10. ledna 2014 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Nepřehledný rok 1914: doznívání
secese, klasicismus i vrchol kubismu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Šupichovy domy | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šupichovy domy | foto: ČTK
Každý rok si v Lidových novinách připomínáme, co se odehrávalo na architektonické scéně přesně před sto lety. Tentokrát nás tedy čeká bilance roku 1914.

Nebylo to šťastné období: 28. července vypukla první světová válka, a jak známo, v takové době múzy mlčí… Na prahu toho roku ale lidé o blížícím se válečném běsnění ještě nic netušili. Velká města stále prožívala rozsáhlý stavební boom. Situace na naší architektonické scéně byla trochu nepřehledná, protože na jedné straně dozníval historismus a rostlinná secese, na straně druhé vrcholila asketická moderna, jejímž reprezentantem byl zejména okruh kolem Jana Kotěry. A aby nebyla situace tak jednoduchá, vstoupil do toho všeho po roce 1911 ještě svérázný architektonický kubismus a oblíbený byl také moderní klasicismus. Navíc se některé styly vzájemně prolínaly, takže jistě uznáte, že na dobového diváka, uvyklého po staletí na dominanci jednoho stylu, toho bylo trochu moc.

Šupichovy domy

V Praze se v roce 1914 dokončovaly výrazné dominanty – tři jednotně řešené budovy na nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice, pro něž se vžil název Šupichovy domy. Postavila je významná stavební firma té doby, jejímž majitelem byl Matěj Blecha. Její šéfprojektant Emil Králíček byl zjevně inspirován architekturou Plečnikova Zacherlova paláce v centru Vídně, jak dokládá věžová nástavba na nároží ve tvaru mohutného tamburu i sochařská výzdoba na průčelí a v elegantní pasáži, kterou dnes známe pod jménem Rokoko. Je napojena na systém pasáží sousední Lucerny, jejíž druhá stavební etapa s průčelím do Štěpánské ulice probíhala v téže době. Celý komplex byl však zcela dostavěn až po skončení války a reprezentuje geometrickou secesi s modernou.

Další mohutná budova se dokončovala na nároží ulic Na Poříčí a Zlatnické. Jednalo se o hotel Imperial, vybudovaný Jaroslavem Benediktem ve stylu moderny podle projektu dnes už zcela zapomenutého architekta Jana Melky (ten se mimochodem o autorství projektu soudil, doplatil na tehdy běžnou praxi, kdy si stavitelé přivlastňovali i autorství architektonického řešení svých staveb). Budova to není nijak výjimečná, ale každému se jistě vybaví velmi nekonvenční interiér kavárny s keramickým obkladem stěn v orientálním stylu, navržený sochařem Josefem Drahoňovským. Ta patří po svém obnovení na konci devadesátých let opět k nejoblíbenějším v Praze.

Secesní interiér Café Imperial

Nezahálel ani Jan Kotěra. Spolu s přítelem Josefem Zaschem navrhl monumentální palác na Rašínově nábřeží ve stylu moderního klasicismu, který byl dokončen opět v roce 1914. Stavebníkem byl Všeobecný penzijní ústav. Zasche současně dohlížel i na dokončení další výrazné stavby, jež vyrostla na místě špalíčku středověkých domů uprostřed Senovážného náměstí, taktéž v katastru Nového Města. Tentokrát byli investory cukrovarníci, kteří oslovili prominentního bavorského architekta Theodora Fischera, jenž byl autorem průčelí ve stylu neoklasicismu, s výraznou sochařskou dekorací slavného německého sochaře Franze Metznera. Půdorysné řešení bylo Zascheho dílem. Tato nepřehlédnutelná stavba byla naposledy sídlem zkrachovalé Investiční a poštovní banky. Dnes je prázdná, údajně v ní má vzniknout hotel. Zajímavostí budovy je propojení s Jindřišskou věží krytým mostem, což je motiv, který známe třeba z Obecního domu, obdobně napojeného na sousední Prašnou bránu. Celá stavba Cukerního paláce byla dokončena až na počátku války.

V roce 1914 byl také dokončen Mánesův most, který nahradil dosluhující řetězovou lávku pro pěší mezi Rudolfinem na staroměstské straně a Klárovem na Malé Straně. Most navrhl architekt Mečislav Petrů ve stylu moderny, ale též s několika kubistickými detaily, jak je patrné zejména na kašnách sochaře Emila Halmana.

Vrchol architektonického kubismu

Mluvíme-li o českém fenoménu – architektonickém kubismu –, pak nelze samozřejmě opomenout kolaudaci snad nejvýraznější stavby v tomto bizarním stylu – nárožního činžáku architekta Josefa Chochola v Neklanově ulici na Vyšehradě. Toto dílo důstojně završuje první kubistické období v české architektuře.

Chocholova stavba na Vyšehradě

Výrazné stavby se v roce 1914 dokončovaly také v moravské metropoli. Jde o díla Leopolda Bauera, Vladimíra Fischera, Roberta Kruga nebo Josefa Müllera. Pak už projektanty čekala jiná práce: návrhy opevnění, zákopů nebo bunkrů. I takovým stavbám mohli dát zajímavý vzhled, jak o tom svědčí vlastní pozorovací stanice těžkého dělostřelectva významného představitele meziválečné scény Kamila Roškota. To ale věru nebyl typ architektury, který by si přáli stavět… 

Zdeněk Lukeš, Lidové noviny
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz