Výstavu nazvanou Rok 1989 pořádá Ústav pro studium totalitních režimů a sdružení Post Bellum, které zmíněné ocenění udílí. Potrvá už byla k vidění na piazzetě Národního divadla. Na náměstí Jiřího z Poděbrad potrvá do 21. prosince.
Post Bellum ceny uděluje od roku 2010 pamětníkům zlomových momentů minulého století, kteří ve svém životě prokázali, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou prázdná slova. Letos poprvé ocenění dostali i lidé ze zahraničí. Česká učitelka Dana Vargová za to, že dokázala v 80. letech spojit protirežimní aktivity s péčí o postiženého syna. Němec Manfred Matthies zase převáděl tajnými tunely východní Němce do Západního Berlína.
Z výstavy Rok 1989, kterou pořádá Ústav pro studium totalitních režimů a sdružení Post Bellum.
Anton Strholec ze Slovenska byl za totality uvězněn kvůli pokusu o ilegální přechod hranic. Po legálním pobytu na studiích v Římě a vysvěcení na kněze se vrátil do Československa ovládaného komunisty, aby pomáhal věřícím. Polák Kornel Morawiecki založil Bojující solidaritu, šest let byl na útěku před policií a v roce 1987 byl zatčen a deportován do USA. Poslední vyznamenaný, János Kenedi, byl klíčovou postavou maďarského undergroundu a organizátorem opozičních bytových seminářů.
Kandidáty na ocenění vybírají historici a badatelé z příběhů pamětníků uložených ve veřejně přístupné internetové sbírce Paměť národa, kterou založilo právě Post Bellum v roce 2001. Aktuálně sbírka obsahuje asi 3000 nahrávek svědectví pamětníků z 13 evropských zemí.
Nagy Piroska: Fotit jsem považovala za svou morální povinnost
Kolekci fotografií, které zachytila na konci 80. let fotografka Nagy Piroska, vystavuje Maďarský institut Praha od středy 26. 11.. Slavnostní vernisáž proběhne ve 13 hodin spolu se zahájením konference k 25. výročí pádu komunismu.
Revoluce v Maďarsku, jak ji zachytila fotografka Nagy Piroska.
Piroska se narodila v USA v roce 1962, její rodiče utekli z Maďarska po porážce Maďarské revoluce v roce 1956. Později v roce 1980 se rozhodla vrátit do Maďarska, aby tu mohla vystudovat etnologii na Humanitní fakultě Eötvös Loránd University.
Fotografka Nagy Piroska.
Poprvé se zúčastnila demonstrace 23. října 1987. „Od té doby jsem cítila morální povinnost dokumentovat aktivity opozice,“ říká původně amatérská fotografka. „Jako občanka USA jsem toho neměla moc co ztratit, nejhorší co by se mi mohlo stát, by bylo vyhoštění. Svůj fotoaparát jsem odložila až v roce 1990 po vyfotografování prvním zasedání demokraticky zvoleného parlamentu. Nikdy jsem neměla zájem o politiku ani jsem nechtěla být fotoreportérkou. Dosáhla jsem všeho, čeho jsem si vytyčila, co mi moje morální povinnost vyžadovala.“
Výstava v Maďarském institutu v Rytířské ulici potrvá do 20. ledna příštího roku.
