Vlní se i moře
Představa pevnosti sluší tak soudruhům, co překvapeni, že "se chybička vloudila". Žel je to obecný omyl betonového myšlení, vlní se i pancíř tanku, tak, jej netřeba prostřelit, stačí rozkmitat, a osádka je nadranc. Proto civilizovaný svět již v antice přešel ke konstrukcím dynamickým, tekutost nejen započítal, ale i využil. Tak kvádry v Baalbeku (hanebné čertovské místo zvrhlým pohanským chrámem) , zřejmě pro časté třesení země, ponechány bez malty, jejich skluz je ponechá nam místě. Jen musí být větší, aby setrvačnost mohla fungovat. Tak jsem kdysi se pokoušel zkoumat opuštěné balkánské město po zemětřesení, románské stavby v klidu, odpadlo jen to pozdější, levné, pohodlné. Umíme stavět na permafrostu (povrch roztává co rok), na písku, na čemkoliv. Jen ne na fantaziích třeba politiků, co to rozpočtují. Místo dálnice v českém prostředí bohatě stačí francouzské 3 pruhy vedle sebe, jen prostřední čáry se mění, tu předjíždí jedna strana, tu strana druhá. Ovšem odpovídající rychlost, konečně není kam spěchat, pokud si někdo nehraje na závodníka, stejně potom čumí do televize. Při nehodě je to průchodnější než dálnice, kde auta do protisměru také neumíme, natož je nechat otočit se. V noci dálnice širokodaleko prázdné, to pochopitelno v komunistickém rusku, kde nebyly žárovky, ale pro zdravého člověka je denní doba okrajová věc. Konečně stejně, si myslím podle sledovanosti, potom čumí do té bedny i potmě.