Úterý 15. října 2024, svátek má Tereza
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: O rybách uměl psát jako nikdo jiný. Otu Pavla přitom tížila maniodeprese

Lidé

  7:29
Jeho díla protkala laskavost, vlídnost i dobrota. V osobitém jazyku lze najít jakýsi vnitřní oheň čistoty, lásku, přátelství i statečnost. Spisovatel a novinář Ota Pavel (vlastním jménem Otto Popper) se potkal se zcela výjimečným vypravěčským darem.

Spisovatel Ota Pavel. foto: Reprofoto

Především o rybách a vodě uměl psát jako nikdo jiný, stejně tak jako sportu. Jeho život však krutě poznamenala těžká choroba – maniodepresivní psychóza. Už je tomu 39 roků, kdy ve věku pouhých 43 let zemřel.

„Ota byl skvělý člověk,“ vzpomínal krátce před svou smrtí slavný skokan na lyžích Jiří Raška. „Strávili jsme spolu spoustu času. Chodili jsme po Beskydech, brali ho často na závody.“

Ota Pavel.

Právě Pohádka o Raškovi Pavla proslavila snad nejvíce. A pronikla dokonce i do čítanek... Milé počtení, které pohladilo lidskou duši. Spisovatel Ota Hofman, který k ní sepsal úvod, si klade otázku – kam ji vlastně zařadit? A přesnou odpověď logicky nenachází. Pohádka o Raškovi ale především zahřeje u srdce.

Dodnes se leckdo ještě ptá, kde je v téhle čarokrásné pohádce o cestě nejslavnějšího českého skokana na lyžích všech dob k olympijské zlaté pravda a kde začíná fikce. Bývalý Raškův trenér Zdeněk Remsa připomíná, že pravdy je v téhle knize spousta.

„Když Ota pro tuhle knihu sbíral podklady, spíše než se mnou se bavil s mojí ženou Vlastou. Já byl totiž věčně na cestách. S Otou jsme se také domlouvali, že dáme dohromady ještě jednu knihu. Už jsme ji ale nestihli. Tenhle až neskutečně přívětivý a dobrotivý chlap svoji bitvu bohužel nedokázal dobojovat,“ řekne tiše dodnes mimořádně uctívaný chlapík a zalesknou se mu oči.

POHNUTÉ OSUDY: Autohavárie ukončila život nadějného kanoisty Přemysla Vlka

Ota Pavel se narodil jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Za druhé světové války po transportu svého otce a starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora žil pouze s matkou v Buštěhradu.

„Brácha chtěl napsat ještě šestnáct knih,“ vykládal Hugo Pavel pro Lidové noviny. Třeba dílko Jak jsem se zbláznil, z prostředí bohnické psychiatrické léčebny.

„Dokonce přemýšlel o tom, že napíše ještě jednu knížku o Jirkovi Raškovi,“ povídal a přitom se zdálo, že jeho oči patří slavnějšímu bratrovi. Také Hugo Pavel je měl hluboké, tajemné a chvílemi snad až divoké.

A vzpomínal, že se znal i se slavnými postavami Otových příběhů, třeba s fotbalisty Josefem Masopustem a Svatoplukem Pluskalem, s nimiž letěl Ota Pavel do Ameriky a sepsal Duklu mezi mrakodrapy, svůj první velký literární počin.

POHNUTÉ OSUDY: Generace komunistické izolace. U malíře Františka Grosse nebylo nic černobílé

Vykládal i odalším bohem obdařeném fotbalistovi Rudolfu Kučerovi či o cyklistech Janu Veselém a Janu Kubrovi. Čímž připomněl silný příběh Když ti to nejede, v němž Pavel vypráví, jak Veselého s Kubrem potrestali za to, že si dovolili vzdát Závod míru.

„Jo brácha Ota... Psal hrozně těžce a pomalu. Mockrát svoje texty přepisoval, předělával a zvolna je vybrušoval. Jako diamanty.“

Nejlepší povídky napsal Ota Pavel v čase, kdy u něj propukla těžká duševní choroba. Při zimní olympiádě v Innsbrucku se v roce 1964 vydal vysoko nad město a pokusil se podpálit jakési horské stavení. Ve zbývajících devíti letech svého života pak zamířil šestnáctkrát do psychiatrických ústavů, kde strávil celkem tři roky.

„Ota si vážnost své nemoci jasně uvědomoval,“ vzpomíná Remsa. „Třeba právě v čase, kdy psal Pohádku o Raškovi, na tom nebyl se zdravím dobře. Ale svého milovaného psaní se nikdy nevzdal. Dodnes na něho nenechám dopustit, škoda, že už tady s námi není.“

Lidice, stopa na celý život

Ota Pavel se nakonec se svojí nemocí naučil v rámci možností žít a občas povídal, že mu mnohé vzala, ale zároveň i dala. Třeba právě proto, že trávil spoustu času v blázinci, získal schopnost vcítit se do situace druhých lidí.

Naučil se vidět věci jinak. Snad právě i díky tomu je celkem snadné vžít se do vyprávění o jeho tatínkovi, o životě za protektorátu či o životě sportovců.

Otovi Pavlovi se na rozdíl od jeho nejbližších koncentrační tábory vyhnuly, zejména díky jeho nízkému věku. Nicméně své si prožil také. Ostatně hned vedle Buštěhradu leží Lidice... Ocitl se v bezprostřední blízkosti lidického masakru, což v něm zanechalo stopy na celý život.

Další velkou Pavlovou láskou bylo Křivoklátsko. Jeho otec Leo miloval tamější krajinu, řeku, přírodu a rybaření. A právě touhle svojí vášní nakazil i své syny a ženu Hermínu. Celá rodina tak trávila letní prázdniny u Berounky, kde Ota Pavel prožil asi nejkrásnější časy svého života. S bratry se tam potápěl, plaval a hlavně chytali ryby. Stejně jako kdysi rodina Popperů, tak i rodina Oty Pavla bydlela v hospodě U rozvědčíka a později v převoznické chalupě Rybárna.

Třeba v Újezdě nad Zbečnem chytal na protějším břehu ryby bývalý trenér volejbalistů Odoleny Vody Evžen Krob.

Spisovatel Ota Pavel.
Spisovatel Ota Pavel.

„Jednou Evženovi zabrala parma,“ vzpomíná Hugo Pavel. „Tak jsem na něj přes vodu zavolal: Evžene, ta parma je ale hájená. Hned se mi přes vodu vrátilo Evženovo: Jdi do prdele. Tyhle lidi mám rád. Však taky táta i Ota vždycky s oblibou říkali, že fajnoví lidi stojej za hovno.“

Právě tady, u břehů romantické Berounky, se rodily nezapomenutelné vzpomínkové prózy Smrt krásných srnců či třeba Jak jsem potkal ryby.

I proto Ota Pavel občas prohodil ono trochu okřídlené: Chceš-li být šťastný hodinu, opij se. Chceš-li být šťastný měsíc, ožeň se. A chceš-li být šťastný celý život, staň se rybářem.

V doslovu ke knize Cena vítězství přítel rodiny Pavlových Arnošt Lustig píše: „S talentem v literatuře je to stejné jako s talentem ve sportu. Na začátku, na startu, jsou všichni v jedné čáře; někdo vyběhne rychleji, někdo se zpozdí, mnozí na dráze odpadnou a do cíle jich dorazí jen několik. A jen jeden z nich může být první.“ Pak dodal, že i Ota Pavel, který zemřel na infarkt poslední březnový den roku 1973, mohl vzít život ze dvou konců.

„Buď něco uděláme špatně, ale pak, když na tom ulpí stín špinavosti, už ho nikdo před naším svědomím neodstraní. Anebo se věci vezmou za čistý konec. A na tom nikdy neproděláme, i když se to na první pohled i může zdát. Ota moc dobře znal výraz fair play a věděl, že ve světě lidí bude vždycky platit více než cokoliv jiného.“

Autor:

Hravé koupání s Bübchen: Soutěžíme o 5 balíčků dětské kosmetiky
Hravé koupání s Bübchen: Soutěžíme o 5 balíčků dětské kosmetiky

Hraní s lodičkami, potápění nebo vytváření velehor z bohaté pěny? Jak vypadá váš koupelový rituál? Podělte se o něj v komentářích a třeba zrovna vy...