Elita mezi paragrafy: známe nejvlivnější české právníky

Zamyslete se nad tím, kdo má největší vliv na vás nebo na právní obec. Ale nikoli mocenský, nýbrž myšlenkový. Zkrátka: kdo je tím, u něhož si řeknete: „Pokud to tvrdí XY, pak na tom asi něco bude.“

Na dotaz odpovědělo 90 právníků – ústavní soudci, významní akademici, advokáti, špičky justice. (V tehdejším i nynějším vzorku je shodných 27 jmen.) Výsledek naznačuje generační výměnu. „Zaujalo mě, že skončila – nevím, zda pro mne, nebo obecně – doba velkých nedotknutelných autorit,“ napsala jedna respondentka a jmenovala „spíš spojence v hledání než idoly“.

1. místo - Karel Eliáš - moralista všedního dne

Občanský zákoník je dopsán, schválen a 57letý profesor Karel Eliáš sklízí uznání. Jak řekl jeden respondent: „Je to doklad toho, že i v nivelizované době může výrazná osobnost leccos prosadit.“

Karel Eliáš.

Hlasovalo pro něj 30 oslovených: „Ráda bych věděla o soukromém právu aspoň 30 procent toho, co on.“ Nebo: „Když chci vysvětlit studentům ustanovení občanského práva, jdu do jeho důvodové zprávy; to je vědecké veledílo.“ Další chválí Eliášův důraz na „právo všedního dne“ a „právní moralismus, jenž se projevuje i prolnutím základních ústavních práv s právy soukromými, což je v našem prostředí téměř převratné“.

Soudce Nejvyššího soudu sice zapochyboval, zda z Eliáše bude „novodobý český Tribonián, nebo Hérostratos“ (rozuměj: slavný tvůrce římského kodexu, anebo muž známý jen tím, že zničil chrám v Efesu), ale dodal: „Vážím si jeho vysoké erudice a rozhodně jemu i nám přeji to první.“

Jiný dodal: nový občanský zákoník lze „milovat nebo nenávidět, ale vůči jeho dílu se musí prakticky každý český právník nějak vymezit“. Pro samotného Eliáše byl uplynulý rok hořký. Po dvaceti letech opustil plzeňskou fakultu, v níž už neviděl možnost změn k lepšímu. Bez něj a jeho týmu přišla škola o akreditaci. Pokus otevřít nové, plnohodnotné právnické studium na soukromé škole však odmítla akreditační komise.

2. místo - Zdeněk Kühn - Nejlepší třicátník a šedý Akéla

Dnes 38letý docent teorie práva Zdeněk Kühn se mezi prvními deseti objevil už tenkrát – coby „největší naděje české právní akademie“. Nyní dostal 27 hlasů. „Stal se natolik součástí předpokladů, že si jeho vliv pořádně neuvědomujeme, přičemž přibývá těch, kteří si již ‚období před Kühnem‘ nevybavují,“ míní jeden respondent.

Soudce Zdeněk Kühn

„Mimořádný vliv mělo rozpracování metodologie interpretace práva, funkcí judikatury, typologie právních principů.“ Zdeněk Kühn byl v prosinci 2007 katapultován na Nejvyšší správní soud. Někteří míní, že „slábne jeho tuzemská akademická aktivita ve prospěch nasazení soudcovského“. Jiní ho naopak chválí coby soudce: „Jeho přístupy jsou novátorské, a přitom pokorné vůči psanému právu.“ – „Jako soudce není alibistický a má hluboké vědecké zázemí.“

Z odpovědí by se zdálo, že Zdeněk Kühn nemá nepřátele, jen obdivovatele. Což by byl klam: když se před lety ucházel o docenturu na pražské fakultě, v tajném hlasování vědecké rady prošel jen o čtyři hlasy (zatímco mnohem horší, ale zasloužilejší kolegové jednomyslně).

3. místo - Pavel Holländer

Mužem, vůči kterému se letošní anketa vymezila nejvíc, byl 59letý Pavel Holländer. Tvůrce hlavních doktrín Ústavního soudu (nebo nálezu rušícího ústavní zákon o předčasných volbách) dostal 26 hlasů.

Pavel Holländer

„Po odchodu Elišky Wagnerové z Ústavního soudu jeho jediný opinion leader (názorový vůdce).“ – „Naši studenti jsou z jeho přednášek vždy zcela uneseni.“ Jedna respondentka ho považuje za následníka slavných profesorů „prvního“ Ústavního soudu Čermáka a Klokočky: „Společné jim je, že nepatří mezi milovníky moci, což právo jako mocenský instrument nabízí.“ Zejména třicátníci se s ním však vypořádávali ostře, jako se ztělesněním právního establishmentu. Jiná právnička, která pro něj hlasovala minule, to nyní kvůli problematickým nálezům neudělala: „Ústavní soud pod jeho vlivem zjistil, že odůvodnit se dá cokoliv. Následně se ukázalo, že je to sice pravda, ale že tento přístup není bez následků. Takže Ústavní soud nyní musí z některých dřívějších nálezů složitě couvat.“ (Narážka mířila na postoj k známému případu tzv. československých důchodů.)

I kritici mu přiznávají „zásluhy na tom, že náš Ústavní soud má v kontextu středoevropských ústavních soudů postavení vědecky nejfundovanějšího tělesa. Jeden kritik ho nominoval mezi vlivné s povzdechem „je mi to líto, ale je to pravda“.

4. místo - Eliška Wagnerová

Jako čtvrtá nejčastěji uváděná byla Eliška Wagnerová – 24krát (před pěti lety 12 hlasů). Dnes už bývalá 63letá místopředsedkyně Ústavního soudu léta dráždila svými průraznými, překvapivými rozhodnutími. Nikdo v celé historii soudu nevyhověl stěžovatelům tak často jako ona. Teď i bývalí kritici opakovali v různých obměnách větu, že s ní „sice mohli nesouhlasit, ale...“.

Eliška Wagnerová

Má nicméně i četné příznivce: „Soudcovská ‚aktivistka‘, která byla občas sama v boji proti těm, kdo pod maskou zdrženlivosti zakrývají spíš nedostatek odvahy.“ Jeden respondent míní, že Wagnerová má i po svém odchodu nadále vliv – na školu svých následovníků „i na média, která si ji oblíbila“.

5. a 6. místo - Josef Baxa a Jiří Přibáň

Na pátém až šestém místě jsou s 18 hlasy dva muži odlišných kariér. Předseda Nejvyššího správního soudu, 52letý Josef Baxa vybudoval „vlajkovou loď české justice“, „nejvýraznější platformu, na níž dochází k vývoji v českém veřejném právu“. Respondenti oceňují „mediální zdatnost“, vlivné názory na řízení justice – ale i schopnost na sobě pracovat a přerodit se z trestního ve správního soudce („člověk, který ve funkci vyrostl“).
A vedle něj 44letý filozof práva Jiří Přibáň, přednášející v Cardiffu: „Pro schopnost prezentace světového pohledu na problémy české kotliny.“ Jinak se odůvodnění u Přibáňova jména objevovala zřídka – jako by se rozumělo samo sebou.

7. místo - Jan Kysela

Na sedmém místě je jeden z největších vzestupů této ankety – 37letý docent teorie práva Jan Kysela. „Nositel institucionální paměti“ českého Senátu (tajemník Stálé komise pro ústavu) dostal 13 hlasů.

8. místo - Vojtěch Šimíček

Hned za ním následuje s 12 hlasy znalec ústavního práva z Brna: 42letý docent Vojtěch Šimíček, soudce Nejvyššího správního soudu. „Nejlepší právník z řady těch narozených v 60. letech,“ míní jeden soudce. Jiná nominace byla kritická – „slušný, má rozhled, ale občas sklouzává k formalismu a je poněkud konfesně vymezený“ (= narážka na někdejší členství v KDU-ČSL).

9. místo - Pavel Rychetský

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský dostal 11 hlasů – často šlo o jeho vrstevníky, pro něž je „vůdčí osobností“.

10. místo - Michal Bobek

Desítku uzavírá s 9 hlasy nejmladší, 34letý Michal Bobek, působící v Oxfordu. (A to se ještě nezapočítaly dva hlasy, které obdržel odborný blog Jiné právo, jejž Bobek v roce 2006 založil – s Janem Komárkem, učícím na London School of Economics.) Respondenti chválí „nejlepší publikační činnost v zahraničí“, ale váhají, zda příliš příkře neodmítá „holländerovskou éru“ coby svévoli maskovanou přirozenoprávními výklady: „Peskuje Ústavní soud, protože jej shledává nedokonalým, zašpiněným – a přehlíží, že ostatní se mnohdy přímo válejí v bahně.“

Následují doyen advokátů Karel Čermák (7 hlasů), po šesti mají profesoři Jan Dědič, Pavel Šámal a Aleš Gerloch. Pět hlasů dostal mladý právní logik Tomáš Sobek.

Není tu Říp. A je to tak dobře

Některé nominace byly trpké. Žádného vlivného právníka nevidí – spíš „šedé právnické myši a jen profesní étos mi brání napsat: krysy“.  Nejpřekvapivější odpověď byla však ta, jež nenašla žádnou „osobnost, která by jak Říp čněla nad fádním rovinatým průměrem krajiny a k níž bychom mohli vzhlížet“. Uzavírá totiž, že je to dobře: „Moc korumpuje. I ta intelektuální.“