Tři roky po dosud posledním CD Overnight, které nahráli v základní sestavě, si nyní ke spolupráci přizvali kytarovou hvězdu Johna Abercrombieho. Čtyřiašedesátiletý Američan patří ke špičce progresivních jazzových hráčů. V průběhu let spolupracoval s mnoha světovými veličinami a nahrál řadu vlastních alb, převážně pro uznávaný německý label ECM.
Produkce nahrávky, vytvořené v Čechách a Polsku, se ujala Kateřina Rezková a Miroslav Vitouš, výrazný český kontrabasista, léta působící ve Spojených státech. Grafický design obalu má na svědomí zpěvák Dan Bárta.
Porozumění mezi hráči i schopnost držet krok
Na desce našlo své místo devět skladeb. Pět napsal Balzar, tři Abercrombie a na závěr připojili ještě oblíbený standard I Fall in Love to Easily. Ačkoli původní kompozice pocházejí od dvou autorů, výborně se k sobě hodí. Po několikerém poslechu by se dalo odhadnout, kdo kterou napsal i bez pomoci bookletu, rozdíl je však nepříliš výrazný a celek působí spíše jako tvorba kapely, snažící se na své nové album dostat více pestrosti. A to je samozřejmě dobře.
Ukazuje to na porozumění mezi hráči a také na fakt, že čeští muzikanti jsou schopni bez problémů držet krok s takovou třídou, jakou je John Abercrombie.
Leader tria píše zpěvnější skladby s prostší, ovšem výraznější melodií. Nejvíce „hitové“ jsou Portissimo, Black Cat White Dog a zejména
Night, pro kterou byla nepochybně inspirací tvorba izraelského kontrabasisty a basisty Avishaie Cohena. Kytaristovy věci jsou na poslech náročnější a jejich kouzlo vynikne, až když člověk album lépe pozná. Navíc nepůsobí tak pozitivně, jsou spíše zadumané.
Je škoda, že s vlastní tvorbou nepřichází také Stanislav Mácha. Jeho sóla jsou nesmírně invenční a hemží se dobrými nápady, které by nepochybně nebylo s jeho talentem těžké rozpracovat. Nesnaží se bezhlavě zahrát milion not v jednom taktu a je znát, že přesně ví, co dělá. Kdo lépe zná historii jazzového piana, ocení, jak Mácha ovládá rozmanité styly, ale přitom nikoho nekopíruje a hraje po svém.
Naopak Abercrombieho kytara nezní tak klasicky. Svým moderním zvukem vnáší do hudby tria zajímavý kontrast. Důležitější je atmosféra, zvuk a opět hra s rozmyslem než zběsilé stupnicovité pobíhání po hmatníku. Bylo by ovšem chybné nabýt dojmu, že album je kdovíjak poklidné, příliš intelektuální a postrádá dravější přímočařejší pasáže.
Spíše než o „hostování“ jde o regulérní spolupráci
Ač je trio pojmenované po Robertu Balzarovi, neznamená to, že by se zvukově tlačil dopředu. Jeho sóla jsou nápaditá a přiměřeně dlouhá, v doprovodech ví přesně, kdy ubrat a kdy zas podpořit hudbu pevnými nejhlubšími tóny. Zkrátka roli basisty chápe výborně. Neméně důležitým členem je bubeník Jiří Slavíček, nenápadně dodávající hudbě potřebný drive.
Je výtečné, že se českým jazzmanům podařilo získat ke spolupráci někoho ze světové špičky. V tomto případě navíc nejde pouze o hostování v několika skladbách, nýbrž o regulérní, řekněme „celoalbovou“ spolupráci.
To jen dokazuje, že řada našich muzikantů bezpečně obstojí v porovnání se světem. John Abercrombie by jistě nenahrál album s nějakými amatéry, i kdyby mu dobře zaplatili. Na to má nabídek nepochybně dost.
HODNOCENÍ LN: ****
Robert Balzar Trio: Tales
Sony/BMG 2008
