POHNUTÉ OSUDY: Zdeňka Koubková, rekordmanka, co byla mužem |
Šárka Ullrichová prý bývala ohromně živé dítě. Ničeho se nebála, do všeho šla po hlavě „Mamka říká, že občas jsem byla až nezvladatelná. Taky umíněná. Upovídaná. A společenská, pořád jsem něco vymýšlela a organizovala,“ vypráví dnes sedmatřicetiletá žena, jež pochází z Podkrkonoší. Jako malá hodně sportovala, zpívala ve sboru, chodila do recitačního kroužku, tančila a hrála ochotnické divadlo. Bylo jí deset, když se poprvé objevila před kamerou – v populárním filmu Nefňukej, Veverko. Následovalo drama Houpačka režisérky Věry Plívové-Šimkové, to bylo v roce 1990. Po střední škole se tak Šárka Ullrichová rozhodla zkusit přijímačky na DAMU. A vzali ji hned napoprvé.
Role jako život
Tedy nadějný start kariéry. Za studií se objevovala v televizi. V pohádkách, v soutěži O poklad Anežky České nebo třeba v seriálu Hříchy pro diváky detektivek. Pak odešla do libereckého divadla F. X. Šaldy, kde hrála v Peeru Gyntovi či v Ostře sledovaných vlacích. A potom Praha, moderování v televizi i rádiu, seriály... Zmíněná Ulice, která odstartovala v roce 2005. Nekonečný seriál, v němž Šárka Ullrichová ztvárnila narkomanku Zuzanu Hrubou. Že má trable stejné jako seriálová Zuzana, Šárka Ullrichová dlouho skrývala. „Byl to hrozně paranoidní pocit,” říká.
Utrpení básníka Zahradníčka. Život mu zničili komunisti, dcery se otrávily houbami |
Vpravovala se do role a už jen to u ní kolikrát nastartovalo chuť napít se nebo sáhnout po droze i doopravdy. Vzpomíná, jak po natáčení vyrážela na večírky, kde pila „jak starej chlap“. Často navrch ještě spolkla extázi nebo si šňupla kokain. Přátelé ji přivezli z mejdanu domů, ale sotva za nimi zaklaply dveře, Šárka vyskočila z postele, mávla na taxík a pokračovala v tahu sama... „Nikdy jsem na natáčení nepřišla zfetovaná, to bych si nedovolila. Ale v kocovině jo, což u té role zase až tak nevadilo, v maskérně se mnou moc práce neměli, stačilo mě odlíčit,“ usměje se. „Bylo to, jako by ve mně byl skřet, který mě nutí ubližovat si.“ Zůstalo prý jen málo druhů drog, které nezkusila. Zlom přišel počátkem roku 2008. Šárku Ullrichovou kdosi přepadl na pražském Žižkově. „Asi jsem se s někým pustila do hádky. Akce vyvolala reakci,“ vzpomíná. Probrala se na policejní stanici, celá zkrvavená. Ptali se, kdo jí to udělal, ona nevěděla.
Fetovat z nudy
Odvezli ji do nemocnice. Jak se dostala domů, neví. Pamatuje si, že ráno jí bylo hrozně zle, tak zase jela zpátky. Na rentgenu zjistili, že má otřes mozku. Jenže ona podepsala revers. „Byla to strašná nezodpovědnost.Neměla jsem k sobě žádnou úctu, bylomi všechno jedno. Začala jsem fetovata chlastat v době, kdy jsem neměla moc práce. Pak jsem práci měla, jenže jakmile je ten vlak rozjetej, tak se z něj špatně vyskakuje,“ vykládá.
POHNUTÉ OSUDY: Smrtelná cesta na golf věčně mladého kluka Ivana Hlinky |
Nakonec ji v zuboženém stavu našli rodiče a odvezli ji do Bohnic na léčení. „Nebyla jsem fyzicky závislá, abych se ráno budila v potu a klepavkách. To ale bylo za pět minut dvanáct, abych do toho takhle nezahučela. V Bohnicích v tom roztřiďovacím pavilonu jsem viděla, kam až jsem to mohla dotáhnout. Vyděsilo mě to.“ Při léčení si pak i díky ostatním pacientům uvědomila, že drogy a alkohol jsou důsledkem třeba i hodně starých problémů. A že ty je třeba znovu otevřít, vyřešit a pak uzavřít jednou provždy. Hodně jsem tam řešila svého tatínka. Umřel, když mi bylo deset, a já pochopila, že jsem si jeho smrt vlastně nikdy neodžila. Od těch deseti let jsem vlastně už pořád utíkala a neměla pocit, že mám někde rodinu, zázemí.“ V léčebně Červený Dvůr strávila tři a půl měsíce. Pomohlo to.
Návrat do seriálu
Jenže pak se musela vrátit do Ulice, do role narkomanky. „Nejdřív jsem si před natáčením a po něm říkala: Tak, teď jsem Zuzana a teď už ne. Je nebezpečné být tak dlouho v takové roli, já totiž nejsem typ herečky, která by dokázala na povel rozklepat bradu, neumím jen slzet, já si to pouštím doopravdy. Představím si samu sebe za určitých okolností a pak dělám, jako bych to zažívala. No jo, jenže jak potom ten mozek má vědět, že to je jen hra?“ Ale zvládla to.
