Klimatologická obhajoba Slunce
Měření nedokazují, že by současné oteplování způsobilo Slunce
Od podezření, že za oteplováním Země v posledních letech stojí hlavně aktivita Slunce, se snaží naši mateřskou hvězdu očistit studie založená jen na naměřených údajích.
Jak se mohou lišit pocity různých diváků při sledování jediného filmu, ukazuje příklad jednoho britského a švýcarského fyzika v porovnání s prezidentem Václavem Klausem. Filmem, který tuto nesourodou trojici spojuje je Velký globální podvod s oteplováním (The Great Global Warming Swindle) Brita Martina Durkina.
Zatímco Václav Klaus svou účastí i projevem podpořil uvedení filmu a ocenil jeho přínos do probíhající debaty o globálním oteplování, výše zmínění vědci zaujali opačný postoj. Jeden z nich, Mike Lockwood z Rutherford Appleton Laboratory v anglickém Chiltonu, časopisu Nature řekl, že dokument, který se v Británii vysílal v letošním březnu, ho „vyburcoval“ k práci.
Spolu s Clausem Fröhlichem z World Radiation Center ve švýcarském Davosu se pustil do zkoumání statistik o činnosti Slunce během posledního století. Práce se soustředila samozřejmě především na uplynulých 40 let, ze kterých máme nejvíce vědecky relevantních informací o naší domovské hvězdě.
Oba vědci se zcela vyhnuli používání údajů získaných z klimatických modelů, které stále nemají dostatečnou přesnost, a soustředili se jen na porovnání naměřených hodnot. Jak řekl Lockwood časopisu New Scientist: „Takhle to viděly družice.“
I měření však může být ošemetná záležitost, jak dosvědčuje například nedávná debata o přesnosti měření teplot atmosféry z meteorologických balonů. Ale o zpochybňování výchozích údajů Lockwoodovy a Fröhlichovy studie zveřejněné v časopise Proceedings of the Royal Society A se zatím nikdo nepokusil. Srovnání mělo vrhnout nové světlo na souvislost mezi sluneční aktivitou v posledních letech a vývojem klimatu.
Ale podle Lockwooda a Fröhlicha se trendy vývoje obou systémů zcela rozcházejí. Netýká se to jenom zářivosti Slunce (tedy množství vyzařované energie), ale například i intenzity magnetického pole. Maximum aktivity spadalo do let 1985 až 1987 a od té doby aktivita Slunce ve všech těchto oblastech podle Lockwooda klesá.
Změny v intenzitě magnetického pole Slunce jsou důležité pro teorii o vlivu kosmického záření na podnebí Země (viz vedlejší text). Nově zveřejněné údaje (stejně jako některé starší) ale ukazují, že vývoj množství dopadajícího slunečního záření je přesně opačný, než by tato teorie vyžadovala. „Ani po 20 letech stále nevidíme, že by úbytek kosmického záření ovlivňoval globální teploty,“ řekl Lockwood časopisu New Scientist.
Zpoždění nelze vyloučit
Druhá strana žádá o více trpělivosti. Nir Shaviv z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě se domnívá, že by celý systém mohl mít jistou setrvačnost. Důsledky změn by se pak projevovaly s prodlevou.
Lockwood je sice v tomto ohledu skeptický, stejně jako řada jiných odborníků, ale „zpoždění“ nelze vyloučit, i když se každým rokem stává stále nepravděpodobnějším.
Neznamená to ovšem, že Slunce neovlivňuje klima na naší planetě. Důkazů svědčících o opaku je více než dost. „Je naprosto jasné, že změny klimatu v minulosti byly zapříčiněny činností Slunce,“ řekl fyzik Jasper Kirby, který studii komentoval pro časopis Nature. Nemuselo jít jen o změny zářivosti ve viditelném spektru. Výrazný vliv mají patrně například i výkyvy množství ultrafialového záření.
Lockwood souhlasí: „Například kosmické záření mohlo mít velký vliv na podnebí v době před průmyslovou revolucí,“ řekl Lockwood BBC, ale dodal: „Ovšem dnes jsme ve zcela jiné situaci.“ To podle něj vyplývá z naměřených dat.
