31. března 2016 7:19 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Architektonické putování za Vladimírem
Karfíkem do baťovských továren

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Pohyblivá pracovna Jana Antonína Bati byla umístěna ve velké výtahové kabině,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pohyblivá pracovna Jana Antonína Bati byla umístěna ve velké výtahové kabině,... | foto: ČTK
Dvě výročí jsou letos spojena se jménem Vladimíra Karfíka, jedné z klíčových osobností meziválečné československé architektury. Narodil se v roce 1901, tedy před 115 lety, a zemřel před dvaceti lety – v roce 1996. Orientace si jeho mimořádnou kariéru připomíná třídílným medailonem. První část byla věnována architektově působení v Paříži, minulá byla zaměřena na jeho činnost v USA a závěrečný díl se soustředí na Karfíkovy tuzemské práce.

V době velké hospodářské krize se Vladimír Karfík rozhodl Ameriku opustit a vrátit se po letech opět domů. V Chicagu se totiž setkal s Janem Antonínem Baťou, který mu nabídl významný post ve firemním studiu. Byla to příležitost, která se neodmítá.

Zlínský modul

Baťova firma byla totiž už na konci 20. let gigantickým podnikem, který díky pásové velkovýrobě bot postupně ovládl světové trhy s levnou obuví. Tomáš a po jeho tragické smrti v roce 1932 Jan Antonín vybudovali z malého moravského Zlína supermoderní průmyslové město.

Mysleli ovšem i na to, aby se zaměstnanci cítili v obuvnické metropoli dobře. Razili heslo Společně pracovat, individuálně bydlet, a zlákali tak řadu lidí z okolních chudých regionů, kteří získali za symbolický nájem malý domek se zahrádkou. Baťovi stavěli moderní továrny, ale také obchodní dům, hotel, moderní nemocnici nebo velké kino. Vše v jednotném architektonickém stylu podle amerického vzoru.

Ten byl převzat až do takového detailu, jako byl známý zlínský modul 6,15 x 6,15 metru, jenž vznikl přesným přepočtem vzdálenosti betonových sloupů továrních budov ze stop do metrického systému. Konstrukce byla záměrně zvolena tak, aby umožňovala bleskové stavění. Například sloupy kruhového průřezu umožňovaly rychlejší posun bednění bez rizika, že se přitom poškodí hrany. Typická baťovská kombinace beton–cihla slavila úspěch a podle stejných zásad se stavělo i v jiných místech (jednu takovou „klasickou“ budovu jsme měli i v Praze-Vršovicích nedaleko Edenu, je tam dokonce dodnes, ale bohužel zcela přestavěná).

Sedmnáctipatrová administrativní budova ve Zlíně, dnes sídlo krajského úřadu.

Sedmnáctipatrová administrativní budova ve Zlíně, dnes sídlo krajského úřadu.

Ne vše ale bylo tak utilitární. Zejména v případě obchodních domů se průčelí obkládala bílým probarveným sklem, vyrobeným dle československého patentu. Tyto desky byly prosvětleny a na parapetní pásy se pak lepila gumová písmena s výměnnými reklamními slogany a známým logem firmy. Klasickým příkladem byl Baťův obchodní dům v Praze na Václavském náměstí.

Karfík tedy věděl, že pokud se dobře uvede, nebude mít o zajímavé zakázky nouzi. Americká zkušenost byla samozřejmě k nezaplacení a byla tím nejlepším doporučením, protože oba Baťové ke všemu, co pocházelo ze Spojených států, vzhlíželi s obdivem. Jejich „dvorním“ architektem byl František Lydie Gahura, ale práce tu bylo dost i pro řadu dalších projektantů.

Karfík jejich očekávání nezklamal. Navrhl obchodní domy v Liberci, Bratislavě, Amsterdamu nebo v Brně (ten měl být původně vyšší, realizována byla jen spodní část). Projektoval také řadu továren v mnoha zemích světa, navrhoval dělnické domky, ale i luxusní vily ředitelů a mnoho dalších firemních staveb. V Praze byl mimochodem autorem dvou velkých obchodů: na Sokolovské ulici ve Vysočanech (bohužel už dnes neexistuje) a v Moskevské ve Vršovicích.

Po letech se Karfík ve Zlíně také opětovně setkal s Le Corbusierem – v té době už světoznámým projektantem, který byl Baťovým hostem a jemuž český architekt dělal tlumočníka. Tato mise ale nakonec dopadla rozpačitě. Švýcar přišel s řadou odvážných nápadů, ovšem šetřivý Baťa je postupně všechny zamítl. U projektu Baťova pavilonu pro světovou výstavu v Paříži 1937 Le Corbusier třeba navrhl promítat reklamní filmy na strop, zatímco by zákazníci leželi na speciálních lenoškách, kde by jim mezitím prodavači zkoušeli boty. Bohužel nedošlo ani na výstavbu vzorového rodinného domu, ač prototypy ostatních architektů v měřítku 1 : 1 zbudovány byly. Stojí tedy za zvážení, zda podle originálních plánů nepostavit tuto nevelkou budovu třeba dnes...

Pohyblivá pracovna Jana Antonína Bati byla umístěna ve velké výtahové kabině, takže se mohla přemísťovat v rámci takzvaného zlínského mrakodrapu – supermoderního sídla firmy, postaveného podle návrhu Vladimíra Karfíka na konci 30. let
Sedmnáctipatrová administrativní budova ve Zlíně, dnes sídlo krajského úřadu.

Kancelář ve výtahu

Vrcholem Karfíkovy práce byla ale zakázka z konce 30. let. Měl navrhnout takzvaný zlínský mrakodrap, tehdy jednu z nejvyšších budov Evropy (17 pater), reprezentační sídlo společnosti. Šlo sice opět o charakteristickou stavbu firmy, ale ozvláštněnou jednou specialitou. Tou byla prosklená výtahová šachta na nároží, v níž byla umístěna pohyblivá pracovna Jana Bati. To byl skutečný unikát, který je po rekonstrukci funkční i dnes (v budově je sídlo krajského úřadu). Na ploché střeše byly sluneční terasy a speciální kolejnice pro zavěšení kabiny na čištění fasády.

Tento prvek – v té době v Evropě unikátní – viděl architekt během svého amerického pobytu. Jan Baťa si bohužel novou pracovnu neužil, dům byl dokončen na prahu světové války a on byl už tehdy v zámoří.

Práce pro Baťu samozřejmě po komunistickém puči Karfíkovi příliš nepomohla. Naštěstí dostal nabídku z Bratislavy a stal se tam profesorem na nově zřízené technice. Mimochodem, kromě obchodního domu tam před válkou projektoval v baťovském systému i kostel v Petržalce. Karfíka si Slováci považovali a on tam našel nový domov. Ještě na stará kolena se k projektování jednou vrátil – to když navrhl rezidenci pro maltskou prezidentku, která byla skutečně postavena.

Na docenění svého díla doma i v zahraničí si však musel Vladimír Karfík počkat až do období po sametové revoluci. Zemřel v požehnaném věku 95 let.

Zdeněk Lukeš
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz