15. listopadu 2015 8:30 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Špatné zkušenosti z dětství dovedly Baudyšovou k založení Linky bezpečí

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Zakladatelka nadace Naše dítě Baudyšová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zakladatelka nadace Naše dítě Baudyšová | foto: Ondřej NěmecLidové noviny
Téměř dvě desetiletí pomáhá týraným, zneužívaným a handicapovaným dětem. Částečně proto, že sama neprožila zrovna šťastné dětství... Neradostné dospívání ji ale v dospělosti posunulo dál. „Utvrdilo mě v rozhodnutí bránit ty, kterým ubližují nejbližší,“ říká Zuzana Baudyšová, senátorka a zakladatelka nadace Naše dítě a hojně využívané Linky bezpečí.

V mládí bydlela v domě nedaleko pražského Žofína. Vyrůstala ve třígenerační rodině, spolu s babičkou – otcovou matkou. Ta nepovažovala svou snachu za „dobrou partii“ a neustále s ní vyvolávala konflikty. „Rodiče mého otce mívali velký majetek. Děda vlastnil největší pražské kadeřnictví, v dolní části Václavského náměstí. Samozřejmě bylo znárodněno,“ vzpomíná bývalá manželka dnes již zesnulého polistopadového ministra obrany Antonína Baudyše. Její otec byl naopak na svou matku až nezdravě fixovaný.

„Skoro bych řekla, že vůči ní trpěl oidipovským komplexem,“ vypráví Baudyšová. Kolotoč hádek, které si nejednou nedobrovolně vyslechli i sousedé, těžko snášela. Věčné osočování své matky považovala za nespravedlnost. Navíc, přestože byl její otec bigotní katolík a rodina musela pravidelně chodit do kostela, manželku podváděl. „Byl zamilovávací. Vliv na to mohlo mít i to, že z maminčiny strany necítil dostatek uznání a pak... každý byl jiný. Maminka byla společenská, ráda sportovala. Táta ne,“ vzpomíná dnes čtyřiašedesátiletá šéfka nadace.

Aby alespoň v noci přehlušila úzkost ze stresujícího rodinného prostředí, dostávala občas prášky na spaní. Ani s nimi si však klidu neužila. Často se jí zdály hrozné sny a křičela ze spaní. Se svým trápením se nikomu nesvěřila. A to ani později, když se těžkosti ještě prohloubily.

Strýcovy návštěvy

Jedno z nejtěžších období tehdy šestnáctiletou Zuzanu čekalo, když jí vážně onemocněla matka. Sotva čtyřiačtyřicetiletá žena skončila v nemocnici s rakovinou tlustého střeva. „A čtyři roky nato zemřela,“ říká Baudyšová. V té době chodila na gymnázium, začala studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze, seznámila se s budoucím manželem Toníkem a také... prožila noci plné obav ze sexuálních ataků ze strany vlastního strýce.

Coby lékař v jednom ze severočeských měst začal strýc rodinu pravidelně navštěvovat, když Zuzanina matka, jeho sestra, onemocněla. „Vždy u nás přespával s tím, že musí sledovat mámin stav. Ani nevím, kde se to v něm vzalo – znala jsem ho od útlého dětství, najednou začal s tím, že mě musí gynekologicky vyšetřovat. Začal mi vyprávět, jak si mě váží, že mě má nejraději z celé rodiny, vyžadoval polibky, říkal, že za mnou v noci přijde. Bylo to velmi nepříjemné,“ vzpomíná Baudyšová.

„Samozřejmě jsem se bála a myslím, že oprávněně. Maminka byla v nemocnici, táta byl výborný spáč. Nikomu jsem to tehdy neřekla, jen decentně naznačila Toníkovi. U něj jsem cítila, že by mě, kdyby bylo nejhůř, mohl ochránit. U táty ne. Navíc jsem se za chování strýce styděla,“ říká žena, která je dnes matkou dvou synů a čtyřnásobnou babičkou. Na strýcovy výhrůžky nakonec nedošlo. Když jeho sestra zemřela, odjel.

„Myslím, že na to celé mohlo mít vliv i to, že v té době ovdověl a nějak se mu asi vzbouřily hormony,“ podotkne žena v zamyšlení a upije ze šálku kávu.

Polož to sluchátko!

Nadaci na pomoc týraným, zneužívaným a jinak trápeným dětem by bývala založila už dávno, říká dnes. Minulý režim však takovým projektům nenahrával, nestátní sektor neexistoval.

Zuzanu Baudyšovou definitivně popostrčil až případ asi šestileté dívky z Prahy 8, jehož si na začátku 90. let všiml i tisk. Psalo se o otčímovi, který surově bil nevlastní dceru, namáčel ji ve studené vodě, nutil pít rozředěný ocet. Státní orgány v ochraně holčičky selhaly, dívka nakonec zemřela. „Byl to pro mě poslední impulz pro to, abychvříjnu 1993 založila nadaci,“ říká Baudyšová.

Její bývalý manžel o pohnutkách své ženy v pořadu České televize 13. komnata před lety řekl: „Rozhodně jsem přesvědčen, že to, že nezažila tolik rodičovské lásky jako dítě, velmi ovlivnilo to, co dělá dnes. Ale zrovna tak jsem přesvědčen, že si s sebou dispozice pro ochranu dětí přinesla jako životní program.“

Zpočátku měla jako hlavní cíl založit krizovou telefonní linku – Linku bezpečí, která by týraným dětem nabídla pomocnou ruku. Vznikla necelý rok po založení nadace spolu s prvním týmem Linky bezpečí pod vedením zkušené dětské psychiatričky Jany Drtilové.

„Zpočátku na ni volalo až 400 dětí, se kterými bylo opravdu třeba pracovat. Začínali jsme se šesti telefonními stanicemi, postupně jsem sehnala peníze na rekonstrukci domu a pracoviště linky přestěhovala do nových velkých půdních prostor, kde je dodnes. Počet terminálů se rozšířil na deset. Nejtěžší bylo se dohodnout na smlouvách o bezplatném volání pro děti,“ popisuje Baudyšová.

V čele linky, jež postupně přešla pod samostatné občanské sdružení – jinak by na ni stát nepřispíval, zůstala deset let. Teď už se věnuje „jen“ nadaci Naše dítě. „Mrzí mě, že kdekdo tvrdí, že za založením linky stál on. Přitom já jsem ji průkazně postavila z ničeho,“ posteskne si.

Byla to shodou okolností právě ona, kdo vzal jeden z prvních úzkostných telefonátů. Linka zrovna najížděla na ostrý provoz. Tehdy novopečená šéfka projektu, která se kvůli nové práci vzdala dobře placeného postu v bance, šla při večerní procházce se psem, den před spuštěním Linky bezpečí, zkontrolovat, zda vše funguje, jak má. Coby proškolený „nekonzultant“ zvedla vytrvale vyzvánějící telefon. „Ve sluchátku se ozval vyděšený chlapeček. Říkal, že ho táta strašně bije, usedavě plakal. Do toho se ozvalo: ,Hajzle jeden, položíš to sluchátko?‘ Byl to drsný hlas zřejmě podnapilého otce. Klučík ho poslechl. Zůstala jsem zkoprněle sedět. Znovu nezavolal. Uvědomila jsem si, že to nebude žádná legrace,“ vypráví Baudyšová.

Nemůžu s tím seknout

Kromě kampaní na pomoc dětem teď její nadace provozuje například internetovou linku pro možné nahlášení dětské pornografie, rodičovskou linku, vypisuje veřejné sbírky, nabízí bezplatné právní poradenství – například při porozvodových tahanicích o děti – nebo pomáhá sociálně slabým rodinám s handicapovanými dětmi. „Především matkám samoživitelkám, které mají dítě třeba na vozíčku, musejí se o něj celodenně staratastátní příspěvek jim na nezbytné pomůcky nestačí. Ročně se snažíme celkově rozdělit alespoň dvanáct milionů korun. Žádostí o pomoc je však čím dál víc,“ vysvětluje Baudyšová.

Vypadá trochu unaveně. „Shánět sponzory je čím dál těžší. Ale seknout s tím nemůžu a nechci. Jak by k tomu ty děti přišly?“ uleví si tiše. Víc než dva roky žije sama. Její manžel - astrolog a bývalý ministr - ji poměrně krátce před svou smrtí opustil. Po dvaačtyřiceti letech manželství. „Zřejmě se mu nedostávalo z mé strany potřebného obdivu. Ale žádnou zášť necítím. Jsem ráda, že mám dva hodné syny a snachy, čtyři správná vnoučata a velmi potřebnou práci, která mi dává smysl života,“ podotkne s mírným úsměvem.

Veronika Berná
  • 2Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz