Pod pojmem nízkoenergetický dům jsem si představila stavení připomínající spíše obydlí podobné vesmírnému objektu. Hned jak jsem tedy vystoupila z autobusu v Praze Štěrboholích, rozhlédla se po okolí a pátrala zrakem po takovém domě. Nakonec jsem spočinula před domkem, který se na pohled nijak nelišil od ostatních staveb.
„Je to dům se třemi byty, každý má svoji garáž. Na střeše je umístěno 26 fotovoltaických panelů, které odtud ovšem neuvidíte. Panely využívají sluneční energii, kterou přemění na elektřinu. Její množství je celoročně vyšší, než je spotřeba jednoho bytu. Na rohovém sloupu okna pak můžete vidět čidlo, které reaguje na sluneční svit a umožňuje automatické zatahování venkovních žaluzií. Do bytu se tak nedostane zbytečné teplo,“ ukazuje mi dům zvenčí Jan Řežáb, majitel jednoho z bytů, který kvůli svému zájmu o tyto stavby založil firmu. Ta je v současné době jedinou u nás, která se zabývá výstavbou nízkoenergetických bytových domů.
Vcházíme do bytu 3+kk o rozloze 74 m2. Jeho interiér vypadá obdobně jako mnoho jiných moderních bytů. „Jediný viditelný rozdíl je v tom, že tu nikde pod okny nenajdete radiátory. Rozdíl je znát i v měsíčních výdajích za energie – na vytápění, které vyjde asi na 500 korun. Náklady na byt se všemi poplatky včetně odvozu odpadu vyjdou na 1400 Kč za měsíc,“ říká Řežáb. Proč se tedy při takových nákladech nestaví jen nízkoenergetické stavby? „Hlavní problém je v tom, že dům je náročnější vyprojektovat – ne každý architekt to u nás umí – a v další fázi je náročné stavbu uhlídat, aby se vše udělalo precizně. Právě ta náročnost mnoho firem odrazuje,“ vysvětluje Jan Řežáb.
V hlavní roli vzduch
Podstata nízkoenergetického domu tkví zejména v dobré technické obálce budovy,
neprůvzdušné konstrukci a instalaci nuceného větrání s rekuperací tepla. „V návrhu a při stavbě se nesmí zapomenout na řešení zamezení tepelných mostů v obvodových konstrukcích. Důležitá jsou okna, kterými uniká nejvíce energie. Zde v bytě máme dřevěná okna s dvojsklem, ale dnes výhradně používáme trojskla, vyplněná argonem, někdy i kryptonem, “ říká odborník.
Rozhlížím se po obývacím pokoji s kuchyňským koutem, kde dominují velká okna směrovaná na západ. Jsou tu i krbová kamna. Teprve nyní si všímám obdélníkových mřížek v podlaze. „Ty jsou součástí vzduchotechniky s teplovzušným vytápěním, vzduch je k nim přiveden kanálky podlahou od vzduchotechnické jednotky. Nuceným větráním je přivedeno 40 procent čerstvého vzduchu za hodinu, takže větrání okny není potřeba. Rekuperační výměník ve zduchotechnické jednotce zajistí předání tepla z odváděného vzduchu tomu přiváděnému. Tím se téměř neztrácí tepelná energie větráním,“ popisuje princip větrání Jan Řežáb. Naše kroky směřují dále do technické místnosti. Kromě pračky se 
zde nachází bojler na ohřev vody se solárním předehřevem, elektrokotel a centrální vzduchotechnická jednotka s rekuperačním výměníkem. „Do této jednotky se přivádí odpadní vzduch z kuchyně, koupelny a WC. Ještě než tento odpadní vzduch vyjde ven, předehřeje v rekuperačním výměníku vzduch venkovní, který je pak dle potřeby dále dohříván a přiveden do místností,“ popisuje majitel.
Kromě mřížek v podlaze nacházím v bytě ještě dvě větší mřížky, kde je nasáván vzduch do cirkulačního okruhu a odváděn do vzduchotechnické jednotky. Z ní pak zpět do jednotlivých místností. V kuchyni, kde se vaří, je většinou tepleji, ale cirkulací se teplo rozvede i do ostatních místností.
Zajímá mě, na kolik taková věc vyjde. „Náklady na výstavbu bydlení jsou průměrně asi o 5–15% vyšší. To je dáno náročnějšími návrhy, realizací a použitými materiály a technologiemi,,“ uzavírá Řežáb.
