20. července 2016 8:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Jan Kašpar vzlétl jako
první Čech. Smrt našel vlastní rukou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Ing. Jan Kašpar | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ing. Jan Kašpar | foto: Národní technické muzeumReprofoto
PARDUBICE/PRAHA Psal se rok 1911, když se jednoplošník Blériot odlepil od země a s úspěchem překonal sto dvaceti kilometrovou vzdálenost mezi Pardubicemi a pražskou Velkou Chuchlí. Slavný dálkový let jeho pilotu vynesl nejen pozornost veřejnosti, ale i titul průkopníka české aviatiky, jímž je dodnes označován. Inženýr Jan Kašpar přesto zemřel v chudobě vlastní rukou.

Obloha byla zatažená, vzduchem poletoval sníh. Jan Kašpar se spolu se svým dávným přítelem Oldřichem Dvořákem vracel domů z posledního jednání o prodeji pily, jehož výtěžek měl pokrýt dluhy, které Kašparovi vznikly z obchodu se dřevem. Rozloučili se, Kašpar však domů nedorazil. Místo toho se vrátil zpět na pilu do své kanceláře. Tam popadl konev s benzínem, který rozlil po podlaze, polil také křeslo i šál, který si uvázal kolem krku. Dopis na rozloučenou nenapsal.

Kašparova sestra Marie se domnívala, že dorazí až v noci. Ráno zaklepala na jeho pokoj, ten byl však prázdný. Mezitím zazvonil telefon se zprávou, že inženýr Kašpar leží ve své kanceláři v bezvědomí. Kašpar byl nejprve odvezen domů, k otravě benzínovými výpary se však přidal i zápal plic, a tak Kašpara převezli do pardubické nemocnice. Ráno 2. března 1927 vydechl první český aviatik naposledy. V úmrtním listě stojí zápal plic.

Poplašená kráva

„Velevážený pane majore. Vyhovuji Vašemu přání, zasílám stručný nástin mé zpackané letecké kariery a doufám, že mi prominete, že jsem to napsal jen tužkou,” napsal letec majoru Ryplovi, jenž ho požádal o sepsání svého životopisu.

Letec Jan Kašpar.

Kašpar jej otevřel několika slovy o svém studiu na pražské technice a práci ve Vestfálsku, kde provedl svůj první let v baloně. Pohled na svět z ptačí perspektivy mladému Kašparovi učaroval natolik, že i jeho další kroky vedly ke splnění jeho snu o létání. „Se zájmem jsem sledoval veškeré pokusy Zepelina, Blériota atd. a hleděl jsem svého chefa známého sportovce přiměti ke stavbě letadla,” uvedl Kašpar s poznámku, že to se mu nakonec nepodařilo, a proto se rozhodl z firmy odejít. V Pardubicích začal pracovat na stavbě vlastního letadla.

První letecké pokusy prováděl Kašpar za jasných nocí, aby se vyhnul jízlivým poznámkám z řad široké veřejnosti. Nejprve se učil s letadlem jezdit rovně, posléze přikročil k menším skokům. Pokusy však ne vždy skončily, jak si Kašpar patrně představoval. Nejprve se mu podařilo najet do příkopu a rozbít vrtuli, při dalším pokusu, pro který si letec pořídil silnější motor z Paříže, při přistání narazil do stromu a letadlo značně poškodil.

Opravdu létat se ale Kašpar naučil díky náhodě. Kašpar obvykle cvičil po třetí hodině ráno, jednoho dne se ale opozdil a na vojenském cvičišti, kde trénoval, se už páslo několik krav. Po hladkém startu se Kašpar vznesl do výšky deseti metrů, když však chtěl na konci cvičiště přistát, zpozoroval, že se proti němu řítí poplašená kráva. Letec trhl s výškovým kormidlem a v tu ránu vystoupil o dalších deset metrů výše. Nezbylo mu tak nic jiného, než letět přes vesnici a otočit se zpět. „Teprve od toho dne jsem vlastně uměl létati,” přiznal Kašpar.

Kašpar se učil létat spolu se svým bratrancem Evženem Čihákem, jedním z prvních českých aviatiků a konstruktérů, který později prohlásil, že prvním Čechem, který se vznesl na letounu nebyl Jan Kašpar, ale on.

„Datum Jendova prvního vzletu není totožné s datem prvního vzletu, který se podařil českému letci. Prvenství připisované po dlouhá léta Jendovi mě kdysi trochu mrzívalo,” napsal Čihák.

Slavný let

Do dějin českého letectví se ale Kašpar zapsal především díky svému slavnému letu z rodných Pardubic do pražské části Velká Chuchle. Pro svůj velký let si aviatik vybral sobotu 13. května 1911, kdy měl v plánu neotřelým způsobem dorazit na svatbu svého přítele. Historický let odstartoval za rozbřesku z pardubického vojenského cvičiště, kde v předchozích měsících prováděl své první pokusy.

Za krátko se před Kašparem objevila nedaleká Přelouč, následovaná Kolínem. V Praze zamířil k Hradčanům a přes rozkvetlý Petřín k Smíchovu. Celkem dvaadevadesáti minutový let zakončil Kašpar na louce u dostihového závodiště ve Velké Chuchli, kde jej přivítalo několik přátel. Zprávu o zhruba sto dvaceti kilometrovém přeletu přinesla snad všechna tuzemská média. K přeletu gratuloval Kašparovi i slavný francouzský pilot a konstruktér Louis Blériot.

Pohlednice znázorňuje Kašpara nad dnešní třídou Míru.

Ačkoli se Kašpar rázem ocitl na vrcholu slávy, konec jeho letecké kariéry se ale pomalu blížil.

Kašpar na sebe strhl pozornost také díky prvnímu dálkovému přeletu s cestujícím v Čechách. Pro dálkový přelet si vybral trasu Mělník-Chuchle, kterou se mu podařilo zdolat za necelých 42 minut. Jeho pasažérem se stal redaktor listu Národní politika Jaroslav Kalva.

„Jelikož počasí nebylo právě příznivé, chtěl jsem letěti sám, ale redaktor Kalva resolutně se posadil do letadla a nechtěl z něho ven. Prý si z něho nebudu dělat kašpary,” vzpomínal Kašpar na slavný let.

Nejprve bylo ale potřeba vyřešit problém, kam spolucestujícího v letadle umístit. „Bylo to vlastně zcela prosté a jednoduché. Koupil jsem v Praze v košíkářském obchodě malou, skoro dětskou proutěnou židličku, kterou jsme po několikerém odřezávání nožek konečně šťastně umístili do trupu letadla za motorem, čímž byla otázka „křesla” pro spolucestujícího naprosto spolehlivě rozřešena,” uvedl posléze Kalva.

Dvacet pět letových hodin

Roku 1914 rozpoutal v Evropě atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este první světovou válku. Krátce po jejím vyhlášení zabavily Kašparovi rakouské úřady sedm letadel.

„Každý létá tak dlouho, až toho buď nechá, nebo se zabije,” odpověděl Kašpar spisovateli Pavlu Karlsonovi na otázku proč neslouží u letců. Ve skutečnosti se Kašpar během války k leteckému sboru přihlásil, jeho přihláška ale nebyla vojenskou správou přijata. Podle Karlsona bylo na vině Kašparovo vlastenectví, důvodem mohla být ale také skutečnost, že Kašpar nevlastnil mezinárodní pilotní diplom.

Po první světové válce se Kašpar stal na nějaký čas členem československého vojenského letectva, vzhledem k tomu, že ale řadu let nelétal a celkem absolvoval dvacet pět letových hodin, do kokpitu už šanci usednout nedostal.

Příběh Veselky

Veselka: Hotel Veselka se po jistou dobu stal kulturním centrem Pardubic. Krom plesů a divadelních představení se zde konaly přednášky či hudební vystoupení, na nichž koncertovali i významní skladatelé tehdejší doby jako Bedřich Smetana či Antonín Dvořák. Po smrti Františka Kašpara odmítl jeho syn Jan převzít hotel, a tak jej několik let pronajímal. Nový majitel Arnošt Košťál se v době okupace zachoval jako pravý vlastenec, když se od počátku války zapojit do protifašistického odboje. Jednoho z členů výsadkové skupiny Silver A Josefa Valčíka zaměstnal ve své vinárně na Veselce. Za svůj čin byl ovšem odsouzen k trestu smrti a u Zámečku v Pardubičkách roku 1942 popraven. Po válce byla Veselka znárodněna a v sedmdesátých letech za přihlížení davu lidí odstřelena.

Po smrti otce, majitele slavné pardubické „Veselky” se Kašpar nepříliš úspěšně snažil věnovat správě rodinného majetku. Ve dvacátých letech se Kašpar pokoušel živit obchodováním se dřevem, krátce také pracoval jako referent pro letectví na ministerstvu veřejných prací. Kašpara postupně netrápily nejen dluhy, do kterých nakonec upadl, ale i duševní nemoc. První český aviatik se nakonec rozhodl spáchat sebevraždu. Bylo mu 43 let.

Vášnivé debaty

Jan Kašpar vyvolává vášnivé debaty v rodných Pardubicích i téměř devadesát let od své smrti. Může za to bronzová socha, kterou se zastupitelé města rozhodli umístit jen kousek od místa, kde Kašpar žil. V architektonické soutěži, kterou město před několika lety pořádalo však zvítězil návrh architekta Petra Pinkase na vybudování čtyřicetimetrového stožáru s větrným rukávem.

Nápad Davida Macháčka namalovat na třídu Míru, kde měl Kašpar kdysi své bydliště, přistávací ranvej.

Bronzová socha z dílny Františka Bálka skončila na druhém místě. V této době se také objevil nekonvenční nápad novináře Davida Macháčka udělat z třídy Míru ranvej, k velkému zklamání mnohých obyvatel ale k finančně nenáročnému zrealizování ani před plánovanou rekonstrukcí důležité tamní ulice nikdy nedošlo.

Malba na zdi bývalé pardubické Prokopky znázorňuje slavného letce.
Pohlednice upozorňuje na Kašparův 1. veřejný vzlet.

Ačkoli po právní stránce byl vítězný návrh vyrovnán, bouřlivým debatám o smyslu soutěží a názoru odborné veřejnosti počin zastupitelů neušel. Vtip je v tom, že Jan Kašpar přitom svůj pomník v Pardubicích už dávno má.

  • 1Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz