Ideální dům pro seniory v centru města

Nic nemůže být vzdálenější skutečným potřebám seniorů. Ti více než kdokoliv jiný vyhledávají společnost jiných lidí. Uvědomují si totiž podstatnou pravdu, že lidi dělají šťastné pouze jiní lidé, nikoliv místa nebo domy. A klidná místa nakonec najdete i v centrech měst – už dávno neplatí přímá úměra, že čím blíže geometrickému středu města se nacházíte, tím větší je frekvence pohybu a hluku.

Ideální dům pro seniory je tak naopak umístěn právě v centru města, s dostatečným prostorem okolo, kde se mohou jeho obyvatelé potkávat a scházet. Architekti z ateliéru DRNH se tomuto ideálu v Brně úspěšně přiblížili. Jejich strategie byla velmi lapidární a srozumitelná: "Celkové pojetí je koncipováno s ohledem na sociální komunikativnost a čitelnou hierarchii prostor z hlediska otevřenosti (uzavřenosti), veřejný uliční prostor přechází do poloveřejné zahrady a přes polosoukromé pavlače do prostor soukromých (byty)."



Mimochodem, není bez zajímavosti, že hmotově i koncepčně velmi podobné řešení realizovala v Horažďovicích Alena Šrámková.

Šedý dům s pestrou zahradou
DRNH navrhli opravdu takřka banální řešení: tři čtyřpodlažní objekty. Jeden navazuje na stávající uliční čáru a obsahuje všechny společné, obslužné funkce. Další dvě hmoty, identické, rovněž čtyřpodlažní kvádry, obsahují každý 28 bytů (tedy 7 bytů na patro). Každý je orientován svou hlavní stranou k jihovýchodu, servisní částí (koupelny a zádveří) k severozápadu. Každý byt je přístupný ze společné pavlače, na kterou vedou z obou stran schody (jedny hlavní s výtahem, jedny únikové).

INFO Autoři: Antonín Novák, Petr Valenta, Martin Král, Jan Májek Ateliér DRNH www.drnh.cz Investor: město Brno, městská část Brno-střed Hlavní dodavatel: Komfort a. s. Náklady: 115 milionů Kč Projekt: 2003–2004 Realizace: 2004–2006

Nejcharakterističtějším a nejvíce viditelným a zapamatovatelným prvkem je krytí pavlače a venkovních schodišť pomocí opláštění z perforovaných plechů. To pavlače částečně chrání také před povětrnostními vlivy. Před vstupem do jednotlivých dvojic bytů pokrývá důsledně celou výšku, od podlahy ke stropu, v prostoru mezi dveřmi je naopak vynechán, a proměňuje tak pavlač v jakýsi neformální balkon, který obyvatelé využívají například na větrání peřin.

Z použití takto výrazného motivu měli architekti původně trochu strach. Obávali se, jak jej přijmou budoucí obyvatelé, velmi konzervativní a přísní posuzovatelé jejich díla. Myslím si, že zbytečně. Plech žádné velké kontroverze nevzbudil a dnes, po několika letech, během kterých částečně porostl břečťanem, nevadí vůbec nikomu.



Přesto jednoduchost, strohost, nebarevnost, racionálnost a lapidárnost celkového řešení kontroverzi budí. Z nějakého důvodu si domovy důchodců představujeme jinak. Takzvaně útulněji, veseleji, pestrobarevněji. Autoři se pro žádné takto podbízivé řešení nerozhodli. Navrhli dům, který z vnějšku nerozeznáte od obyčejné bytovky nebo startovního bydlení pro začínající rodiny. Tento fakt je možné kritizovat, nebo ho naopak přijmout jako klad. Přikláním se ke druhé variantě, dům s pečovatelskou službou je v jejich pojetí obyčejný bytový dům s dobrou vybaveností. Nic víc, nic míň.

Největší dojem na mě udělal prostor mezi oběma domy. Tvoří jej zahrada, na jaře hustě porostlá pampeliškami a protknutá vlnící se cestou, od ulice oddělená jednoduchým plotem v podobě svisle umístěných pozinkovaných tyčí. Jednoduše prostor pro odpočinek a diskusi, z jedné strany lemovaný pavlačí, z druhé okenními otvory jednotlivých bytů – opravdové jádro projektu.

Za všechno může architekt
Když navštívíte jakoukoliv moderní stavbu a prohodíte pár slov s jeho obyvateli, kteří po tomto druhu bydlení vysloveně netoužili, dozvíte se neuvěřitelné věci. Ani je nemusíte oslovovat, většinou začnou sami. Dům s pečovatelskou službou v Brně v tomto směru není výjimkou. Při odchodu mě zastavili dva postarší lidé. Okamžitě odhadli můj profesní zájem o jejich bydlení a následoval těžko zadržitelný vodopád stížností. Když je začnete analyzovat, zjistíte, že jde většinou o drobnosti, detaily, které málokdy souvisí s architekturou (kape voda, vržou dveře, v pokoji se moc topí, nebo naopak málo).



Zajímavé je, že všechny vady na kráse, a především ty, které se týkají kvality provedení (zatékání, opadávání omítky), jsou bez milosti vytýkány architektovi. Jediná šance, jak zastavit nepřetržitý proud stížností, bylo položit vlastní otázku. Zeptal jsem se, jestli je na jejich současném domově taky něco pozitivního. Následovalo půlminutové ticho a pak jsem se dozvěděl několik informací, které se architektury naopak týkaly. Že jsou pokoje praktické a dobře navržené, že to v domově není nikam daleko, že tu má návštěva kde zaparkovat, že se na pavlači mohou setkat se svými sousedy a že k podobnému účelu vyhovuje pěkná zahrada mezi dvěma hlavními bytovými domy.

Pak ale zase došlo na stížnosti. Nejvíce mě zaujala poslední: byty jsou prý orientovány pouze na jednu světovou stranu. "A to ve srovnání s mým předchozím bytem, který byl celý prosvětlený sluncem, protože byl orientován do tří světových stran, představuje výrazné zhoršení." Ano, hodnocení je vždy relativní, porovnáváme současné s předchozími zkušenostmi, ale donutilo mě to zamyslet se, kdy v životě jsem žil v bytě, který by byl zároveň orientován na východ, jih i západ. Bohužel nikdy. Bydlel jsem na více než dvaceti místech, ale takovýhle luxus jsem nikdy neměl.