Pomozte nám. Zbývá nám málo času. Poselství ve středu zveřejněného videa, v němž promlouvají unesené Češky Hana Humpálová a Antonie Chrástecká, je mrazivě jasné.
"Nevím, jak dlouho budu ještě naživu. V případě své smrti chci být zpopelněna a pohřbena do hrobu rodiny mého otce ve Vodňanech. Mou fotografii dejte na hrob vedle snímku mé babičky," prosí uplakaná Hana Humpálová. Neméně děsivý je i vzkaz Antonie Chrástecké. "Prosím, až umřu, myslete na mě jenom v superlativech, modlete se ke mně, já vás uvidím. A nebuďte dlouho smutní, protože budu na hezčím místě."
Únosci své požadavky často tlumočí ústy svých obětí. To byl případ prvního videa s unesenými dívkami, jehož prostřednictvím únosci žádali propuštění doktorky Afíji Siddíkíové. Nový záznam je jiný: Hana i Antonie na něm působí vyčerpaně a zlomeně, a navzdory tomu, že nezaznějí žádná konkrétní ultimáta, je dopad na diváka drtivý - stěží co může být působivější, než slova rukojmí o vlastní smrti.
VÍCE ZDE: |
Cílem většiny únosců je totiž vyvolat co největší dojem, a video je k tomu tím nejvhodnějším prostředkem. Mohou díky němu vyvíjet (a stupňovat) psychologický nátlak, nehledě na to, že se jedná o pro ně nejschůdnější formu komunikace. "Videozáznam obsahuje jasný vzkaz a lze jej doručit poměrně nenápadně, na rozdíl od osobního setkání. Pro únosce je to nejbezpečnější cesta, jak dosáhnout svého", řekl serveru Lidovky.cz bezpečnostní expert a bývalý šéf rozvědky Karel Randák.
O tom, v jaké fázi se nacházejí vyjednávání o propuštění Antonie Chrástecké a Hany Humpálové, česká oficiální místa (až na nedávný výrok prezidenta Zemana) v obavách o bezpečí unesených Češek mlčí. Ministerstvo zahraničí na případ vyhlásilo informační embargo, podle slov tiskové mluvčí Johany Grohové video zveřejnilo pouze na přímou žádost rodin obou dívek. Podle bývalého ministra zahraničí Cyrila Svobody jde o standardní - a nezbytný - postup.
"Každé naše vyjádření je monitorováno druhou stranou velmi pečlivě, možná, že i náš rozhovor je monitorován velmi pečlivě," prohlásil Svoboda v rozhovoru pro Českou televizi. Naznačil tak, že únosci jakýkoli vývoj případu i situaci v Česku bedlivě sledují.
Je pravděpodobné, že emotivním videem chtějí únosci zvýšit tlak na českou stranu. Není dokonce vyloučeno, že může souviset s aktuálním politickým děním. "Doručení videa na český zastupitelský úřad v Pákistánu naznačuje, že jednání zřejmě příliš nepokročila, nebo možná únosci došli k názoru, že se věci nehýbou tak rychle, jak by si přáli, a tudíž se chtějí připomenout. Je totiž klidně možné, že ve víru posledních politických událostí v České republice ten problém nikdo neřeší," upozorňuje Karel Randák.
V souvislosti s tím se nabízí i otázka, nakolik jsou výpovědi obou unesených Češek autentické (ačkoli nelze pochybovat o tom, že strach dívek je bolestně skutečný). Z videa je zřejmé, že minimálně Hana Humpálová část své výpovědi čte. "To, že jim únosci přikázali říkat právě tohle, je samozřejmě možné, ale nemusí to tak být. Od únosu už uplynulo téměř osm měsíců. Jestliže máte za tak dlouhou dobu jen dvě možnosti poslat vzkaz svým blízkým, tak jinak ani hovořit nebudete, protože nevíte, co bude zítra," říká Randák.
Je však jisté, že únosci měli výpovědi obou dívek plně pod kontrolou a nezaznělo v něm nic, co by sami nezamýšleli. Platí to i o pro mnohé lidi překvapivém okamžiku, kdy Antonie Chrástecká přechází do češtiny. To, že únosci nechají svou oběť hovořit v mateřském jazyce, není nijak neobvyklé - příkladem mohou být dva nizozemští novináři, Judith Spiegelová a její partner Boudewijn Berendsen, kteří byli v první polovině letošního roku uneseni v Jemenu. Krátké video zveřejněné jejich únosci, v němž zoufalí novináři apelují na nizozemskou vládu a prosí o záchranu, neboť jim zbývá pouhých deset dní, je v nizozemštině.
Kdyby únoscům vadilo, že Antonie hovoří česky, a nebyli by s tím srozuměni, mohli natáčení jednoduše zastavit, případně danou pasáž později vystřihnout. Jenže ji tam ponechali. "Domnívám se, že dobře věděli, co v té české části výpovědi říká. Mohli mít k ruce i překladatele – v Pákistánu žijí lidé, kteří česky umí, někteří z nich tu, minimálně za bývalého režimu, studovali," míní Randák. "Navíc nebyl důvod jí to neumožnit. Ta děvčata jsou v takové situaci, že si únosci mohou být jistí, že proti nim nijak nevystoupí."
