Podzimní Praha nabízela řadu akcí pro milovníky módy. Od Prague Fashion Weekendu přes Dreft Fashion Week až po Designblok Premier Fashion Week. Co takové akce znamenají pro návrháře?
Můžou se prosadit a předvést potenciálním klientům. Já jsem se účastnila Prague Fashion Weekendu, protože ho pořádají lidé, kteří mají zkušenost z podobných akcí ve světových metropolích, jako třeba Oldřiška Křížová, která se snaží pozdvihnout místní módní kulturu na vyšší úroveň a prosadit mladé české designéry.
ČTĚTE TAKÉ: 5 NEJ Oldřišky Křížové Olo Křížová |
Co je snem mladého designéra? Mít vlastní butik, nebo tvořit kolekce pro známé značky?
Někomu záleží na vytvoření vlastní značky, jinému nevadí pracovat pro velkou firmu. Já jsem toužila po ateliéru, kde budu dělat na zakázku takové oblečení, jež obnoví kvalitní krejčovinu, kterou léta komunismu téměř vymýtila. Jde mi předně o to, aby ode mne odcházely kusy, které mají výborné provedení a zároveň zajímavý design, detail. Ráda bych jednou navrhla i malou pret-a-porter kolekci, která by se prodávala v limitovaných sériích vybraných butiků.
„V obchodních centrech jsou až na výjimky, s prominutím, samé hadry, se kterými po vyprání můžete vytřít podlahu.“ |
Kdo tvoří vaši klientelu dnes?
Obvykle jsou to holky zhruba v mém věku, tedy kolem třiceti, ale i starší ženy, mají manažerské pozice, vědí, co chtějí a kdo jsou. Cestují, jsou vzdělané, chytré, sebevědomé. Nechtějí nosit usedlé oblečení, stojí o osobitou módu, která bude reprezentovat je samé i jejich postavení.
Je těžké prosadit se na českém trhu?
Začátky lehké nejsou, designéři většinou nemají peníze, nemůžou si pořídit kvalitní materiály a šít také neumějí tak dobře jako zkušené krejčové. Když si věří, můžou to někam dotáhnout. Ale trvá to deset patnáct let. Já jsem to měla snazší, protože moje maminka má už dvacet let krejčovský ateliérv Rychnově nad Kněžnou, odmalička jsem jí koukala pod ruku. Mám zázemí nutné pro start oděvního návrháře.
Jsou podle vás mladí čeští návrháři na takové úrovni, aby obstáli v mezinárodní konkurenci?
Někteří ano, třeba Martin Havel, Jakub Polanka, Pavel Ivančic, Pavel Brejcha, Denisa Nová, Hanka Zárubová, Zdeňka Imreczeová, Sistersconspiracy – je jich dost. Každá generace přináší novou vlnu designérů a zákonitě se vytváří i jejich příznivci, „fanouškové“ a klienti.
ČTĚTE TAKÉ: 5 NEJ Zdeňky Imreczeové Zdeňka Imreczeová |
A už roste nová generace, která začne šlapat na paty vám...
Budu se na ně muset připravit! V ateliéru na UMPRUM se mi líbí nejmíň pět lidí. Blíž pozoruji ale jen práci svých kamarádů ze školy, protože nechci být ovlivněna lokální módou. Více sleduji newyorské, pařížské nebo londýnské módní vlny a designéry.
Zmínily jsme Prague Fashion Weekend. Navrhla jste kolekci vyloženě pro tuto přehlídku?
Ano i ne. Každý rok se snažím vždy vytvořit jednu kolekci a v Praze je pouze jednou za rok shluk módních událostí, kde se dá prezentovat. Tentokrát jsem na to měla jen zhruba čtyři týdny. V srpnu jsem nastoupila do renomovaného pánského krejčovského salónu Delor. Domluvili jsme se, že pro ně připravím první dámskou kolekci; vyšli mi ve všem vstříc, do práce nezasahovali a od začátku mi stoprocentně důvěřovali, i když je mohlo vyděsit třeba to, že mojí inspirací byli gruzínští kozáci.
Proč zrovna oni? A jak potom svou inspiraci rozvíjíte?
Gruzínské kroje mne oslovily kvůli jejich černým kabátům s úzkým pasem, širokými sukněmi a také zdobením na hrudi. Je to krásně nadčasové. Nápad pak rozpracovávám do všech typů oblečení, přemýšlím o zdobení. Náčrty tužkou převedu do grafického programu a zkouším barvy a umístění vzoru. Samotné řešení střihu bylo u kabátů dost komplikované, dělali jsme si makety, na kterých jsme vychytali problémy, a až potom střihli do látek. Jsou totiž kvalitní a opravdu drahé, nabízí je značka Dormeuil z Francie.
Na kolik takový kabát našince vyjde?
Ze stoprocentního luxusního kašmíru tak na 60 tisíc, u nejpoužívanější vlny s kašmírem je cenové rozpětí zhruba 25 až 30 tisíc. Celá kolekce je dělaná ve velikosti 38 a bude se prodávat nebo podle těchto návrhů šít klientům na zakázku s možnými obměnami.
Vaše oblečení výrazně doplňují i boty. Ty také navrhujete?
Ne, ty jsou z obchodu Pedrette, který mají dvě milovnice bot, jedna je finanční ředitelka, druhá právnička. Vždycky je jezdily nakupovat do Itálie, kde objevily malé výrobce a začaly si boty objednávat přímo od nich. V Čechách pak sklidily velký úspěch, a když jely do Itálie znovu, známé chtěly přivést vždy také několik párů, tak se nakonec rozhodly otevřít si vlastní obchod. V továrnách vyberou vzorek, navolí materiál, případně zdobení. A mně se také líbily, takže už rok pracujeme v tandemu.
Jak vypadá váš šatník?
Ráda nosím černou, i když mám v šatníku také barevné šaty. A nosím převážně svoje věci, které mi šijí podle mého návrhu v ateliéru mé maminky. Bohužel mi ale přijde – jako asi všem ženám – že nemám věčně co na sebe.
Jakou nejčastější chybu dělají ženy při nakupování?
Obchodní centra jsou narvaná nakupujícími, a přitom tam jsou až na výjimky, s prominutím, samé hadry, se kterými po vyprání můžete vytřít podlahu. Lidé mají pocit, že když to stojí málo, musí toho koupit hodně. Všichni pak vypadají stejně. Je vidět, že nad svým vzhledem nepřemýšlejí a že jim uniformita davu vyhovuje. A to je špatně. Přitom často stačí koupit si pár kvalitních jednoduchých věcí, a nemusí být drahé. Totiž – jedna kvalitní věc váš šatník okamžitě pozvedne.
