tato varianta existuje vždycky. Ale mám pocit, že je momentálně nejméně pravděpodobná. Alespoň pokud se bavíme o letošním roce. Všichni aktéři, počínaje prezidentem, konče jednotlivými parlamentními stranami budou z různých důvodů dělat leccos pro to, aby v nejbližší době předčasné volby nebyly.

  • 122Diskuse


Robert Sattler

Autor

Robert Sattlerrobert.sattler@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz