30. května 2016 6:36 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Talentovaného atleta
Mazance dostihla smrt na motorce

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Jan Mazanec | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Mazanec | foto: Archiv Jana Mazance staršího
PRAHA Ta zpráva se rozšířila téměř takovou rychlostí, jakou se řítil po atletické dráze. On, nevšední talent, který se v roce 2002, v devatenácti, na ME v Mnichově podílel na čtvrtém místě čtvrtkařské štafety a pro něhož byla atletika vším. Vedle rychlosti na dráze se zamiloval i do své zlaté hondy. Měl ji pár měsíců, když se před téměř sedmi lety na silnici z Kdyně do Domažlic při předjíždění střetl s vozem odbočujícím vlevo. Přednímu českému sprinterovi bylo šestadvacet.

V neděli 12. července 2009 odpoledne se měli sejít u kamaráda v Domažlicích, že se společně projedou na motorkách. Jan Mazanec vyrážel z Nové Vsi u Kdyně a Martin Houdek, jeden z jeho nejbližších přátel, zase z Němčic, což je kousek stranou.

„U kamaráda jsem byl dřív. Honzík to za čtvrt hodiny musel stihnout, jenže pořád nezvonil. Když to trvalo dalších deset minut, došlo mi, že je něco špatně,“ líčil Houdek, Mazancův vrstevník a dlouholetý tréninkový parťák.

Skočil na motorku a jel kamarádovi naproti.

„Když jsem pak viděl z dálky hasiče a záchranku, tušil jsem, co se stalo,“ hlesl.

Svědkyně: Když odbočuji, podívám se do zrcátka

Svědkyní tragické nehody byla Jitka Niedermeierová z Plzně, která jela s přítelem na motorce rovněž po trase Kdyně–Domažlice coby spolujezdkyně.

„V době nehody byl Honza, pro mě v tu chvíli anonymní člověk, asi dvě stě metrů před námi. Viděla jsem, že forman s přívěsem odbočuje doleva na vedlejší prašnou cestu, jenže to už se Honza pustil do předjíždění...“

K tragédii došlo v levém pruhu, kudy v tu chvíli jel i hlavní aktér smutného příběhu. „Motorku předtím položil, to motorkáři dělají. Vědí, že jedině tak mají šanci přežít,“ přibližovala Niedermeierová a dodává, že motocykl pak zajel pod přívěs a jezdcovo tělo narazilo do automobilu z boku.

„Dřepla jsem si k němu, držela ho za ruku a mluvila na něj, bylo vidět, že vnímá. Dýchal, přítel volal záchranku. Za dvě minuty zastavilo auto a v něm byla lékařka v civilu. Zjistila, že Honza ztrácí tep, sundala mu přilbu a dávala umělé dýchání, za další dvě minuty tam byla záchranka...“

Přiletěl vrtulník, ale půlhodinová snaha lékařů byla marná.

Atlet Jan Mazanec

Rovnému úseku silnice mezi Kdyní a Domažlicemi se říká Chodská dálnice, řidiči tam prý jezdí rychle. „Policisté tvrdili, že podle brzdné dráhy musel Honza jet sto třicet. Tolik to ale nebylo. Ptali se mě, jestli auto při odbočování blikalo – to jsem na tu dálku vidět nemohla, ale říkali, že kdyby řidič dal znamení, blikačka by fungovala dál. Do zápisu uvedli, že pravděpodobně neblikal. Já jsem ale zastánce toho, že když odbočuji, tak se především podívám do zrcátka,“ měla jasno Niedermeierová.

Čestný kluk a sympaťák

O Janu Mazancovi do té doby nevěděla nic. „Ale po setkáních s jeho blízkými a kamarády mi přirostl natolik, že jsem pak několik měsíců nemohla pořádně spát,“ přiznávala.

Poctivý, naprosto oddaný atletice. Rovný a spolehlivý kluk, který si v životě počínal jako ve sportu – stopky neoblafneš.

Takový byl Jan Mazanec, podle mnohých nejlepší závodník v historii domažlické atletiky, kterému kamarádi říkali Mazánek.

„Čestný kluk a sympaťák, který, ať už byl kdekoli, se vždycky těšil domů do Nové Vsi. Svoji rodinu a příbuzenstvo totiž miloval nade vše. Srdcař, ale zároveň šprýmař, který nikdy nepokazil žádnou legraci,“ pokyvoval hlavou Jakub Šauer, další z jeho atletických vrstevníků a nejbližších přátel. „Ale bylo to oboustranné – já ho často dováděl k šílenství, když jsem na soustředění třeba hodinu nemohl pochopit jednoduchou karetní hru,“ usmál se smutně.

Šlachovitý chlapec, nic moc, ale nesmírně zarputilý

Na vrátka domažlického klubu Mazanec zaklepal v roce 1996, ve čtrnácti. „Přišel takový hubený, šlachovitý chlapec, nic moc, ale od začátku nesmírně zapálený a zarputilý, v tom předčil ostatní,“ vzpomínal trenér AC Domažlice Petr Konop. „A měl obrovskou podporu rodiny, která mu fandila, jeho táta byl vytrvalec. Honza bral atletiku strašně zodpovědně, takových mnoho není,“ říkal s přesvědčením.

Talentovaný Mazanec se našel ve sprintech a na delších překážkách a výkonnostní vzestup jej dovedl na jeho první šampionát – premiérové mistrovstvísvěta do sedmnácti let v Bydhošti.

„Jako dorostenec běhal překážkovou třístovku, ale tam najednou běžel o sto metrů delší trať. Vypadl v rozběhu, ale už jen to, že se tam dostal, bylo prima,“ podotkl Konop k šampionátu, na němž jeho svěřenec ještě pomohl čtvrtkařské štafetě ke čtvrté příčce.

V roce 2002 už jej povolali do seniorské reprezentace, na mistrovství Evropy v Mnichově se startem v semifinále znovu podílel na konečném čtvrtém místě čtvrtkařské štafety. „Co tady dělám, vždyť je mi devatenáct?“ usmíval se vlasatý kluk před novináři, když spolu s ním tvořili štafetový tým zkušení Jiří Mužík, Štěpán Tesařík, Karel Bláha nebo Jan Poděbradský.

Další vzestup přišel v roce 2003. Na Memoriálu Josefa Odložila si zaběhl na čtvrtce osobní rekord 40,60, druhý domácí čas roku, a k tomu přidal 21,04 na poloviční trati, za což bral na mistrovství republiky v Olomouci stříbro.

Marné vábení z Prahy

Kolem objevu sezony začali kroužit činovníci středisek.

„Byl atleticky velmi zajímavý. Chtěli jsme mu nabídnout lepší podmínky, aby se mohl zlepšovat, ale nechtěl,“ vybavil si Ladislav Kárský, šéf atletiky v Centru sportu ministerstvu vnitra.

Nepochodila ani pražská Dukla. „Obrovský talent, na dvoustovce měl na časy pod 21 a na dvojnásobné trati hluboko pod 46 vteřin, což už je evropská špička. Chtěl jsem ho na Julisku, ale musejí chtít oba,“ krčil rameny trenér Dalibor Kupka.

„Proč bych chodil do Prahy, když kluky z Dukly nebo Olympu porážím i bez toho?“ smál se Mazanec mezi kamarády.

„Honza věřil ve svoji cestu, která vycházela. Tenkrát nechtěl ani od trenéra Konopa,“ dodával kamarád Šauer.

Jenže v roce 2003 atlet, který tehdy dálkově studoval management v Ústí nad Labem, reprezentoval také na světové univerziádě v korejském Tegu.

„Kvůli aklimatizaci tam byli o týden dříve a před závody mi psal esemesky, že mu není dobře. Po návratu byl jeho organismus, už tak citlivý, dost rozhozený, míval teploty, příčinou musel být nějaký virus,“ domníval se trenér Konop.

Výkonnost šla dolů, za rok běžel Mazanec dvoustovku o čtyři desetiny pomaleji. A v roce 2005 se dvojice atlet-trenér rozešla. Mazanec zamířil do Prahy. Za prací.

„S trenéry je to někdy složité. Často mají tendenci zasahovat do osobního života závodníků, zapomínají, že už jsou dospělí,“ naznačil Jiří Klesnil, který pomohl domažlickému atletovi k místu ve firmě, v níž měl na starosti servis technologií pro případ požáru v průmyslových halách.

„Byl velmi pracovitý a svědomitý. Taky energický, ovšem vždy slušný. Ale blbě se mi o tom mluví, jeho odchod mi pořád hlava nebere,“ dodával Klesnil, bývalý středotraťař a vytrvalec. A jelikož byl také vůdčí osobností kladenské atletiky, začal Mazanec ve stejné době hostovat právě za extraligové Kladno, kde si našel bydlení.

„Honzův pokles výkonnosti ještě nějaký čas trval. Nenesl to dobře, ale postupně se zlepšoval a v extralize sbíral cenné body,“ přibližoval středotraťař Ondřej Klesnil.

Jeden z dvojice těch, kteří děkovali za tréninky

„Znám dva atlety, kteří po tréninku děkovali. Honza byl jedním z nich,“ vzpomínala kladenská trenérka Markéta Košťálová, která vedla přípravu Jana Mazance spolu s Martinem Kamenským. „Jeho zvýšené teploty brzy skončily, snad i s přispěním léčitelů, zase mohl těžit ze své přirozené rychlosti. Líbilo se mi, že šel příkladem mladým atletům, třeba i ‚jen‘ v otázce vyklusání. A každý víkend, pokud zrovna nebyly závody, jezdil domů, rodiče byli jeho velkým motorem,“ pokyvovala hlavou.

Na jaře roku 2009 si atlet pořídil motorku. „Poslal mi fotku, že je to jeho nová milenka. Odpověděla jsem, že si moc dobře nevybral, ale ujistil mě, že ji brzy zase prodá. Bohužel už to nestihl,“ smutnila trenérka Košťálová.

„Pravda je, že Honzík byl rychlý i mimo dráhu. Ale s autem neměl jedinou nehodu, tak jsem mu říkal, ať to tak nechá a motocykl nekupuje. O riziku věděl, ale touha po motorce byla silnější,“ chmuřil se Martin Houdek.

Na počest atleta se v Domažlicích rok co rok konají dva podniky. Srpnová třístovka O cenu Jana Mazance se běhá vedle Chodské patnáctistovky a zářijový Memoriál Jana Mazance na 400 metrů zase v rámci mítinku Hvězdné házení.

U místa tragické nehody je pomníček, kde téměř neustále hoří svíčky. Není to daleko ani z Kdyně, ani z Domažlic. Ale daleko to sem není ani pro přátele z Kladna.

  • 3Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz