28. února 2013 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Normalizační stavby II. Jakou
socialistickou architekturu chránit?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
My Tesco Národní | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy My Tesco Národní | foto:  Viktor Chlad, Lidové noviny
Jaké výrazné pražské stavby normalizačních let 1970-1989 byly navzdory pochmurné době přínosem a měly by být chráněny?


ČTĚTE TAKÉ: Má normalizační Palác kultury právo na existenci?


Ke kvalitní architektuře, která vznikla v normalizační éře, patří především oba obchodní domy řetězce Prior, které vznikly v první polovině sedmdesátých let v centru metropole: tedy Kotva i Máj. Pominemeli fakt, že stojí na místech, kde byly cenné domy, jež jim musely uvolnit místo, jednalo se o budovy, které se zcela vymykaly tehdejší běžné panelové produkci. Navíc je stavěly západní firmy, takže kvalita provedení byla na tehdejší dobu nebývalá.

Kotva manželů Machoninových

Obchodní dům Kotva.


Autory návrhu o něco málo starší Kotvy na staroměstské straně náměstí Republiky byli manželé Věra a Vladimír Machoninovi, známí také projekty hotelu Thermal v Karlových Varech nebo československé ambasády ve východním Berlíně. Půdorys domu tvořily šestiúhelníky, což byl princip oblíbený už od šedesátých let a užívaný často třeba japonskými metabolisty. Pro účely obchodního domu to možná bylo trochu nepraktické, ale výhodou byl nevšední prolamovaný vnější tvar budovy, před níž navrhli autoři příjemnou piazettu. Sympatickým detailem byl i barevný kód jednotlivých podlaží. Dnes, bohužel, žije Kotva jen v parteru, který slouží jako průchod z náměstí Republiky do uliček Starého Města, většinu zákazníků jí přebral protější komplex Palladium.

Velká krabice na zboží

Máj - Tesco.

Budova Máj na Národní třídě v Praze.


O něco menší obchodní dům Máj na nároží Národní třídy a Spálené ulice na Novém Městě si na nic nehrál: autoři John Eisler, Martin Rajniš a Miroslav Masák z libereckého Hubáčkova ateliéru Stavoprojekt prostě navrhli velkou krabici na zboží. Vnější plášť, ozvláštněný původně velkými číslicemi 02 (vypadalo to příliš „západně“, a tak přišla změna na ideově vhodnější „Máj“), byl prakticky holý, nečleněný. Okna s pěkným výhledem na Národní třídu byla až v horní restauraci, později ovšem zrušené. S lapidárností dvou uličních průčelí kontrastovala fasáda do náměstí za domem. Ta byla naopak celoskleněná, za ní byly umístěny eskalátory, takže to byl vlastně takový živý proměnlivý obraz. (Tento efekt ovšem nyní zmizí - fasádu zakryje budované Copacentrum.) Architekti také po vzoru Centre Pompidou v Paříži nechali odkrytou vzduchotechniku v podhledech jednotlivých pater. Po dokončení vzbuzoval dům velké emoce, někdo ho chválil, jiný proklínal za malý respekt k okolní dekorativní zástavbě. Nyní je chráněnou památkou, ale o část svých kladů přišel.

Klady a zápory nového nádraží

Hlavní nádraží po nedávné rekonstrukci.

Obdobně nejednoznačně byla přijímána i nová odbavovací hala Hlavního nádraží, která vznikla pod severojižní magistrálou a zasáhla výrazně i do Vrchlického sadů v katastru Nového Města (J. Šrámek, A. Šrámková, J. Bočan, J. Rothbauer, J. Danda a další). Ke kladům patřila skutečnost, že vznikl velký moderní odbavovací prostor, k záporům umrtvení historické Fantovy budovy, která se stala nadbytečnou a rychle pak chátrala, dále zábor části kdysi nejkrásnějšího pražského parku i jakási neosobnost haly (což se však podařilo napravit nedávnou rekonstrukcí).

Po požáru Veletržního paláce

Budova Omnipolu

Prominentními stavbami zmíněného období byly také budovy podniků zahraničního obchodu. Zejména po požáru Veletržního paláce v Holešovicích, v němž jich řada sídlila, se s nimi roztrhl pytel. Za nedoceněný považuji nenápadný dům firmy Omnipol v novoměstské ulici Nekázanka od Zdeňka Kuny se zajímavě členěnou ocelovou fasádou. Stejný autor stál (spolu s Olivierem Honke-Houfkem a Zdeňkem Stupkou) i za projektem se 104 metry kdysi nejvyšší pražské budovy -Motokovu na Pankráci. Pravda, zdejší věžáky jsou mnoha Pražanům trnem v oku, ale stavba je to architektonicky kvalitní, podobně jako blízký Dům bytové kultury Věry Machoninové s vtipně řešeným interiérem - jde vlastně o dva domy vzájemně posunuté o půl patra s eskalátory ve střední části. Takto řešená budova je energeticky náročná, nicméně funguje i dnes docela dobře.

Vážím si i holešovických věží paláce KOVO arch. Zdeňka Edela nebo bývalého Koospolu na Evropské třídě v katastru Vokovic (V. Fencl, S. Franc, J. Nováček). Někdy příště budeme s mapováním zajímavých staveb normalizační éry pokračovat.


Zdeněk Lukeš, Lidové noviny
  • 2Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz