21. dubna 2011 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Liberec se zrcadlí v
památníku obětem komunismu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Památník obětem komunismu v Liberci | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Památník obětem komunismu v Liberci | foto: Ester Havlová, Tomáš Tesař
Památníky tragických momentů historie bývají posuzovány velmi konzervativně. V málokteré oblasti architektury je tak obtížné prosadit současný přístup a koncept. U Památníku obětem komunismu v Liberci se to podařilo.

V roce 2000 se architekti Petr Janda a Aleš Kubalík ze vznikající kanceláře Sporadical zúčastnili soutěže na výtvarné řešení Památníku obětem totality na pražském Újezdě. V soutěži skončili na třetím místě. Dobře si na jejich návrh vzpomínám. Obrovské (18 metrů na šířku) zrcadlo v ose ulice, nakloněné proti chodcům stoupajícím do schodů ve svahu, jsem považoval za nejoriginálnější a nejpůsobivější návrh. Porota rozhodla jinak a první místo udělila návrhu Olbrama Zoubka, který si můžete prohlédnout a udělat si názor na jeho kvalitu sami.

Památník obětem komunismu v Liberci

Fakta

Architekt: Petr Janda
a Sporadical (Aleš Kubalík,
Jakub Našinec, Josef Kocián,

Veronika Sávová -
www.petrjanda.com,
www.sporadical.cz)
Investor: Statutární město
Liberec
Generální dodavatel:
SIPRAL, a. s.
Subdodavatelé: ISOSKLO,
s. r. o. (sklo), JOFO, s. r. o.
(nápisy), Aktivní stavby, s. r. o.
(lavice)
Náklady: 1,2 mil. Kč
(památník), 4,6 mil. Kč (park)
Projekt: 2003-2006
Realizace: 2005 (park),
2006 (památník)

Když o tři roky později vypsal podobnou soutěž Liberec (tentokrát na Památník obětem komunismu), zvažovali autoři jiný přístup, ale nakonec se po mnoha variantách vrátili k zrcadlu. Dokázali tak mezi architekty poměrně známou věc. Přestože nějakou věc navrhujete s velkým úsilím pro zcela konkrétní místo a čas, někam jinam a někdy jindy se občas může hodit ještě mnohem lépe. V soutěži zvítězili v konkurenci čtrnácti dalších návrhů, ale od vítězství v soutěži k realizaci bývá v Česku často trnitá cesta.

Architekti museli vyvinout velké úsilí, aby přesvědčili zadavatele (respektive část zastupitelů), že má doopravdy smysl památník realizovat. To je u nás rovněž relativně typický a nepříliš povzbudivý jev. Úkolem architekta není stavbu/objekt pouze navrhnout, musí se pustit i do přesvědčování všech zainteresovaných, aby došlo k její realizaci. V Liberci to trvalo přes tři roky. V tomto procesu došlo i ke změně místa. Památník nakonec nebyl umístěn poblíž zámeckého parku při Guttenbergově ulici, ale v malém parku u Jablonecké ulice, několik stovek metrů od původní lokality.

Památník obětem komunismu v Liberci

Památníku ovšem změna místa rozhodně neuškodila, jeho koncept je univerzální a prakticky přenositelný kamkoliv. Představuje kvádr o velikosti 3,2 x 4,5 x 0,7 metru. Dvě největší plochy jsou tvořeny zrcadlovými skly o tloušťce 18 mm a váze 800 kg (každé) a vsazeny do černého ocelového rámu. Mohutný objekt je lehce odražen od země a jako by se vznášel několik centimetrů nad terénem. Jeho skla jsou lehce transparentní a kromě odrazu tak můžete částečně vidět skrz. To ale zaznamenáte až z těsné blízkosti. Celý památník pak připomíná černý monolit z úvodní scény legendárního filmu 2001: Vesmírná odysea. Památník jako černá díra Památník se neobejde bez přítomnosti lidí. Sám představuje pouze prázdný otvor jiné reality. Jakousi vadu v celistvém prostředí. Černou díru. V některých situacích vypadá, jako kdyby byl průhledný - když odráží stromy před sebou, které pak splývají se stromy za ním. Když se dostanete do jeho zorného úhlu (nikoliv on do vašeho), jste jím přitahováni.

Památník obětem komunismu v Liberci

V uctivé vzdálenosti několika metrů zjistíte díky nápisu v zemi, že se jedná o objekt věnovaný "obětem komunismu 1948-1989". Když se ale přiblížíte až těsně k němu, přečtete si v jeho zrcadle větu, která by bez něj byla nečitelná (je zrcadlově obrácená). Říká: "Sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš, nebo omezuješ." Je to silné sdělení a každého přiměje k zamyšlení. A to je také nejpodstatnějším účelem každého památníku. Přimět k zastavení a zamyšlení. Autorům se zkrátka podařilo naplnit jejich srozumitelný koncept: "Památník svým řešením reflektuje rakovinný charakter komunismu, jenž během 40 let svého trvání prorostl celou naší společností. Hlavním motivem je zrcadlení. Rozhodování, kdo je obětí a kdo tyranem, je přeneseno na každého, kdo k němu přijde. Každý je nucen pohlédnout sám sobě do očí."

Památník stojí důstojně stranou aktivit, se kterými nemá nic společného. Přestože jeho zrcadlový kvádr svým významem převyšuje vše v okolí, za pozornost stojí i promyšlená koncepce parku, včetně vedení vydlážděných cest, nápisů v zemi, nočního osvětlení (které by stálo za častější údržbu a servis) a společného sezení. Památník stojí na ose vrchního vstupu do parku. Cesta odtud k němu se po chvíli rozdělí, aby se před památníkem opět spojila v jednu. V jeho těsné blízkosti jsou umístěny tři obrovské lavice z lepeného dřeva, každá o délce deseti metrů. Pět let po osazení již ztratily svou výraznou teplou barevnost, zešedly a staly se přirozenou součástí okolí. Bývají obsazené.

Pro koho vlastně jsou památníky?

Když byl v roce 2006 v Praze na Klárově umístěn Pomník II. odboji, časopis Architekt mě požádal o názor na jeho kvality. Svůj názor jsem dodnes nezměnil: "Realizaci pomníku na Klárově chápu jako zhmotnění dilematu, komu má být pomník odkazující na dobu relativně nedávnou vlastně určen. Pamětníkům události, nebo těm, kteří ji znají pouze zprostředkovaně? Těm, kterých neustále ubývá, nebo těm, kterých naopak přibývá? Z těchto dvou možností si autor Vladimír Preclík vybral jednoznačně tu první. Nemyslím si, že je to správný výběr. Proto s radostí kvituji, že například v Liberci (kromě Památníku obětem komunismu je podobně inovativním způsobem řešen i tamější Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti od bratrů Jana a Petra Stolínů) se vydali tou druhou cestou."

Liberec by na této cestě měla následovat i další města. Poslední dění v tomto oboru ale mnoho nadějí nepřináší. Představitelé Prahy 6 nedávno zrušili výsledky původní kvalitní architektonické soutěže na pomník Nikoly Tesly. Vypsali soutěž novou, do které se mohli přihlásit pouze radnicí vyzvaní umělci. Že v ní zvítězil neinvenční návrh, už ani nikoho nemůže překvapit.

Adam Gebrian
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.