Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

DOX: strmé schody k umění

Design

  7:00
PRAHA - Na podzim roku 2008 otevřeli v Holešovicích dům, který změnil českou výtvarnou scénu. Je pozoruhodný nejen náplní, ale také svou formou, která patří k tomu nejlepšímu, co u nás po roce 1989 vzniklo: Centrum současného umění (DOX).

Budova DOXu se – velmi šťastně – nijak nesnaží vytěžit svůj pozemek na maximum. To umožňuje návštěvníkům pořádně se nadechnout a zůstat v kontaktu s bezprostředním okolím stavby. Jednou z možností k tomu jsou i velkorysé střešní terasy. foto: Iveta Kopicová

Fakta

Autor: Ivan Kroupa/Ivan Kroupa architekti www.ivankroupa.cz

Spolupráce: Radka Kurčíková, Tomáš Bouma Projekt: Dvořák & partneři, s. r. o.

Investor: Leoš Válka, Robert Aafjes, Václav Dejčmar, Richard Fuxa

Generální dodavatel: Trigema, s.r.o. Náklady: 225 milionů Kč Projekt: 2003

Realizace: 2004–2008

Vroce 2002 vstoupil tehdejší developer Leoš Válka do prostorů bývalého zámečnictví Páv v pražských Holešovicích. Chtěl ten prostor koupit a přestavět jej na byty. Charakter místa však na něj natolik zapůsobil, že svůj původní nápad změnil. A následně změnil i profesi – z původního developera prodávajícího byty se vlivem jediné budovy stal v podstatě galerista. Jeho několikaleté úsilí vyústilo na podzim roku 2008 ve slavnostní otevření Centra současného umění (DOX).

Válka okamžitě rozpoznal, že bývalé zámečnictví bude vhodnější k něčemu úplně jinému, než jsou byty. Záhy po zakoupení areálu proto vyzval ke spolupráci architekta Ivana Kroupu a těžko si představit, že by našel někoho vhodnějšího.

Svůj tah měl velmi dobře rozmyšlený: "Ivanovy domy nazývám periferními – nemají žádné jednoznačné jádro, nejdůležitější prostor, kolem kterého by se všechno točilo. Jsou naopak sledem jednotlivých, vzájemně se prolínajících částí, jejichž důležitost je přibližně stejná. A to bylo přesně to, co jsme potřebovali," prozradil mi kdysi.

| Zvenku se stavba projevuje nenápadně. Na tom má velký podíl i to, jak úspěšně propojuje staré a nové do jednoho celku. 

Staré a nové tvoří jeden celek

Jestliže jsem v článku o rekonstrukci bývalé strojírny na Wannieck Gallery (Relax LN, 7. května 2011) označil přístup architektů DRNH za analytický (staré a nové je výrazně odlišeno), v tomto případě je tomu přesně obráceně. Syntetický přístup se projevuje v tom, že staré a nové vytváří takovou jednotu, že je obtížné poznat, kde jedno začíná a druhé končí.

DOX neztratil industriální ráz.

U (DOX) je také hned na první pohled patrné, že se jedná o soukromou iniciativu, a ne o tradičně předraženou veřejnou zakázku. Poznáte to z toho, že se viditelně šetřilo takřka na každém kroku.

Výsledek to však nepoškodilo, právě naopak. Realizace je pozoruhodná svou prostorovou skladbou, vedením světla a velkorysostí, která se projevuje např. v převýšených dveřích a okenních otvorech (často od podlahy ke stropu). Ovšem právě finanční úspory, které měly vliv na použití obyčejných materiálů (omítka, sádrokarton, vnitřní plastová okna), dodávají domu určitou přirozenou syrovost, která vhodně navazuje na charakter původní industriální zástavby.

Úspora místa je nejlépe rozpoznatelná na schodištích, které si svou strmostí v ničem nezadají s těmi holandskými, a to je co říci. Velkorysost přístupu investora a architekta se pak projevuje i v příkladné snaze nesnažit se vytěžit maximum metrů čtverečních, které parcela nabízela. Jak je tento přístup v českém prostředí výjimečný, se můžete přesvědčit hned u novostavby bytového domu na druhé straně ulice, jehož objem výrazně překračuje únosný rámec.

Ivan Kroupa dokázal vytvořit pozoruhodný labyrint, který nabízí velice rozmanitou škálu prostorů od velkorysých halových přes rampové tranzitní až po nejintimnější s velmi nízkou světlou výškou. Bílo-šedá barevná kombinace centra je doplněna pouze výraznou červení loga instituce, které navrhlo studio Najbrt.

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem veškeré jeho prostorové souvislosti dokázal vstřebat, a myslím si, že jsem jeden z mála, kdo se takřka po třech letech pravidelných návštěv v (DOX) orientuje. Díky faktu, že orientaci ztratíte relativně rychle (ale stejně rychle je možné ji opět nabýt) působí centrum, že je mnohem větší, než doopravdy je. I když zhruba 3000 metrů čtverečních výstavních ploch málo rozhodně není.

Živý nástroj v rukách majitele

Orientaci dál ztěžuje fakt, že se centrum neustále mění. Nic není dokončeno, vše podléhá postupnému přehodnocování potřeb daných provozem, které se projevuje v drobných i ve výraznějších změnách. Pro takřka každou výstavu dochází k několika větším či menším stavebním úpravám tak, aby mohla být nainstalována co nejlépe.

Velkorysé vnitřní prostory umožňují nespočet variant instalace.

Tento přístup se poprvé uplatnil už během prvotní rekonstrukce, kdy se v průběhu stavebních prací Leoši Válkovi naskytla možnost přikoupit další sousední areál přibližně o velikosti toho původního. Neváhal, změnil původní projekt (nutno podotknout, že skvělý projekt) a namísto transformace jedné úzké tovární haly tak došlo k vytvoření prostorového celku s rozsáhlým dvorem, dvěma střešními terasami a v blízké budoucnosti i se samostatným auditoriem pro 160 lidí.

Za pozornost stojí i úprava malého rohového domku pro potřeby administrativy. Provozovatelé galerie byli nuceni připojit ke stavbě nákladní výtah, který dokáže vyvézt na střechu a teoreticky umožnit zaparkování nesmyslného množství automobilů, požadované vyhláškou.

Z názvu Centrum současného umění je patrná snaha distancovat se od úzkého vymezení s názvem galerie. Daří se to úspěšně. Jak fungováním kavárny, designového obchodu s knihkupectvím (které provozuje studio Qubus), tak spektrem aktivit, které jsou nepoměrně širší, než jaké by mohla nabídnout tradiční galerie. (DOX) je opravdu otevřená platforma, která je schopna absorbovat akce a činnosti nejrůznějšího druhu – osobně jsem se o tom mnohokrát přesvědčil.

Prostředí výměny a přesahů

Tahle stavba zkrátka příkladně propojuje formu a obsah. A instituce v ní sídlící naplňuje to, co si dala za úkol ve svých stanovách: "Prezentovat české umění v mezinárodním kontextu a poskytnout platformu pro dialog mezi místní a mezinárodní uměleckou scénou. Rozvíjet výměnu a přesahy mezi různými uměleckými odvětvími a obory, od malířství a sochařství k fotografii, designu, architektuře, filmu, videu či novým médiím. Vytvořit prostředí, jež umožňuje střetávání, rozvíjení a inspiraci prostřednictvím rozdílných pohledů."

Stanovy jako by se promítly do samotné fyzické podstaty objektu. Na první pohled jde o dílo svobodného ducha, racionálního i romantického zároveň, jak v podobě investora a iniciátora, tak architekta. Kéž by k takovému souznění docházelo častěji.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...