Je to jako v Srbsku za Miloševiće, hrozí výbuch násilí, líčí disident z Makedonie

Přesně před rokem vypukly v Makedonské republice organizované masové protesty proti vládě tehdejšího premiéra Nikoly Gruevského. Odstartoval je skandál s odposloucháváním tisíců lidí, jehož protagonisty byli ministři Gruevského vlády. Za účasti mezinárodních představitelů následovala dlouhá a složitá rokování mezi lídry vlády a opozice o demisi premiéra Gruevského, datu předčasných parlamentních voleb a právním zadostiučinění pro vysoce postavené politiky za jejich účast v odposlouchávání.

Barvy zlosti. V Makedonii protestují proti omilostnění 56 úředníků v kauze s odposlechy

Rok poté zemí znovu zmítají protesty, předčasné parlamentní volby jsou v nedohlednu a rozhodnutí prezidenta Georgeho Ivanova udělit amnestii politikům odsouzeným v odposlechové kauze oleje do ohně ještě přilévá. O napjaté situaci v postjugoslávské republice hovořila pro Lidovky.cz balkanistka Zuzana Piptová-Vrabchev s Miroslavem Rizinskim – expertem na dění v Makedonii a členem představenstva Bulharského kulturního klubu ve Skopje.

Lidovky.cz: Jak hluboko sahá nynější politická krize?
Velmi hluboko, a to bez ohledu na to, že pod vedením EU podepsaly všechny relevantní politické strany smlouvu o jejím vyřešení (tzv. dohoda z Pržiny, podepsaná v červnu 2015 – pozn. red.). Snaha vlády je evidentní: dosáhnout toho, aby se předčasné volby konaly co nejdříve, avšak bez naplnění všech bodů dohody z Pržiny. Ty jsou ovšem nevyhnutelnou podmínkou férových a demokratických voleb. Především se jedná o reformy v mediální sféře, které mají garantovat rovný přístup všech politických stran k médiím, ale i revizi seznamu občanů s hlasovacím právem. Neplnění těchto podmínek zapříčinilo, že se celá opozice rozhodla nezúčastnit se eventuálně plánovaných předčasných voleb, jež by organizovala vláda.

Kdo je Miroslav Rizinski? Občanský aktivista, politický analytik a disident. Spoluzakladatel a člen představenstva Bulharského kulturního klubu ve Skopje sdružujícího makedonské občany, kteří si zachovali bulharské povědomí. Spoluzakladatel a člen Mládežnického euro-atlantického fóra v Makedonii (2000-2002). Bývalý člen strany VMRO-DPMNE. Ze strany odchází v roce 2003, kdy je do jejího čela zvolen současný premiér Nikola Gruevski. Po sporu s ministrem pro zahraniční investiceGligorem Taškovičem, jehož obvinil z netransparentního výběru zahraničních investorů, je ve vykonstruovaném procesu odsouzen za braní úplatků na 3,6 let vězení (2007-2011).

Další napětí a nespokojenost mezi obyvatelstvem vyvolalo rozhodnutí prezidenta Ivanova udělit amnestii vysoce postaveným politikům, obviněným Zvláštní prokuraturou. Tímto krokem prezident porušil a tiše prohlásil pržinskou dohodu za neplatnou. Přitom právě na jejím základě byla vytvořena Zvláštní prokuratura, jejímž úkolem je vyšetřit veškerá porušení zákona, kterých se dopustili hlavní aktéři odposlechové aféry (tzv. Zaevovy bomby – pozn. red.)

Lidovky.cz: Loni vedla dělící linie mezi Gruevského vládou a opozičníkem Zoranem Zaevem. Dnes je situace pestřejší...
Předpokládám, že touto otázkou směřujete k „Barevné revoluci“, která se nyní odehrává současně s masovými demonstracemi organizovanými v takřka všech větších městech republiky. Ano, hlavními vůdci této barevné revoluce jsou studenti a mladí lidé, ale je příliš brzy hodnotit, zda jsou zárodkem nové politické vlny, odlišné od již existujících politických stran. V této chvíli jsou na politickém trhu jasné subjekty, ze kterých si občané Makedonie budou moci zvolit představitele vlastní budoucnosti v zemi.

„Barevná revoluce“ se nyní odehrává napříč makedonskými městy. Její tváří jsou mladí lidé, kteří se domáhají spravedlnosti a trestu pro zkompromitovanou vládu.

Lidovky.cz: A nejbližší budoucnost bude podle vás jaká?
Politické kroky a rozhodnutí, které nyní činí vládní strana VMRO-DPMNE, se v mnohém podobají režimu Slobodana Miloševiće v Srbsku 90. let. Veřejně prohlašuje, že budoucnost Makedonské republiky vidí v EU a NATO, avšak svými reálnými kroky dokazuje pravý opak. Neplnění a porušování dohody z Pržiny představuje mimořádně nezodpovědný postoj k budoucnosti země, je příčinou prohlubující se krize a pokud vezmeme v potaz, že patronem a garantem dohody je EU, je tento postoj i antievropský.

Rusko přilévá olej do ohně makedonské krize. Využívá nechuti Evropy

Je také důvodem, proč Brusel stále hlasitěji zvažuje zablokování bankovních účtů vrcholových politiků z řad VMRO-DPMNE a zákaz jejich cestování do členských zemí EU. Domnívám se, že podobné řešení, doplněné o další nátlaková opatření vůči vládní straně, může dopomoci k obnovení rokovacího procesu, který by vyústil v mírové řešení krize. V opačném případě, když uvážíme tendence organizovat kontraprotesty na podporu vlády, není vyloučeno, že může dojít k násilným střetům mezi sympatizanty obou politických táborů.

Lidovky.cz: Už v minulosti byla nestabilita v Makedonii spouštěčem regionálních konfliktů. Jsou dnešní příčiny jiné, nebo se historie opakuje a vrací se neřešené problémy?
Jako samostatný stát na světové politické scéně se Makedonie poprvé objevuje až v roce 1991. Nestabilita, o níž mluvíte, se týká spíše prvních dvou balkánských válek a první světové války, které se vedly i na území dnešní Makedonské republiky.

Makedonie, balkánské jablko sváru. Chapadla protivládních bouří sahají i do Česka

Makedonskou otázku z historického hlediska formulovaly závěry Berlínského kongresu, který prakticky revidoval rozhodnutí mírové smlouvy ze San Stefana (obě dohody podepsány v roce 1878 – pozn. red.). Takřka 90 % regionu Makedonie, který pokrývá mnohem větší území než dnešní Makedonská republika, bylo po válkách rozděleno mezi Řecko a Srbsko, bez ohledu na nesporný fakt, že na území regionu žilo většinově bulharské etnikum.

Paralelně s těmito regionálními a mezinárodními tendencemi po celou dobu a v různých podobách existovalo osvobozenecké hnutí, jehož vůdcem byla historická VMRO (Vnitřní makedonská revoluční organizace – pozn. red.) Jejím cílem bylo vytvoření samostatného makedonského státu, kde budou garantována práva všem etnickým i náboženským skupinám: Bulharům, Řekům, Albáncům, Turkům, Vlachům, Židům aj. A z ideje samostatného státu se nakonec zrodila ta část Makedonie, která se stala součástí bývalé Jugoslávie.

Jenže jeho současný následovník pokračuje v kominternovských praktikách Titova státu, jimiž prostřednictvím vzdělávacího systému a hrubé falsifikace bulharských dějin vštěpuje ideologii makedonismu. Jejím hlavním cílem je vysvětlit existenci makedonské identity a samostatného makedonského národa, jazyka a kultury, které se liší od bulharských. S příchodem k moci vládní VMRO-DPMNE posílila tuto ideologii tezí, že dnešní Makedonci pocházejí z antických Makedonců.

Největším paradoxem je veřejné prohlášení VMRO-DPMNE, že je nástupcem historické VMRO, jejíž zakladatelé, ačkoli narození na území dnešní Makedonské republiky, jednoznačně a mnohokrát deklarovali svůj bulharský původ a etnickou příslušnost. Právě ideologie makedonismu je základem nestabilních vztahů a dlouholetého sporu o jméno s Řeckem a od nedávna také s Bulharskem. Oba konflikty mají společného jmenovatele: je jím jednak problém identity, který Makedonie má sama se sebou, a za druhé snahy makedonistické ideologie o získání mezinárodního uznání.

„Rovnost! Spravedlnost! Svoboda!“ Protivládní demonstranti pochodují centrem Skopje.

Lidovky.cz: Domníváte se, že vstup Makedonie do EU je v takovém kontextu reálný?
Velká část makedonských občanů vidí budoucnost právě v EU a NATO. Dokonce momentálně neexistuje politická strana, která by otevřeně hlásala jinou alternativu. Chci věřit, že tato touha přinese ovoce, ale k tomu je nutné projít nelehkým procesem katarze makedonské společnosti. Je třeba uvědomit si vlastní minulost a odmítnout ideologii makedonismu, jinak nebude Makedonská republika schopna vyřešit problémy se sousedy, které jsou hlavní překážkou na cestě k členství v Evropské unii.

Politici, pašeráci a teroristé aneb zkorumpovaná realita dnešního Bulharska

Bohužel momentálně ani u jedné z politických stran nevidím žádný signál, že by tento tak potřebný proces, který zabezpečí především stabilitu v republice, začal. Obávám se, že pokud se tak brzy nestane, s jistotou můžeme čekat vnitřní mezietnické napětí. Když si uvědomíme, že Albánská republika je členem NATO a před branami členství v EU, přirozeně lze očekávat, že v jisté chvíli makedonští Albánci odmítnou být rukojmím podvodů a politické krátkozrakosti svých spoluobčanů.

O autorce Zuzana Piptová-Vrabchev je balkanistka se specializací na bulharský prostor. Vystudovala Bulharské gymnázium Christa Boteva v Bratislavě a Filozofickou fakultu UK v Praze, poté absolvovala na Univerzitě Sv. Klimenta Ohridského v Bulharsku. Posledních šest let působí v Sofii a pracovně i soukromě cestuje do západobalkánských států.