18. února 2016 7:31 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Architektonická zajímavost v Praze:
magická zahrada kouzla zbavená

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Neopakovatelné kouzlo původní Rothmayerovy zahrady zachytil kdysi fotograf... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Neopakovatelné kouzlo původní Rothmayerovy zahrady zachytil kdysi fotograf... | foto: Richard Homola
Od loňského podzimu mohou lidé navštívit drobný, ale důležitý objekt v Praze. Jedná se o rodinný domek Otty Rothmayera (1892–1966) – českého architekta a profesora Uměleckoprůmyslové školy.

Místo je o to cennější, že souvisí také s dalšími významnými osobnostmi, především architektem Jožem Plečnikem a fotografem Josefem Sudkem. První z nich vlastně stavbu inspiroval, druhý pak na její malé „kouzelné“ zahradě vytvořil svůj známý fotografický cyklus. Laskavostí rodiny dnes patří drobná stavba z konce dvacátých let minulého století na břevnovských (a střešovických) Bateriích (U Páté baterie 50/896) Muzeu hlavního města Prahy, které spravuje i nedalekou Müllerovu vilu od Adolfa Loose a Karla Lhoty.

Domek prošel rekonstrukcí, která byla zahájena ještě v době, kdy objekt spravovala další instituce – Galerie hlavního města Prahy, která dosud provozuje vilu s ateliérem Františka Bílka na hradčanských baštách. V době, kdy si Rothmayerovu vilu instituce předávaly, ale bohužel došlo k nevratným zásahům jak do stavby samotné, tak i do její mimořádně cenné zahrady.

Mezi Hradem a Lublaní

Otto Rothmayer byl Plečnikovým žákem na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Později se svým učitelem spolupracoval na úpravách Pražského hradu a vzhledem k tomu, že už rok po jmenování hradním architektem se Slovinec stěhoval z Prahy zpět do rodné Lublaně a pro Hrad pracoval vlastně na dálku, byl jeho mladý žák Rothmayer klíčovou postavou. Byl to on, kdo dohlížel na výrobu exaktních modelů všech detailů, které se zhotovovaly dle Plečnikových nákresů. A byl to on, kdo byl u provádění definitivních prací. Plnil tedy roli jakéhosi styčného důstojníka mezi „Masarykovým“ Hradem a „Plečnikovou“ Lublaní.

Po roce 1930 pracoval na některých tématech samostatně. To se týká adaptace Tereziánského křídla Starého královského paláce a také takzvaného Rothmayerova sálu a Klínové chodby, propojující Plečnikovu Sloupovou síň se Španělským sálem v Západním a Severním křídle Nového královského paláce. Jeho dílem je také takzvaný Karnak, který ovšem vzal za své při Cubrových úpravách Hradní obrazárny v šedesátých letech minulého století. V hradním areálu Rothmayer dále navrhl druhý prezidentský výtah, a projektoval i další drobné intervence v interiérech. Navrhl také památníčky padlým z druhé světové války a předesignoval Klárovu vilu na Opyši.

Tenkrát v zahradě... Na snímcích už chybí slavná Rothmayerova křesílka z roxorové oceli. Další předměty byly sestaveny do působivých kompozic.

Tenkrát v zahradě... Na snímcích už chybí slavná Rothmayerova křesílka z roxorové oceli. Další předměty byly sestaveny do působivých kompozic.

V oboře Hvězda pak navrhl – spolu se svým učitelem – drobný objekt studánky, jež byla součástí Hradního vodovodu, a konečně v Lánech projektoval budovu lesní správy. Krom toho byl také autorem některých oltářů v Plečnikově vinohradském kostele Srdce Páně i dvou domků – víkendové vilky sochaře Hátleho, která už neexistuje, a právě svého vlastního domu v Břevnově, o němž je dnes řeč.

Inspirací mu byl domek z losové akce, navržený Plečnikem u lublaňského stadionu. Tam – stejně jako tady – najdeme válcové schodiště, připojené k hranolu stavby. Mimochodem: stejný motiv zdobí i poslední zbylý dvojdomek takzvané úřednické kolonie při Kafkově ulici v Dejvicích, projektovaný dalšími Plečnikovými žáky Václavem Ložkem a Františkem Novákem.

Po válce Otto Rothmayer krátce vedl ateliér na UMPRUM, než musel školu – stejně jako Pražský hrad – z politických důvodů opustit. Věnoval se pak zejména drobným úpravám sakrálních staveb a výstavám.

Mozaika změněná v dlažbu

Rothmayerův domek se stal místem setkávání přátel, včetně zmiňovaného Josefa Sudka a také teoretika umění Zdeňka Kirschnera nebo skláře Reného Roubíčka, jehož plastiky zdobily zahrádku, podobně jako četné prvky, jež si architekt přinesl z Pražského hradu.
Po vzoru svého učitele a jeho lublaňského domu (mimochodem nedávno opraveného) z nich sestavoval uvnitř vilky i na zahradě rafinované kompozice. Sám si vzpomínám z jedné dávné návštěvy, že na každém stupni spirálního schodiště stály různé předměty. Zahrada jich byla plná a kouzlo zvyšoval i fakt, že byly z části zarostlé travou a keři.

Důležitou roli sehrávala také voda z kašen. Výsledkem byla těžko popsatelná harmonie.
Už tehdy mne napadlo, že to vše je třeba v budoucnu pečlivě hlídat, jinak kouzlo vyvane. Tvrdý přístup k rekonstrukci, zaviněný spíš neznalostí než záměrem, bohužel genia loci nenávratně zničil. Zmizel živý plot, který odděloval Rothmayerův svět od okolí, byly vykáceny mnohé dřeviny, které kdysi majitel s láskou zasadil dle promyšlených kompozičních záměrů. Tam, kde pečlivě po léta sestavoval kamennou mozaiku z hradních fragmentů, leží dnes mrtvá dlažba. Byly sice vysazeny nové stromy a keře, ale někdejší atmosféru se už sotva podaří obnovit...

Tenkrát v zahradě... Na snímcích už chybí slavná Rothmayerova křesílka z roxorové oceli. Další předměty byly sestaveny do působivých kompozic.

Tenkrát v zahradě... Na snímcích už chybí slavná Rothmayerova křesílka z roxorové oceli. Další předměty byly sestaveny do působivých kompozic.

Původní stav naštěstí zachycují nejen Sudkovy slavné fotografie, ale i snímky pana Richarda Homoly, který chodil z vlastní vůle dokumentovat stav ještě před rekonstrukcí. Používal stejnou fotografickou techniku jako Sudek – tedy krabicový fotoaparát na deskové velkoformátové a samozřejmě černobílé fotografie. Ty ostatně ilustrují také tento text.

Památková péče je unikátní obor a neměla by se ani v architektuře zúžit jen na pouhé opravy bez hlubších znalostí všech souvislostí. Navzdory výše řečenému lze návštěvu Rothmayerova domku doporučit. Zachoval se z velké části i působivý, byť vcelku prostý interiér. A za upozornění stojí i jeden drobný detail. Jindy standardizované popisné číslo na uličním průčelí je tentokrát unikátní – design číslic je Plečnikův a jeho žák červenou tabulku vytvořil speciálně pro svou stavbu.

Zdeněk Lukeš
  • 0Diskuse


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz
Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz

pomůžete tak jiným maminkám, které mají porod před sebou.