Lidovky.cz: Video s jordánským pilotem se od předchozích inscenovaných vražd rukojmích Islámského státu velmi liší. Proč ta dramatická změna scénáře? Pokusil bych se na tuto otázku odpovědět více ze široka. Videa IS jsou v prvé řadě divadelní představení, nástroj strategie strachu, která je dohledatelná už v textech iráckých džihádistů po roce 2004. Strach jako nástroj politického boje dává násilí symbolický rozměr.
K TÉMATU: |
Na mediální produkci Islámského státu je ale fascinující jiná věc: hnutí, které samo sebe systematicky zachycuje a následně zveřejňuje, se vymyká jednomu ze základních principů, který blízkovýchodní politiku definoval od 60. let: kultuře utajení. Postkoloniální blízkovýchodní režimy vyrostly na vládě autoritářských menšin, které byly tak dlouho úspěšné právě i proto, že o soudržnosti, jež je spojovala, nemluvily. Maximální utajení a neochota o sobě hovořit, na tom byla blízkovýchodní politika postavená. Do značné míry ji lze parafrázovat hlavním pravidlem Fincherova filmu Klub rváčů – nikdy nehovoř o Klubu rváčů! Islámský stát se v rámci veřejného prostoru chová o 180° jinak, toto dosud platné pravidlo staví zcela na hlavu.
Lidovky.cz: Čím si to vysvětlujete?
Do popředí se dostává generace, která je stále více generací evropskou než blízkovýchodní. Islámský stát je svým způsobem západní fenomén, produkt světa postaveného na digitálních sítích, kde utajení nemá místo. Pochopitelně působící v kontextu irácké a syrské reality, poznamenané všudypřítomným násilím páchaným po desítky let ve jménu budování státu. Je však dobré pochopit, že z hlediska obyvatel Iráku a Sýrie není Islámský stát odchýlením od praxe tamních režimů, je jejich pokračováním.
ČTĚTE TAKÉ: |
Mimochodem: zatímco mezinárodní společenství se soustředí na násilné excesy Islámského státu, v kontextu syrské války stále drží smutný primát pachatele největšího násilí damašský režim. Syrská síť pro lidská práva (Syrian Network For Human Rights, sdružení čerpající z údajů syrských nevládních organizací) identifikovala za prosinec 2014 1232 civilních obětí konfliktu, přičemž 85 procent připisuje vládním jednotkám a 14 procent ozbrojené opozici včetně IS. Přesto je to právě Islámský stát, kdo na sebe poutá takřka exkluzivní pozornost.
Lidovky.cz: Není sporu o tom, že umění propagandy zvládá IS dobře. Jaká je ale realita?
Zatím největší kolektivní masakr, který Islámský stát spáchal, se na titulní stránky novin prakticky nedostal; svědčí nicméně o tom, že cílem Islámského státu je vedle překreslení pomyslných i reálných hranic ve východním Středomoří podél nových, „kulturních“ identit, především snaha kooptovat nebo eliminovat každého, kdo disponuje autonomní ekonomickou mocí. V srpnu 2014 vyvraždili bojovníci IS přibližně 700 příslušníků sunnitského kmene Šuejtát, který obývá oblast východosyrské provincie Dejr ez-Zór poblíž irácko-syrského pomezí. Nejednalo se přitom o otázku identity nebo politických rozporů, ale o to, že tento kmen byl dlouhodobě etablován v pašeráckých obchodech ze Sýrie do Iráku, především v traffickingu cigaret. A tyto finanční zdroje odmítal dát k dispozici Islámskému státu.
Bojovník Islámského státu v Sýrii.
Lidovky.cz: Přesto se zdá, že nejvíce šokují spektakulární vraždy jednotlivců...
Islámský stát je zjevně fascinovaný tím, jak obrovskou odezvu jejich činy na Západě vyvolávají. V rámci jeho struktury existují mediální oddělení, jejichž hlavním úkolem je sledovat reakce západních médií a publicitu, která se mu v nich dostává. Tím, že naše média reportují Blízký východ převážně v rámci banálního infotainmentu, nikoli v hlubším kontextu a s povědomím o složité historii regionu, bohužel nevědomky přistupují na jeho hru. Jejím cílem je rozklížit evropské společnosti, zasévat do nich strach, protože skutečné fyzické útoky na západní půdě jsou schopni provádět jen omezeně. V tomto ohledu stojí za srovnání taktika Islámského státu a Ruska. Zatímco Islámský stát se snaží na evropské společnosti působit metodou strachu a explicitnosti, ruská propaganda používá metodu relativizace a popírání.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Co Islámský stát v jeho působení na evropské půdě limituje?
Mezi rokem 2012, kdy se rozhořela syrská válka a na jehož konci začali přicházet první evropští džihádisté, a začátkem roku 2015 přestalo být tak jednoduché používat pro džihadistickou turistiku leteckou dopravu přes Turecko. Předpokládám, že zpravodajské služby si dnes intenzivně vyměňují informace a že rozvědky mají k dispozici kompletní seznamy pasažérů mířících do jihovýchodní Anatolie a provincie Hatay. Džihádisté budou samozřejmě dál působit na marginalizované evropské muslimy a konvertity, je tu ale i jiná bezpečnostní hrozba. Pokud budou letecké cesty a turecko-bulharská hranice skutečně intenzivně kontrolovány, nabízí se jako logická cesta už jen infiltrace pašeráckých sítí, které převážejí běžence do jižní Evropy. Pokud se něco takového stane a v Evropě dojde k nějakému teroristickému útoku, který bude mít na svědomí někdo jiný než člen „znovuzrozené“ muslimské mládeže a la Francie, bude to nejspíš mít dalekosáhlé důsledky nejen z hlediska postoje k nelegální migraci, ale bohužel také pro celý schengenský model volného pohybu osob.
Lidovky.cz: Ideologickým východiskem Islámského státu je vytvoření, resp. obnovení chalífátu, v tomto ohledu je těsně spjatý s Blízkým východem. Netříští tedy v boji se Západem své síly?
Je pravda, že do léta minulého roku se Islámský stát nechtěl v přímých útocích proti Západu příliš angažovat; věděl, že lépe upevní svoji pozici, pokud na něj nikdo nebude útočit ze vzduchu. Jeho zaměření na evropské muslimy však nesouvisí jen s leteckými údery mezinárodní koalice, ale roste úměrně tomu, jak v řadách IS přibývá Evropanů. Právě s nimi je ten, minimálně rétorický, obrat vůči Západu spjatý. Zajímavé je, že se ve snaze o přilákání nových členů nijak nezabývá samotným prostředím, odkud rekruti pocházejí.
PSALI JSME: |
Lidovky.cz: To je přece také jistý odklon od tradice...
Ano. Souvisí to s jejich výkladem tzv. hidžry. Tento historický termín, jehož vývoji se v jedné ze svých knih věnoval český arabista Miloš Mendel, odkazuje v muslimské tradici k odchodu proroka Mohameda a jeho druhů z Mekky do Medíny. Myšlenka hidžry, zpřetrhání všech vazeb s původním prostředím, ve kterém se jedinec nachází, je sice významnou součástí džihádistické tradice, ale v myšlení Islámského státu se stala doslova posedlostí. Jeden z hlavních teoretiků islamismu Sajjd Qutb myšlenku nutné emigrace – hidžry, promýšlel v kontextu výzvy k opuštění prostředí tzv. džáhilíje – koránský termín, který se vykládá jako nevědomost, ignorance, ale zároveň může znamenat společnost, která není obeznámena s principy správného jednání. Džihádistická tradice se vůči této „džáhilíji“, ztělesněné post-koloniálními blízkovýchodními společnostmi a režimy, vymezovala.
Lidovky.cz: Jak se v tomto ohledu chová Islámský stát?
Islámský stát na to úplně rezignoval. Povahu společností, ze kterých do něj rekruti přicházejí, neřeší. Vezměte si příklad Francie: IS kritizuje politiku Francouzů ve Středomoří, v Mali atd., ale laickost francouzské společnosti jako by ho nezajímala. Optikou IS je nepodstatné, zda jedinec užíval alkohol, drogy, pěstoval nezávazné sexuální vztahy, angažoval se v kriminálních aktivitách. Podstatné je, aby byl tady a teď. Tenhle radikální obrat od tradičního pojetí hidžry má velmi konkrétní důvody – Islámský stát potřebuje co nejvíc členů, nejen kvůli ozbrojenému boji, ale také budování svých struktury, udržování ekonomiky atd.
Lidovky.cz: A je expanze vůbec v jeho moci? Na teritoriu, které teď ovládá, čelí soustředěným leteckým úderům, jeho ofenziva slábne... není teror, který praktikuje, jen zástěrkou pro jeho slabost?
Souhlasím. Domnívám se, že čím spektakulárnější násilí, tím víc to svědčí o problémech, se kterými se při budování svého emirátu potýká. Islámský stát je fenomén propojený s formální i neformální světovou ekonomikou a bezesporu na něj, minimálně zprostředkovaně, dopadl nedávný kolaps ropných cen. IS bohatl na ropě, kterou loni prodával za výrazně nižší ceny než na světových trzích, za 60-70 dolarů za barel, zatímco teď na této úrovni nejsou ani její ceny na formálních trzích. Tuhle ztrátu musí nějak kompenzovat. Přestože je schopen si nacházet nové a někdy velmi nečekané zdroje příjmů, stávající situace nasvědčuje tomu, že ekonomická moc Islámského státu bude v průběhu tohoto roku erodovat. Bude li tomu skutečně tak, existuje dost důvodů obávat se, že se jeho vedení bude o to více snažit na tuto situaci reagovat útěkem vpřed - výzvami k dalším teroristickým útokům za hranicemi oblasti, se kterou byly původně spjaty jeho ambice.
JAN ČUŘÍK Jan Čuřík Jan Čuřík vystudoval arabistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Blízkovýchodní studia na Institut d‘Etudes Politiques v Paříži. Působil v J&T Bance jako analytik zaměřený na státy Blízkého východu a Severní Afriky; aktuálně pracuje v Dubaji. Je spolupracovníkem Orientálního ústavu AV ČR. |
