Bohdan Chlíbec: K básníkům jsem krajně podezíravý

Začněme anketou Kniha roku. Vy jste v ní vyhrál, ale nehlasoval. Nechtěl byste to udělat dodatečně?
Nevyhrál jsem, protože jsem nebojoval ani nesoutěžil. Knihy, které čtu, nespadají do kategorií zmíněné ankety.

Když jste se dozvěděl, že tu anketu vyhrajete - co vám blesklo první hlavou? Stojíte ve tmě. Náhle vás zasáhne světlo reflektoru. Zjišťujete tedy, že jste sledován někým, kdo má v moci reflektor. Je potřeba co nejdříve zjistit, kde jste, než světlo zase zhasne. Jste na divadelním jevišti, nebo v lágru s ostrahou?

Mezi těmi, kteří hlasovali pro vás, byli výrazně zastoupeni básníci (Borkovec, Hruška, Kahuda, Borzič...) Myslíte si, že poezii nejlépe rozumějí zase básníci? Nevyhýbám se odpovědi, ale já opravdu nevím dost přesně, co je poezie, snažím se to zjistit, ale nejsem v tomto ohledu optimista. K básníkům jsem krajně podezíravý. K mému podezření však patří i to, že někteří z nich patrně něco tuší.

Dalo by se o vzniku a psaní Zimního dvora říct něco konkrétního? Je spojeno s nějakým místem, s nějakým časem?
Je spojeno s časem: týká se posledních padesáti let. - Nehněvejte se, vím, jak jste to myslel, ale dovolíte mi ponechat tuto humornou odpověď? - Je spojeno s mnoha místy, především v severních Čechách, kde jsem vyrůstal. Ale také mnohem později s vesnicemi Kytlice nebo Mařenice, kde jsem několikrát navštívil své přátele. Jsou to místa přibližně ve stejném teritoriu jako mé rodiště Teplice; vyrůstal jsem ve vsi Nové Dvory, dnes je to asi periferie Teplic.

Od vydání minulé sbírky Temná komora k letošnímu Zimnímu dvoru uběhlo patnáct let. To by si skoro jeden myslel, že jste přestal psát. Stav nepíšícího básníka je vlastně ideální. Nebál jste se ho opustit?
Já neznám stav nepíšícího básníka. Stále se bojím, ještě v tuto chvíli si nejsem jist, zda jsem udělal dobře, když jsem své texty dal z ruky.

Představte si čtenáře vaší knihy, jenž se usilovně snaží jí porozumět. Jak byste mu pomohl?
Nijak bych mu nepomáhal. Ten čtenář se ocitá v situaci, ve které se nepomáhá.

Zajímá vás, jak vaši poezii vyložit? Věříte, že je možné vysvětlit báseň? Zažil jste někoho, kdo vás uměl vyložit tak, že vás to překvapilo?
Všechny výklady básní (nejen těch, které jsem napsal) čtu pouze jako komentáře k těmto textům. Většinou se v těchto komentářích dozvím více o komentátorovi než o textech, které se snaží vyložit.

Bohdan Chlíbec: Zimní dvůr. Vydalo Druhé město, 2013

Já, když ty básně čtu, vidím pořád před očima naše sudetské hory, tu poničenou "krajinu, kde ze všech chalup teče zima, nejlíp chlad". Vy jste z Teplic, ale přece jen žijete už třicet let v Praze. Není to naše vykořeněné pohraničí už poněkud klišé?
Prostředí, které mě v dětství psychicky spoluutvářelo, pro mě nemůže být klišé. Neznám "vykořeněné pohraničí". Narodil jsem se do neodsunuté rodiny (po matce), jejíž kořeny na tomto místě nebyly po staletí přeťaty či ze země vyrvány, a to i přes hrůzné lidské skutky, které se na těchto místech staly.

Další věcí, na kterou čtenář naráží, je ta zkušenost se zvířecím tělesnem, s orgány, tekutinami, živočišným materiálem. Má to značnou sílu a sugestivitu. Ale přece jenom: nebojíte se, že takový naturalismus prostě zabírá, aniž by nutně byl spjat s obsahem?
Při práci, respektive při "procesu" často nedokážu s jistotou rozlišit formu a obsah, tyto kategorie mi nejsou vždy zřejmé, jako by nebyly dostatečně rozlišeny.

Marně jsem hledal v těch básních odkazy a motivy křesťanské, které, pokud si vzpomínám, tak v Zasněženém popelu byly zjevné. Čím to? Doba pokročila a ztemnila?
Katolická spiritualita mě učí, abych neustupoval před temnotou, neboť v ní je Světlo, které tma nepohltila. V tomto smyslu jsou mé poslední texty ještě katoličtější, než byly texty staré.

Kdo je vám v poezii blízký? Mně napadá v souvislosti s vámi Halas Starých žen.
Neustále se musím učit. Látka, kterou se snažím postihnout či zachytit, mi neustále uniká. Učím se většinou od mistrů, nejsem tak dobrý žák, abych se dokázal učit i od autorů slabých děl.

Jedna z básní se jmenuje Závěť a jde o dosti přesný popis toho, co provést s vašimi tělesnými zbytky po smrti: "Svitek svých cév a žil / odkazuji nalezinci v Schönau" atd. Co když vás vezmou po smrti doslova. Upřímně řečeno vykonavatelům té závěti nezávidím...
Díky Bohu se mi narodily tři inteligentní dcery, nikoli skupinka idiotů, takže v této věci nemám žádné obavy.

Na závěr: Jak se daří vašemu nakladatelství? A jak se vám vlastně daří vůbec?
Texty a jejich autoři, knihy a jejich nakladatelé: ješitnost, levárny, vzácně pomoc a solidarita, nejčastěji zatrpklost - běžné vády mezi služebnictvem v kuchyni, do vyšších pater jsem nebyl pozván. Nevím, jak se mi daří, ale jistě to zjistím. Pokud vám to však dám vědět, patrně něco nebude v pořádku: nejspíš jste propadl spiritismu.