Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Islámský stát vs. al-Káida: boj o slávu, peníze a lidské duše

Afghánistán

  6:00
PRAHA - Bývala nejobávanější teroristickou sítí světa a nejzvučnějším jménem džihádu. Dnes však značka al-Káida stojí na vedlejší koleji. O místo ji svou nekompromisní ofenzivou a krutostí v Iráku a Sýrii připravil mladší a dravější Islámský stát - donedávna spřízněná duše, nyní nepohodlný konkurent, jenž se s al-Káidou střetl v boji o mezinárodní prestiž.

Kdo s koho? Islámský stát (na snímku vlevo Abú Bakr Bagdádí) a al-Káida (vpravo Ajmán Zavahrí) spolu soupeří o moc a peníze. foto: Reprofoto

„Abú Bakr Bagdádí je vládce všech pravověrných. Podpořte ho, dejte mu své peníze, obětujte mu svůj život!“ zní prostorami mešity v syrské Rakce. „Alláhu akbar!“ odpovídají jedním hlasem přítomní věřící. Mnozí z nich drží v ruce zbraň. Někteří z nich jsou ještě děti. A všichni přísahají věrnost muži, který uspěl tam, kde jiní před ním selhali. Muži, který se na sklonku letošního června v severoiráckém Mosulu prohlásil za chalífu a zahalil značnou část Sýrie a Iráku do černé vlajky Islámského státu (více o vyhlášení chalífátu čtěte ZDE).

Reportáž magazínu VICE z města Rakka:

Triumfální ofenziva

Svým triumfálním tažením nestabilním Irákem a válkou rozvrácenou Sýrií se Islámský stát (IS) etabloval hned na několika frontách. Bezohledná ofenziva mu vynesla značné teritoriální zisky. Spolu s dobytým územím padly do rukou Bagdádího věrných i banky a ropná pole, což IS pasovalo na nejbohatší džihádistickou skupinu dneška - odhaduje se, že disponuje více než dvěma miliardami dolarů (téměř 50 miliard korun).

Nevídaný úspěch mu navíc zajistil obdiv zahraničních radikálů, kteří jeho řady houfně doplňují. A Západ, konsternovaný jeho surovými metodami, přivřel oči jak nad Asadovou diktaturou, tak nad jaderným Íránem. Nejpalčivější hrozbou Blízkého východu jsou džihádisté, shodly se západní mocnosti a začaly chystat protiútok.

Fenomén Islámský stát však znepokojil také aktéra ze stejné strany barikády. Al-Káida léta dominovala světovému džihádu a svou autoritou zaštiťovala teroristy z celého světa. Mezi její chráněnce patřil i Islámský stát, tehdy ještě známý pod akronymem ISIL (Islámský stát v Iráku a Levantě). Jenže pak se své „základně“ nejen vymkl z rukou, ale začal ji dokonce ohrožovat.

PSALI JSME:

Rozkol mezi džihádisty

Rozkol al-Káidy a Islámského státu je dobře známý, proto jen stručná připomínka: na začátku tisíciletí založil jordánský militant Abú Musab Zarkáví radikální sunnitské hnutí, jež svou existenci potvrdilo na bojišti irácké války. Když se Zarkáví v roce 2006 otevřeně přihlásil k al-Káidě, slavili jeho muži úspěchy, brzy je však oslabil soustředěný tlak spojeneckých vojsk a místních milicí.

Po smrti Zarkávího nabíralo hnutí, tehdy již přejmenované na Islámský stát v Iráku (ISI), několik let dech. Načež se otěží chopil Abú Bakr Bagdádí. Výsledek máme před očima: dobyvačná kampaň v Sýrii, ovládnutí východosyrské metropole Rakka a následná ofenziva v severním Iráku, završená červnovým vyhlášením chalífátu.

Ústředí al-Káidy sledovalo narůstající Bagdádího sebevědomí se stále větší nelibostí. Příležitost udeřit na člověka, který se z dřívějšího spojence rychle měnil v mocenského konkurenta, se naskytla v roce 2013, kdy Bagdádí oznámil sjednocení svých mužů se syrskou odnoží al-Káidy, frontou an-Nusra. Vůdce al-Káidy Ajmán Zavahrí připomněl Bagdádímu jeho podřízené místo a rozkázal, že Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS) musí být rozpuštěn.

Výsledek ale nesplnil jeho očekávání. Místo aby se Bagdádí stáhl, dal Zavahrímu jasně najevo, že si z jeho ultimáta pranic nedělá. ISIS se tak stal vůbec první skupinou hlásící se k al-Káidě, jež svému ideologickému patronovi odmítla poslušnost. A tím mu vystavila nepříliš lichotivou vizitku.

Zašlá sláva proti dravé generaci

Naplno se totiž ukázalo, že značku al-Káida živí zašlá sláva. „Ústředí al-Káidy není už dlouhodobě schopné konkrétních činů. Na afghánsko-pákistánském pomezí je odříznuté od centra dění. Zatímco v Iráku dorostla nová generace (džihádu) zocelená přímými boji,“ konstatoval v červnovém rozhovoru se serverem Lidovky.cz arabista Ondřej Beránek.

„Do roku 2001 měla al-Káida bezpečný přístav v Afghánistánu. Jenže pak ji rozprášila spojenecká invaze. Jako hierarchická organizace už deset let fakticky nefunguje. Stala se z ní v podstatě franšíza, efektivita jejích buněk ovšem slábne, byť existují výjimky jako al-Káida na Arabském poloostrově (AQAP, činná především v Jemenu, pozn. red.). Docházejí jí finance a nebýt podpory Talibanu, pravděpodobně by už zanikla. A co se vlivu na Blízký východ týče, je poměrně bezzubá,“ doplňuje Beránkova slova politolog a odborník na islámský radikalismus Josef Kraus.

Kontrast s triumfem Islámského státu je nasnadě. „Islámský stát dokáže kontrolovat konkrétní území, na němž vytvořil kvazi-stát, který více či méně úspěšně spravuje. Přitáhl na sebe pozornost celého světa, a to včetně mecenášů, zejména ze Saúdské Arábie a Kataru, jejichž peníze teď chybí al-Káidě. Díky tomu a pečlivé propagandě je velmi atraktivní jak pro náboženské radikály, tak pro dobrodruhy. Bojují za něj nejen Iráčané a Syřané, ale i Libyjci, Saúdové, Libanonci, Jordánci, Kavkazané a mnozí další,“ vypočítává Kraus.

VÍCE ZDE:

Islámský stát se navíc těší stále většímu věhlasu nejen u jednotlivců, ale rovněž v očích dalších ideologicky spřízněných hnutí. Podporu mu vyjádřily džihádistické skupiny v Egyptě, Libyi či Tunisku, spojení navázal s nigerijskou sektou Boko Haram a četné sympatizanty má i v Pásmu Gazy, upozornil časopis Foreign Policy. O evropských radikálech, kteří na sebe připoutali pozornost vraždami unesených novinářů Jamese Foleyho a Stevena Sotloffa, ani nemluvě.

Co zmůže al-Káida?

Něčemu takovému může zdecimované vedení al-Káidy čelit jen stěží. „Al-Káida už neexistuje. Vznikla jako základna pro islámský stát. Teď, když už ho máme, by Zavahrí měl šejku Bagdádímu přísahat věrnost,“ řekl v červenci agentuře Reuters jeden z Bagdádího stoupenců.

K tomu se však Zavahrí zjevně nechystá. Letos na jaře prohlásil Islámský stát za odpadlíky a vyzval jej, ať neprodleně vyklidí syrské bojiště. Minulý týden pak Zavahrí prostřednictvím téměř hodinového videa oznámil vytvoření nové pobočky al-Káidy v Indii. O IS se přímo nezmínil, zazněla však výzva k záchraně muslimů před utlačováním, kterou experti vykládají jako Zavahrího skrytou kritiku nebezpečného blízkovýchodního soupeře. Reálný dopad Zavahrího rétoriky je však diskutabilní.

Hlava teroristické sítě al-Káida, Ajmán Zavahrí.
Abu Bakr Bagdádí, vůdce Islámského státu.

Vůdce al-Káidy Ajmán Zavahrí (vlevo) a hlava Islámského státu Abú Bakr Bagdádí spolu soupeří o vliv. Islámský stát vítězí, ale na jak dlouho?

„Je to spíš připomenutí značky. Al-Káida a Islámský stát si konkurují v boji o zdroje, duše a donátory,“ podotýká bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd. Mocenské zápolení obou skupin už v Sýrii ostatně přerostlo v násilnosti mezi jednotkami IS a fronty an-Nusra. Hrozí tedy, že mezi konkurenty vypukne regulérní válka? „Ojedinělé incidenty v syrském či iráckém prostoru vyloučit nelze, ale ke skutečnému ozbrojenému střetu chybí potenciál. Společný nepřítel bude silnější,“ soudí Šmíd.

Marketingová válka

„Obě struktury jsou výrazně odlišné. Zatímco al-Káida se specializuje na dílčí teroristické útoky, Islámský stát se blíží guerille. Atentáty možná ano, ale větší ozbrojený konflikt si nedokážu představit,“ souhlasí Kraus. „Je to spíše marketingová válka: dvě skupiny spolu soupeří o mediální zájem a prestiž. Zaváhrí se snaží, aby al-Káida neupadla v zapomnění.“

Mocenská struktura Islámského státu. „Bagdádí je pastýř a jeho zástupci jsou...

Zatím se zdá, že marně: pozornost světa si nyní uzurpuje Islámský stát. Znamená to, že světový džihád mění svou podobu a upouští od klasického terorismu ve prospěch guerillového boje? „Představa vertikální pyramidy, jež by opanovala nějaký velký prostor, je iluze. Aktér jako Islámský stát může být úspěšný pouze na omezeném území. Globální džihád umožňuje pouze síťová struktura, kterou představuje vrcholná a pozdní al-Káida,“ oponuje Šmíd.

ČTĚTE TAKÉ:

Islámský stát navíc nemusí mít dlouhého trvání. „Má své vnitřní problémy. Není kompaktní, ani stran ideologie, ani co se jeho představitelů týče. A navíc drží mnohem rozsáhlejší teritorium, než na které reálně stačí,“ upozorňuje Kraus. Přidá-li se soustředěný vnější tlak v podobě účinného zásahu mezinárodního společenství, Islámský stát se ze splněného snu džihádistů dříve či později změní na pouhou epizodu blízkovýchodních dějin. Byť velmi drastickou a krvavou.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...