29. srpna 2016 6:00, aktualizováno  9:52 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Zajímá mě zvrácená logika, která řídí ta nejdůležitější politická rozhodnutí, vysvětluje Baldýnský

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 8Diskuse
David Novotný, Eva Josífková, Petr Vančura a Jakub Žáček v seriálu Kosmo. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy David Novotný, Eva Josífková, Petr Vančura a Jakub Žáček v seriálu Kosmo. | foto: ČT - Mikuláš Křepelka
PRAHA Na podzim vstoupí na obrazovky České televize očekávaný seriál Tomáše Baldýnského Kosmo o fiktivním letu Čechů na Měsíc. Více než o sci-fi jde o kombinaci několika žánrů - sitcomu, komedie a politické satiry, která zkoumá různá společenská témata jako korupce nebo co je to být Čech. „Zajímá mě zvrácená logika, která řídí ta nejdůležitější politická rozhodnutí,“ říká Baldýnský o svých inspiračních zdrojích v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Tomáš Baldýnský

Tomáš Baldýnský

Jak jste přišel na nápad vytvořit sitcom se sci-fi tématikou?
Tenhle nápad jsem nosil v hlavě už hodně dlouho. Vždycky jsem měl rád sci-fi a zároveň jsem chtěl udělat komedii. Představoval jsem si, že to bude hodně levné – prostě si čtyři lidi v raketě budou povídat...

Takový Červený trpaslík počesku?
Trochu. Jen to mělo být realističtější a méně sci-fi. Vlastně vůbec ne sci-fi, protože jsem se bál, že když tam budou příšery z jiné planety, bude to vypadat, že si dělám srandu z nějakého vymyšleného světa a ne z toho našeho. Že to bude bezzubější. Nápad jsem tehdy založil a teprve asi před třemi lety jsem se k němu vrátil. A když jsem začal psát, uvědomil jsem si, že mě mnohem míň baví situace ve vesmíru oproti těm, které se dějí na Zemi. Když se připravují, startují a tak. Takže jsem jsem se do vesmíru dostal až za půlkou.

Měl jste k seriálu nějakou reálnou inspiraci?
Reálnou rozhodně, nasbíral jsem v životě spoustu zážitků s reálnou politikou, s ministerstvem kultury například. A s dalšími ministerstvy, mám za kamaráda ministerského radu, znám se s politickými komentátory. A zvrácená logika, která řídí ta nejdůležitější politická rozhodnutí, mě nesmírně zajímá a neustále ji nasávám. A jestli myslíte seriálovou inspiraci, tak na ten problém jsem narazil, až když jsem ho dopsal a musel televizním manažerům vysvětlovat, jaké to bude, a musel jsem pátrat, jestli někde něco podobného už vzniklo. Kosmo je totiž divná kombinace mnoha komediálních žánrů - sitcomu, komedie, politické satiry. Hledal jsem takové to srovnání, abych to mohl prezentovat, představit - jako když se o filmu řekne, že je to „jako když se Indiana Jones potká s filmy Karla Vachka“. Pro prezentaci jsem vymyslel, že to je “Červený trpaslík se potká se Zeleným Raoulem”. Ale přesné to není, není to ani sci-fi a ani tak nespoutané, jako býval Raoul. Spíš se to podobá britskému seriálu 2012, který je to tom, jak státní úředníci v Londýně připravují olympiádu...

Mě při sledování naskočila i taková klasika jako Jistě, pane ministře.
Ano, to taky. A ještě určitě To je soda s Peterem Capaldim. Když jsem to viděl, říkal jsem si, že jednou bych chtěl udělat něco takového...

Tvůrci seriálu Kosmo se ukázali na festivalu v Karlových Varech. Zleva: dramaturg Zdeněk Dušek, autorka dialogů Petra Soukupová, duchovní otec a autor scénáře Tomáš Baldýnský a režisér Jan Bártek.

Tvůrci seriálu Kosmo se ukázali na festivalu v Karlových Varech. Zleva: dramaturg Zdeněk Dušek, autorka dialogů Petra Soukupová, duchovní otec a autor scénáře Tomáš Baldýnský a režisér Jan Bártek.

Podle mých informací“ – abych použila oblíbenou frázi z vašeho seriálu – jste psal scénář rok...
Déle. Celé to trvalo asi tři roky a scénář pěti dílů jsem psal rok a půl. Bylo to strašně pracné a už to nikdy nechci opakovat.

V čem to bylo tak pracné?
Když děláte normální komedii, vymyslíte si příběh, kterým pokryjete jeden díl, na konci se všichni zasmějou, pak uděláte druhý díl o něčem jiném, a zase se na konci všichni zasmějou. Kosmo jsem původně plánoval jako film, takže jde o jeden dlouhý příběh, ale pak jsem ho pro televizi musel odvyprávět jako pět menších příběhů, z nichž každý musel být sám o sobě srozumitelný a uzavřený. Další věc byla, že jsem měl seznam témat, která jsem tam chtěl řešit - různá společenská témata jako korupce nebo co je to být Čech. Tohle všechno dohromady poskládat, aby to dávalo divákovi smysl, bylo strašně těžké. Moje ambice byla myslím moc velká a jednu si za to lísknu – abych taky citoval ze seriálu. Už jsem se vytrestal a poučil se.

Tomáš Baldýnský (1972)

Filmový publicista, novinář, herec, producent a scenárista. Byl filmovým recenzentem časopisu Reflex, občasným přispěvatelem magazínu Novinky.cz a fejetonista Lidových novin. Také je jedním ze tří autorů komiksu Zelený Raoul, který vychází v Reflexu, a jeden ze zakladatelů humoristického serveru Kompost.cz. Od prosince 2006 do března 2008 byl předsedou Rady Fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. V letech 2006–2010 byl šéfem scenáristického týmu seriálu Comeback na TV Nova. Od 1. července 2012 působí jako kreativní producent Filmového centra České televize. V roce 2015 vydal soubor svých fejetonů pod názvem Zajatec zajímavostí.

Zmínil jste českou povahu. „Čecháčkovství“ jste pojmenoval už v prvním díle docela drsně – zazní tam, že „musíme udělat něco velkého, abychom nezůstali národem malých zmrdů“.
To je taková má dlouhodobá bolest. Že se devadesát devět procent našich seriálů odehrává ve vymyšlených, nekonkrétních kulisách a jejich postavy by stejně vymyšleně a nekonkrétně mohly žít v jakékoli středoevropské zemi. Nikde se neřeší, že jsme Češi, že máme nějaké místo mezi ostatními národy, že máme nějakou národní povahu, sebevědomí a nebo jeho nedostatek. Kosmo má naopak být příspěvek k debatě o tom, jací jsme. Proto jsem rád, že se asi bude vysílat v říjnu, protože to je významný měsíc české státnosti. A taky jsme to dřív nestihli.

Seriál Kosmo.

Seriál Kosmo.

K téhle debatě přispívá také na Stream TV seriál Kancelář Blaník. Nelákalo vás udělat něco takhle aktuálního?
Já jsem dělal - Zeleného Raoula, internetové sloupky, každý týden dodnes píšu do Lidovek Poslední slovo, takže aktuálnosti mám v tvorbě dost. Problém s Blaníkem je podobný jako se Zeleným Raoulem - jakmile zapomenete na konkrétní situaci, přestane vám vtip připadat srozumitelný. Já jsem chtěl udělat satiru, a přestože jsou v Kosmu i konkrétní narážky, vždycky jsem se snažil, aby to zůstalo srozumitelné i bez aktuálního kontextu. Byl bych rád, kdyby seriál fungoval jako zpráva o tom, jak jsme se tady cítili v roce 2016. Aby fungoval i za deset let.

Poslední dobou se hodně diskutuje o televizních seriálech různých žánrů a typů, včetně tak zvané quality TV. Má Česko podle vás quality TV?
No hlavně, že se diskutuje. Myslím, že přesto, jak tomu tady všichni rádobyodborníci a poučení diváci hážou klacky pod nohy, se televize a televizní tvůrci rozhodně snaží. Problém té debaty je, že se nevede o tom, co je tady největší problém. Systém. Dokud se nezmění, tak tu žádnou quality TV mít nebudeme.

V čem systém podle vás selhává?
Máme tady jednu veřejnoprávní a tři komerční stanice, které můžou o takové televizní produkci vůbec uvažovat. Dvě z těch komerčních stanic mají velmi dobře spočítáno, že pokud budou českým divákům stačit Ordinace a Ohnivý kuře, nemá smysl investovat do nějakých výjimečných projektů. Třetí z nich - HBO - dokázala vyrobit to, na čem se kritici shodnou, že quality TV je: Pustinu Štěpána Hulíka a Ivana Zachariáše. Jenže čeho si kritici už nevšímají je, jak nesystémový a vlastně nelogický krok to od českého HBO je. Stačí, aby přišel nějaký manažer s kalkulačkou a podobným projektům je konec. Takže zbývá Česká televize, která má tolik povinností a tolik kanálů, že představa, že třeba vrhne desetinu svého výrobního rozpočtu do nějakého nekompromisního projektu, je dost naivní.

Ale když televize investuje peníze do kvanta nových průměrných krimiseriálů, proč nemůže investovat aspoň do jedné super quality TV produkce?
Jak už jsem řekl. Protože televize je plnoformátová a jako taková potřebuje plnit program, což neznamená jednou za rok natočit super věc, ale desetkrát za rok natočit slušnou věc. Naše televize jsou založená na české výrobě, na rozdíl od jiných zemí, kde jim stačí natočit jeden původní seriál a zbytek jsou převzaté. U nás je to jinak - český divák vyžaduje lokální produkci, známé tváře a je pro to schopen obětovat kvalitu. Radši se bude dívat na Ordinaci, která není nijak zvlášť kvalitní, ale uvidí tam české herce, než aby se díval na True Detective.

Takže český divák quality TV neocení?
Lokální quality TV by ocenil. Ale neocení zahraniční quality TV. Samozřejmě je tady malá česká elita, která se dívá na Big Bang Theory nebo House of Cards a Sherlocka z BBC, což není mainstream. Podívejte se na čísla – převzaté věci jsou v porovnání s českými sledované méně, i když je kvalita převzatých věcí vyšší. Představa, že ČT nebo nedejbože Nova si naspoří peníze a vrhne je do jednoho projektu, a tím vznikne quality TV , je naivní. Takhle ten systém nemůže fungovat. A z hlediska tvůrců je to ještě horší. Na rozdíl od filmů nemůžete televizní produkci financovat z jiných peněz, než z těch, které patří těm televizím. Takže jste jejich vazaly, nemáte žádná práva a třeba představa, že uděláte skvělý a úspěšný seriál a budete nějak odměněni za jeho úspěch, budete moci začít vyvíjet něco skvělejšího a úspěšnějšího, je naprosto iluzorní. Kdyby quality TV začal podporovat Fond kinematografie, jako tak dělají jeho protějšky v mnoha zemích okolo, ta hegemonie televizí by se změnila a tvůrci by měli větší možnosti i motivaci dělat něco náročnějšího. Za sebe mohu říci, že quality TV je pro tvůrce i nezávislé producenty vyloženě ztrátová záležitost. Takže až budou televizní kritici říkat, že tady není QTV, měli by se zajímat hlavně o to, proč tomu tak je. A ocenit, že tu jsou lidé, kteří se snaží QTV, dělat, přestože na to nemají dostatečné peníze. Jediné, co kritici dokážou, je porovnávat místní věci s těmi cizími a docházet k nelichotivým závěrům.

Ale to v zásadě není neoprávněný požadavek, takové srovnání.
Není, ale na druhou stranu, představte si, že přijdete domů a zjistíte, že vaše dítě je blbější než dítě od sousedů. A máte dvě cesty – tou první je řvát na vaše dítě, že je blbé, a chtít, ať je z něj hned chytré dítě, i když nevíte jak. Druhá cesta je přemýšlet, proč je moje dítě blbější než sousedovo – takže se podívám, jak to dělají u sousedů, a porovnám to s tím, jak to dělám já, a třeba se mi podaří ty věci zlepšit. Stejně je to u kritiků, kteří porovnávají úroveň seriálů. A já můžu zrovna tak porovnávat úroveň jejich psaní s psaním v anglosaském světě a dojít ještě k horšímu srovnání než oni. Pokud se oni ptají, kdy budeme mít quality TV, já se ptám, kdy budeme mít quality writing!?

Já myslím, že quality writing tady existuje. To trochu paušalizujete. Myslím, že tu máme kvalitní kritiky, i když jich není moc.
Paušalizuju. Oni taky. Co chci říct je, že kdybychom se bavili o tom, proč tady nejsou dobré potraviny, tak řešíme důvody, proč to tak je. A nezměníme to tím, že budeme opakovat, že tady nejsou dobré potraviny. Ale proč tomu tak je. A jestli je to proto, že žijeme v zemi, která nemá zajímavou kupní sílu, kde nadnárodní společnosti si myslí, že tady všechny hnusy prodají, tak nám nezbývá než začít vymýšlet způsoby, jak tu situaci změnit.

Nevím, jestli se to dá takhle stejně aplikovat na potraviny jako na filmy...
Já jen říkám, že jediné, co kritici řeší, je, jestli je jablko zelené nebo červené, respektive dobré nebo špatné. Ale měli by řešit, proč tady neseženu dobrá jablka. A zjistí, že by museli psát o tom, jaké jsou daně, jaké jsou pobídky, jaké jsou normy, jaké jsou zákony. A až udělají společenské téma ne z faktu špatných potravin, ale z faktu legislativy, která je sem přímo láká, tím se to změní. Ne tím, že se bude volat, že je to špatné.

Takže je to jen v penězích a v politické situaci, že vzniká málo špičkových seriálů v českých televizích? Nemůže to být třeba v kvalitách scénářů?
Neříkám, že jen. Ale kdyby to bylo tak, jak říkáte, tak to znamená, že lidi tady jsou hloupější a méně kreativní než jinde. To je jediná odpověď na to, co říkáte.

Nemůže se ale stát, že kvalitní scénář existuje, ale nedostane se do výroby?
Představa, že někde leží zaprášený skvělý scénář, který se netočí proto, že nějaký zlý manažer ho nechce produkovat, je naivní. Moje zkušenost je, že je málo věcí, které mají dobrý scénář a nejdou do výroby. Ale pokud je projekt podfinancován, tak i skvělé scénáře jdou do háje - a ani nepoznáte, že to byl dobrý scénář. Kosmo jsme měli taky podfinancované, to říkám otevřeně, ale šli jsme do toho. Ale musím říct, že v tomhle případě je v tom ČT vlastně dost nevinně, my jsme jim to prezentovali jako realizačně jednoduchý projekt, zkomplikovalo se nám to až potom. A nebýt toho, jak nám věřila a pomáhala, nikdy bychom to neudělali.

V čem je při nedostatečném financování největší problém?
Ten není vidět. Je to nedostatek času na práci. Pokud jako u komedie Jetelín máte, že režie a herci mají na jeden díl jeden natáčecí den a jeden den ve střižně, může vám psát scénáře Woody Allen a nebude to nic platné. My jsme u Kosma jeden díl stříhali měsíc. A ještě bych klidně přidal.

Na režii Kosma jste si vybral mladého režiséra Jana Bártka, talentovaného, ale bez velkých zkušeností - proč zrovna jeho?
Já totiž režisérům moc nevěřím. Nepíšu toho moc, tohle je můj druhý seriál, trápil jsem se s tím hodně dlouho, a nechtěl jsem, aby mi to někdo zkazil. Proto jsem si vybral někoho, kdo bude sám dost dobrý a zároveň mě bude respektovat. S Honzou se znám asi deset let a už dlouho jsme si říkali, že bychom spolu něco mohli dělat. Bylo to nakonec hodně náročné pro nás všechny, málo peněz, hodně ambicí. To Honza se snažil právě o tu quality TV, což znamená, že povrch by měl být lepší než běžná televizní produkce, a je úžasné, že se to v těch podmínkách podařilo, takže seriál vypadá dobře.

Snad můžeme prozradit, že část seriálu se odehrává v Číně. Jak se vám pracovalo s čínskými komparzisty a kde jste je objevili?
Jsou to všechno Číňané, kteří u nás mají obchody a restaurace. Byli to nejlepší komparzisti. Točili jsme u Slaného, kde je bývalé středisko protiraketové obrany, jakýsi bunkr. Na plac se šlo složitými podzemními chodbami, byla tam strašná zima a celkově to bylo dost nepříjemné místo, ale oni tam v pohodě zůstali celý den, nechtěli žádné pauzy, přitom to bylo opravdu náročné natáčení. A na konci, když jsme dotočili poslední velkou scénu, oni najednou vstali a začali zpívat. Byla to taková veselá písnička jako Už je to uděláno, už je to hotovo, tak jsem tam hned poslal kamery, ať to točí, a je z toho skvělá scéna, která vůbec nebyla napsaná, vznikla vlastně náhodou. Pravé čínské nadšení.

  • 8Diskuse
Hedvika  Petrželková

Autor

Hedvika Petrželkováhedvika.petrzelkova@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz